Texty: ŠLECHTOVÁ, Věra; RODRIGUEZOVÁ, Veronika: Brněnský ŠPÍL-BERG 2010 byl zdolán. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 55 - 57.

Brněnský ŠPÍL-BERG 2010 byl zdolán

Věra Šlechtová a Veronika Rodriguezová

Již poosmé hostilo Brno přehlídku mladého a experimentujícího divadla, ŠPÍL-BERG (dříve Prima sezóna). Krajské kolo postupových přehlídek amatérského divadla Mladá scéna a Šrámkův Písek se uskutečnilo ve dnech 17.–20. března 2010. Pořádání se ujal Ateliér Divadlo a výchova Divadelní fakulty JAMU & o. s. Kšandy. Uskutečnění této přehlídky by nebylo možné bez finanční podpory statutárního města Brna a Ministerstva kultury ČR. Celá akce proběhla v prostorách Kabinetu múz na Sukově ulici. Organizace se chopili studenti Ateliéru Divadlo a výchova pod pedagogickým vedením Mgr. Veroniky Rodriguezové.
Pestrost divadelních kusů byla široká. V průběhu čtyř dní měli diváci možnost spatřit patnáct špílů. Bohužel, šestnáctá inscenace, Terminátor a já Divadla TRAMTARIE z Olomouce, byla pro nemoc jednoho z představitelů zrušena.
Různorodost a množství inscenací kladly veliké nároky na práci lektorského sboru. Letos pozvání přijali doc. Jaroslav Provazník (pedagog a vedoucí katedry výchovné dramatiky DAMU v Praze), Pavel Vašíček (umělecký vedoucí a režisér souboru PRKNO ve Veverské Bítýšce) a MgA. Kamila Kostřicová (studentka doktorského stupně studia na DIFA JAMU).
V zkratce se pojďme podívat na naše divadelní putování přes horu špílů.
Přehlídku zahájilo Divadlo Oddíl z Vyškova představením Antigona Out, které zaujalo naléhavostí výpovědi, podtržené propracovanou scénografií igelity, šedivá a stříbrná barva kostýmů Kreonta, Isméné i chóru v kontrastu s červenými šaty Antigony, která již od začátku není in, což bohužel, neumožňuje vývoj postavy. Při rozborové diskuzi diváci ocenili herecký výkon Kreonta a společně s porotou doporučili zkrátit určité pasáže, které hře ubírají spád. Soubor získal Ocenění za snahu o vyjádření současného tématu.
Igelitů využil i brněnský soubor Kšandy – Pět palců jedné ruky s autorskou inscenací Hrátka. Hlavní postavy, dvě dívky žijící ve společném vztahu, přistoupily na hru, že jedna z nich čeká dítě, které se během hry narodí. Scéna byla rozdělena na dva světy, reálný a snový (jenž byl občas jednáním postav porušován). Hlavní otázky, které toto představení vyvolalo, se týkaly míry improvizace a nečitelnosti konce ve kterém představitelky celou hrátku popřely.
Trojici středečních představení, v linii Mladé scény zakončil brněnský DDS Brnkadla – Přepravka s představením Hry ze smetiště. Soubor si vybral dvě hříčky Huberta Krejčího, které spolu tematicky nijak nesouvisely, proto se i použité jevištní prostředky lišily. První z příběhů, Idioti, byl pochválen za dobře vypointovaný a načasovaný humor, hereckou přesnost a udržení rolí. Ve druhé hříčce, s názvem Průvodce po sopce, postavy představovala umělá zelenina a sada kuželek. Při diskuzi jsme se zamýšleli, kde je hranice, za kterou se předmět mění v loutku, a jaký podíl na této změně má herec, neboť manipulace s rekvizitami tvořila pilíř inscenace a sloužila absurdnímu humoru, který diváky velmi oslovil. Porota doporučila hledat pro oba příběhy společný rámec, který by posílil maskulinně akcentovanou výpověď souboru. Inscenace byla navržena na Mladou scénu do Ústí nad Orlicí.
Může se zdát nemožné jevištně uchopit Erbenovu Kytici tak, aby diváka notoricky známé příběhy ještě bavily. O opaku nás přesvědčilo Divadlo Na dlažbě z Brna. Pro inscenování si vybrali tři balady: Svatební košile, Štědrý večer a Vodníka. Inscenace, v režii Tomáše Pavčíka, se opírala o propracovanou hudební, scénografickou a hereckou složku, což ústilo v přesvědčivou výpověď protagonistů. Divácký zážitek obohacovaly herecké zcizováky, které umožnily nadhled a chvilkové oddechnutí. Jediný otazník se týkal obsazení hlavních rolí, ve kterých se střídaly pouze dvě představitelky. Později jsme se dozvěděli, že tato volba byla dána okolnostmi vzniku původně absolventského školního projektu na Gymnáziu P. Křížkovského. I když se nejednalo o jednoznačně experimentální inscenaci, přesto ji lektorský sbor doporučil na Šrámkův Písek.
Čtvrteční ráno začalo barevně. Soubor EĎAS (Experimentální Divadelní Amatérský spolek) z Moravského Krumlova se v představení Převýborná historie o benátském kupci aneb Kabaret věkem zaprášený, leč navýsost aktuální opravdu nebál použít pestré barvy. Kabaretní vystoupení tvořilo rámec shakespearovskému příběhu. Mladí gymnazisté, pod vedením své pedagožky, se pustili do náročného kusu z pera J. Pešky, kterému však ne vždy herecky stačili. Výjimkou byl Jiří Liška v roli Žida Shylocka a zároveň principál kabaretu.
Představitelé autorské inscenace Holky v autu, souboru MU1 SSUM (Střední školy umělecko manažerské) v Brně rozehráli hříčku, na první pohled banální, ve které se však ukrýval nadhled, herecká přesvědčivost a schopnost odstupu od sebe samých: dívky se chtějí zalíbit chlapcům a jsou kvůli tomu schopné sestavit družstvo a naučit se hrát fotbal. V závěru spojí své síly a postaví se proti skutečným fotbalistům. Slabinou zůstává pointa, která v kontextu předchozího děje působí rozpačitě a nedořešeně. Lektorský sbor doporučil tuto inscenaci k postupu na Mladou scénu.
Reklamní kampaň doprovázející kus Emodrink z Elsinoru brněnského kulturního občanského sdružení Napříč vzbudila v divácích velká očekávání. Bylo nám nabídnuto mnoho motivů (emo styl, Night Club, Shakespearův Hamlet…), které se ale bohužel vzájemně nepropojily. Divácky nejpoutavější byl mezigenerační střet staršího muže, protřelého životem, a nevybouřeného barmana. Spojitost s Hamletem byla mizivá. Divák se neměl čeho chopit: chyběl výraznější děj i postava, se kterou by šel. Navzdory dobrým hereckým výkonům zůstala zpráva z elsinorského baru v půli cesty.
