Texty: PANENKA, Pavel: Děčínská brána oslavila plnoletost s grácií. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 26 - 27.

Děčínská brána oslavila plnoletost s grácií

Pavel Panenka, ředitel přehlídky

Ano, oblastní přehlídce amatérského divadla Děčínská brána je osmnáct let. Ročník s tímto pořadovým číslem uspořádal o víkendu 26. až 28. března v Městském divadle Děčín Svaz českých divadelních ochotníků a nutno kvitovat s povděkem, že, jak se říká, se urodilo. Konstatovala to i odborná porota ve složení Lenka Lázňovská, Jana Stejskalová, Jana Urbanová, Jiří Hraše a Petr Michálek.
Program přehlídky zahrnoval šest soutěžních představení a jedno závěrečné vystoupení domácích ochotníků mimo soutěž.
Jako první se na jevišti objevil v pátek odpoledne soubor Bílinské divadelní minimum. Přivezl sitcom současného autora Jakuba Kolára Pokoje s tchýněmi a auditorium bylo zvědavo, co disponovaný kolektiv udělá s komedií tohoto typu. V neprospěch Bílinských však zahrálo několik okolností, zejména fakt, že inscenaci hráli teprve počtvrté a od poslední reprízy uplynulo devět měsíců. Chatrná záminka, která svede do domu mladých manželů matku a dvě macechy mladé paní domácí, spolu s ne zcela zdařile přepracovaným koncem nedala souboru větší možnosti, byť jej vedl zkušený režisér Svatopluk Vašut. A tak sympatická bílinská parta letos laťku příliš vysoko nenasadila. Nejsympatičtějším prvkem byl setrvale jakostní výkon Jana Veselého v roli sluhy.
Následovaly Čechovovy aktovky Medvěd a Výročí v nastudování českolipského divadelního klubu Jirásek, souboru na přehlídce tradičně úspěšného. A dařilo se mu i tentokrát. Předpokladem k tomu byl neskonale lepší text, který dvorní režisér Českolipských, Václav Klapka, důmyslně, nenásilně varioval a aktualizoval. A tak jsme mohli být svědky dvou fungujících kreací, v případě Medvěda Dity Krčmářové a Pavla Landovského, jimž s bravurou sobě vlastní sekundoval Miki Vik, v případě Výročí Karla Bělohubého a Václava Klapky s pomocí Jany Kolářové a Terezy Lačné. Scénu a kostýmy jednoduše, ale názorně a účelně navrhla Renata Grolmusová, která za tento výtvarný počin obdržela cenu. Ceny za herecké výkony získali Pavel Landovský, Miki Vik a Karel Bělohubý, čestné uznání za režii Václav Klapka.
Náročný sobotní program zahájil mladý soubor Li-Di Litoměřice s klasicky pojatým detektivním psychodramatem Plynové lampy Patricka Hamiltona. Zatímco dříve jsme u tohoto kolektivu, vzešlého z dramatického kroužku základní umělecké školy Idy Venzhöferové, byli zvyklí na představení vpravdě studentská, nyní se prezentoval nadprůměrným, velmi dobře fungujícím kusem. Diváci oceňovali zejména věrohodné působení obou služek v podání Zory Pištecké a Terezy Rozmarové, výkonu Tomáše Krmíčka v úloze detektiva pak odborná porota přiřkla i čestné uznání. Náročných hlavních rolí se zhostili Martina Nováková a Jakub Vitko a režisér Otomar Venzhöfer mohl být spokojen.
Líbila se také veselohra Charleyova teta J.B. Thomase v režii Majky Koukolské, kterou přivezl soubor Hraničář z Rumburku. Její obsazení bylo nejblíže studentskému divadlu (šest teenagerů), a to přinášelo některé úsměvné posuny oproti tradičnímu vnímání mileneckých vztahů, avšak hlavní úloha mladičkého lorda Babberleyho čili falešné Charleyovy tety všechny v sále okouzlila. Patnáctiletý David Rohlíček se jí zhostil kouzelně. Za svůj výkon získal cenu, stejně jako Jan Krupka za roli sluhy Brasseta.
Teplický soubor Matějka & spol. byl znovu originálním oživením přehlídky. Jeden z klasických shakespearovských motivů přiměl jeho principála Marcina Matějku k sepsání textu Big beat Othello, který na onen osudový příběh naráží některými fragmenty, avšak ani o píď neopouští vlastní principy divadla humoru, hudby, náznakové výtvarné kreace a improvizace. Nikoho nepřekvapilo, když porota spolku udělila čestné uznání „za kříšení dada divadla“.
Posledním soutěžním představením přehlídka vyvrcholila. Diváci se v sobotu večer usadili kolem elipsovité scény inscenace autobiografického dramatu Josefa Tejkla Elegie tyrolská, které sehrál vyspělý soubor Rádobydivadla Klapý pod taktovkou Jaroslava Kodeše. Následky a soud alpské tragédie, při níž autorovi (tj. hlavnímu hrdinovi v podání Ladislava Valeše) zemřel devítiletý syn, naplnily sál mocnými emocemi. Zřídkakdy uběhne osmdesát minut tak rychle, jako když vás spád a dopad jednotlivých situací dramatu přiková k židli. Ladislavu Valešovi skvěle sekundují především manželka Veronika v roli Marie a Eva Kodešová jako státní zástupkyně dr. Pilz. Ocenit je třeba mimo jiné i nápaditá scénická řešení Jaroslava Kodeše či epizodní, ale působivé vystoupení Liběny Štěpánové v roli Kláry. Kdo zná životní příběh Josefa Tejkla, který ještě před uvedením této inscenace zemřel v horách, vnímá osudovost jeho Elegie tyrolské ještě naléhavěji. Právem se s touto inscenací setkáme na národní přehlídce činoherního a hudebního divadla Divadelní Děčín, kam postoupila. Doporučeny jsou také Čechovovy aktovky souboru z České Lípy. Dodejme, že v hlasování diváků ustavil soubor nový rekord, když pouze dva z přítomných udělili představení hlas o stupeň nižší než nejlepší. Ceny za herecké výkony převzali Ladislav Valeš a Eva Kodešová, za dramaturgickou úpravu, režii a scénu hry Jaroslav Kodeš.
Jevištní prezentaci Děčínské brány 2010 uzavřel krátký seriál malých jevištních tvarů domácího spolku Karel Čapek Děčín Třikrát smrt a Agáta. Šlo vesměs o loni či letos oceněné monology a dialogy, které se zúčastnily soutěže Pohárek Svazu českých divadelních ochotníků. Příjemná konferenciérka Jiřina Bartáková postupně uvedla dialog Lenky Procházkové O babě hladové (hrály Petra Nedvědová a Ludmila Panenková), monolog Agáty ze Ženitby Nikolaje V. Gogola (Anna Zemanová), dialog Básník Karla Čapka (Michal Nedvěd a Pavel Panenka) a desetiminutovou esenci z monodramatu Promiň, Arnolde Jiřího Justa (Lída Panenková).
Kromě uvedených představení, nedělního rozborového semináře a udílení cen se dospělost děčínské oblastní přehlídky projevila i v programu nočním. Tam by si cenu zasloužili zejména dva kytaristé, díky nimž byla zábava výborná, se zapojením desítek hrdel, a to Josef Zach z rumburského a Štefan Olšák z krupského souboru.
Osobně si dovoluji poděkovat také týmu zaměstnanců divadla, kteří nám v Děčíně po léta vycházejí vstříc. Nebýt obětavosti především Michala Kočky a Jurije Vorobljevského, nevím, jak bychom si s některými problémy poradili... Proto velké díky všem!