Texty: HULEC, Vladimír; STUCHLÍK, Jaroslav: Běsné dny Modrého kocoura - Sen o P. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 29 - 33.

Následující Sen o P. královéhradeckého jesličkovského souboru Jezle již mířil do Písku, a tak se opět ujímá slova Vladimír Hulec, porotce směr Písek.
Pod záhadným názvem se skrývá inscenace hrabalovské komedie ze současné maďarské vesnice, hra Portugálie Zoltána Egressyho přenesená do českých reálií. P. tak značí – třeba – Prahu. Diváci jsou rozesazeni těsně kolem jeviště, jsou vlastně součástí hospody, kde se valná část textu odehrává. Herci využívají především autentické, osobnostní herectví. Všechny situace působí jako téměř dokumentární záznam reality. V tom je klad i úskalí tohoto projektu. Neřízené, nevědomé herectví je nahaté herectví. Někdy působí mile a text násobí, jindy se na ně nedá koukat a text ničí. V Turnově si téma, zvolený prostor i herci navzájem sedli. Nuda, naivita i prázdnota venkovského světa se vyjevovaly skrze situace a střípky situací až zázračně. Herci ani nemuseli příliš hrát. Jen se dobře orientovat v prostoru a čase. Nemusí však tomu být vždy a všude. Trenérka družstva – režisérka a pedagožka Ema Zámečníková – přespříliš spoléhá na kreativitu otisků reality. Nejhodnější medvídci, kteří si na obdobném přístupu vystavěli vlastní poetiku a kteří také byli žáky Emy, se nerodí každý rok. Jezle zatím medvídky zdaleka nejsou. Každý je příliš jiný, všichni jsou příliš „jesličí“. Zatím...