Z Jihlavy přicestoval improvizátorský soubor Ochotní pro cokoliv s představením Zoufalci to zNaí. Prioritou protagonistů bylo pobavit lidi, což se jim podařilo, přestože udržet v hodinové improvizaci pozornost diváka a tempo příběhu je náročné. Civilní stylizace jednání herců často vytvářela absurdní situace, kterým se leckdy i sami tvůrci museli zasmát. Někdy se v přemíře zcizovacích efektů ztrácela kontinuita příběhu. I improvizovaná hra by měla mít stanovené pevné mantinely, které respektují kompaktnost a čistotu příběhu. Soubor získal Ocenění za invenci v improvizačním představení.
Venku nastala tma a na jevišti vytryskla krev. Autorskou inscenací Muž, který miloval Nicka Cavea, nás do světa hororu přenesl Klišéteátr z Brna. Autor předlohy a režisér Matěj Mužík si pohrával s filmovými hororovými klišé, jakými jsou dějové střihy, hudební plán vyvolávající napětí či světlo, s výrazným odkazem k filmové klasice Hitchcockova Psycho. Hlediště sledovalo příběh rozhádaného manželského páru, který se ubytoval v prapodivném hotelu s ještě prapodivnějším recepčním. Nové informace byly divákovi přesně dávkovány a přiznaná klišé nabízela osobitý humor a nadsázku, což tvořilo zajímavý druhý plán inscenace. Za tento divadelní počin lektorský sbor doporučil inscenaci na Šrámkův Písek.
Páteční dopolední blok naplnila dvě představení: dvouhodinový Britannic aneb Záhada svítící kostky, souboru JeLiTa (Jedineční Lidoví Taškáři) z Nymburka. Tato autorská historická mystifikace vyvolala spoustu otázek. Divácky zajímavý nápad historického dokumentu se utopil v přemíře užitých prostředků a pokulhávajícím temporytmu. Souboru bylo doporučeno, aby pracoval na svém dalším vzdělávání v oblasti jednotlivých divadelních složek.
Desetiminutovka Dobytku smíchu netřeba tria Rozplizlá Blizna z Brna představila divákům vtipné scénické řešení existenciálního tématu s podtextem politické totality. Mladé herečky se pohybovaly na hranici uměleckého přednesu, k čemuž odkazovala i úsporná scénografie. Překvapivé výtvarné řešení, kdy se papírová tvář promění v srp a kladivo, podtrhlo vyznění povídky. Soubor získal Ocenění za dramaturgický nápad.
Čtyři ženy z brněnského divadelního souboru Brnkadla se nám představily v inscenaci Tři ženy navíc, které vzniklo na základě literární předlohy B. Chapella. Ve výsledku se jednalo spíše o konverzační hru. Na osamělém nádraží se postupně sešly čtyři ženy: tři reálné a jedna fiktivní (družka Jamese Bonda, která vystoupí z plakátu). Všechny čekají na vlak, kterým přijedou jejich muži – otec, manžel, milenec – z nichž se nakonec vyklube muž jeden. I když představitelky vydávaly spoustu energie, byla hra natolik obsáhlá, že neudržela divákovu pozornost. Porota doporučila více pracovat se scénářem a nabídnout divákovi jasné řešení podtextu a tím příběh jevištně obohatit. Tereza Koudelová získala cenu za herecký výkon v roli bondgirl Kristiny.
Sobotní jarní ráno překvapivě zahájil koledami Luďa, Experimentální divadelní těleso z Kroměříže. Vánoce ale nebyly tím svátkem, ze kterého by měly obě hrdinky hry Arnošta Goldflama Matylda a Emílie… co dodat… radost. Jak se lektorský sbor přiznal, toto představení mezi ně vneslo nejvíce rozdílných názorů a otázek. Nejasnosti způsobil mimo jiné fakt, že se jednalo o závěrečný díl trilogie Pocta matičce, což ztěžovalo pochopení některých symbolů (např. květiny či závěrečný výstup anděla a Boha). Po celou dobu na scéně dvě sestry bojovaly s nenaplněním a prázdnotou svých životů, herecky se však podle názoru diváků obě interpretky příliš nevnímaly. Oceněny byly náhodně vzniklé momenty, které musely představitelky řešit (omylem sfouknutá svíčka). V diskuzi diváci upozornili na kulhající temporytmus inscenace, především na neúměrně dlouhé hudební vstupy. Lektorský sbor ocenil herecký výkon Michaely Akubžanové a Anny Brázdilové.
DSEK Rosice (divadelní soubor Emanuela Krumpáče) nám představil lehce absurdní miniaturu Podivný případ pana Olivera. Autorský příběh překvapoval jak dějovými zvraty, tak použitými rekvizitami (chodící kufr, muž bez těla atp.). Úvodní motiv, kdy pan Oliver hledá své tělo, se bohužel časem ztrácí a děj se rozvětvuje v dalších absurdnostech (např. doktorovi narostla druhá tvář). Střídání roviny fikce a reality nebylo přesně odlišeno, což ubíralo na sdělnosti scénograficky zajímavé inscenace, která získala ocenění za osobitou poetiku.
Poslední a zároveň premiérové představení Hvězdná replika souboru Čamúza z Brna doslova natřískalo sál. Soubor si zvolil současné téma multimediální reality show, kterého jsme se všichni stali součástí. Výraznou složku tvořilo náročné technické řešení, které podporovalo celkové sdělení a podtrhovalo temporytmus představení (on line přenosy, bulvární tón příspěvků, nahraný aplaus, promítání loga soutěže, úderná hudba atp.). Sílu odcizené televizní reality podtrhoval fakt, že, ač jsme seděli v sále a mohli se hlásit, zda chceme, aby jednotliví soutěžící pokračovali nebo ze soutěže vypadli, děj jsme ovlivnit nemohli. Problémem inscenace je její oscilace na hraně plakátu, kterou nemusí divák přijmout. Cestu do srdcí přítomných by mohla najít postava, které bychom mohli fandit, která ale v současné skupině soutěžících chybí. Pochvalu sklidily herečky v roli moderátorek, které projevily vtip a pohotovost při komunikaci s publikem. Na závěr je třeba zdůraznit, že nešlo o povrchní parodii, ale o pokus o angažovanou výpověď mladých lidí o světě, ve kterém žijí. Přejme souboru, který získal ocenění za vkusnou nadsázku a zaujetí pro hru, kéž na své tvůrčí cestě nalezne prostředky, které vyznění díla učiní jednoznačným i pro nespřízněné diváky.

