Texty: AS 2002, č. 3, s. 16, Jiří Hraše.

Herecké maličkosti

Herecké maličkosti, totiž monology a dialogy, jsou obsahem soutěže, jíž dal její zakladatel Míla Kučera před třemi desetiletími název podle dnes už tradičních soutěžních trofejí Pohárek SČDO. Letošní XXX. ročník se národní přehlídkou posunul do nového místa konání: z Olomouce jej o pár kilometrů dál posunul soubor, který pečlivě zajišťoval služby organizátorské, hostitelské, technické i společenské už v tomto minulém působišti. DS Kulturního střediska Velká Bystřice usídlil národní přehlídku do svých domácích prostor. Připravil tu s ředitelkou KS prostředí ještě příjemnější.
Dobře si vedli interpreti dialogů. V. Pojmanová a L. Burešová (delegované z hradeckého soutěžního kola) si bystře vyložily a v drsných kontrastech provedly dialog z Harlingovy hry Mně růžová nevadí (3. místo). Velice poctivě vnikli do smyslu předlohy J. Kolářová a M. Kučaba (Česká Lípa), kteří výstup z Ibsenových Strašidel uchopili velmi věcně, rozehráli konverzaci civilně, ale výrazně a projevili smysl pro využití prostoru (2. místo). Kolářová dostala navíc cenu za kulturu jevištní řeči. Takříkajíc o prsa se do čela (1. místo) dostaly interpretky Schneiderovy předlohy Koule a krychle H. Hnátková a E. Zelenková (Česká Lípa): s odvahou vytáhly ze zapomenutí text ze 60. let a ku podivu - na kritickém ostří a na vtipu této parodické alegorie neubylo. Herečky daly svým geometrickým rolím vitřní zaujetí a nerozpakovaly se do hry vložit naplno své fyzické dispozice, absurdní setkání koule s krychlí rozehrály s humorem nejen pro diváky, ale i pro vlastní potěchu a z proměn konverzace vytěžily maximum. K napětí situace přispívá i dvojí kontakt, průběžně rozvíjený: navzájem, i s diváky. Dialogy, zejména ty oceněné, letos byly opravdu úspěšné.
Ženským monologům se letos příliš nevedlo, někdy se nabízely herecké možnosti, ale nebyly využity pro sdělení, někdy se nabízelo uchopení předlohy, ale nebylo vybaveno hereckými prostředky. Se 3. místem se musely spokojit Jitka Mrhalová (Česká Lípa) v roli Natálie z Aovilhovy Ardély i Michaela Radvanová (Brno) s vlastním textem v brněnském nářečí a postavou někde mezi Moliérovou Mikulášskou a Shawovou Lízou. Vynikla (2. místo) Alena Křivancová (Plzeň) s Čapkovou Goeril: jakkoli to nebyla objevná dramaturgie, jakkoli postava zůstala někde v prostoru mezi Čapkem a Shakespearem, šlo o výkon pevně uchopený a herecky zpracovaný; snad až příliš přesný, takže citového, lidského rozměru se jaksi nedostávalo.
První místa mužských monologů reprezentují opět výkony perfektně připravené a herecky přesvědčivé. Policajstský portrét (Glowacki, Antigona z New Yorku) doslova vystřihl Radim Brejcha (Plzeň) vybranými charakterizujícími prostředky a jemným nadhledem (2. místo). Miroslav Kučaba (Česká Lípa) vystoupil tentokrát ve zcela nečekaném úkolu zahajovače Plzáka (Havel, Zahradní slavnost), vybaveném výrazným komediálním až groteskním klaunským výrazivem. Barevnost nápadů naplnila hloubku smyslu (2. místo). František Rýsl (Česká Lípa) si vybral předlohu pro herce velmi vděčnou (Nicolaj, Houbový šašlik) za předpokladu, že její možnosti umí rozehrát - a nepřehrát. Dobře režijně vedený herec to dokázal. Svoji civilní postavu nepřetvářel, dokonce snad ani nestylizoval svoje pohybové návyky a celou tuto svoji reálnou osobu dává do služeb akce. Pečlivě a vynalézavě rozehrává odstíny vztahů, stanovisek a polemik vůči smutečním hostům v sousedním pokoji a komentuje je se zaujetím a nadhledem zároveň do publika. Při tom krouží prostorem kolem svého umrlčího prkna s půvabem a elegancí. Zasloužené 1. místo.
Ještě jedna speciální cena byla udělena: cenu mladého talentu si odnesl Zdeněk Konývka (Kandrdásek, Brandýs nad Labem) za mluvní, pohybový i hudební výkon v postavě Saroyanova Jocka (Jim Dandy, hladovějící tlouštík).
V porotě zasedali: Dana Musilková, Jiří Hraše, host soutěže František Řehák, Josef Tejkl a Dušan Zakopal spolu s tajemníkem poroty Ivo Kolaříkem. Atmosféra soutěže byla příjemná, hostitelé nás přijali srdečně. Ano, byly tu i výkony nezralé, ale prvá půle (nejméně) v každé kategorii si dala záležet na tom, aby se pokusila na miniaturní ploše monologického výkonu či dialogického výstupu postavit velký výkon. Podařilo se. Co si lze přát víc?
Jiří Hraše