Klidně naše cesta může začít na smetišti. Když se ale přidají tři ženy navíc ochotné pro cokoliv, klidně i Matylda nebo Emílie... zakousneme se do jelita a vyrážíme. Cestou můžeme potkat muže, který miluje Nicka Cavea, či podivného pana Olivera, zachrání nás jedině emodrink! Ale musíme pokračovat. Nesmíme se zaleknout, ani když nám na jedné ruce vyroste pět palců. Časem se dlažba změní v horskou cestu, holky můžou trhat kytice, ale nesmíme zastavit, neskončit v autu a nebýt out. I když v našich stopách zůstanou blizny, rozplizlé podrážkami a slunce zakryje hvězdná obloha. Replika „ŠPÍL-BERG skončil“ nakonec přijde. Přehlídka je sice věkem lehce zaprášená, stále však zůstává navýsost aktuální!

Během čtyř dnů se nám podařilo skutečně dosáhnout cíle a ŠPÍL-BERG byl v předvečer prvního jarního dne zdolán. Během cesty kopcem představení panovala příjemná atmosféra, která se přenášela z organizátorů na soubory a ze souborů na diváky. A že se diváků sešlo skutečně mnoho – málokdy zůstalo v hledišti volné sedadlo – celkem zde zasedlo na 1116 diváků, sečteno s herci se na ŠPÍL-BERGU potkalo kolem 1276 účastníků. Moderování diskuzí se bravurně ujali studenti 1. magisterského ročníku oboru divadlo a výchova. Prohlašujeme tímto výstup za ukončený, ale už teď se můžete chystat na příští ročník neboť i ten bude potřebovat nadšené, vytrvalé a odvážné účastníky.