Texty: HULEC, Vladimír; STUCHLÍK, Jaroslav: Běsné dny Modrého kocoura - No.1. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 29 - 33.

Další liberecký soubor BezNazvu.doc vyvolal poměrně bouřlivé reakce u diváků inscenací No.1, které nebylo doslova nic svaté. Herci rozehrávali setkání dvou katolických kněží, kteří reprezentovali veškerou zvrácenost a neřád, který se církvi přičítá. Fetují toluen, jsou to pederasti, masochisti, sadisti, lžou a hlavně upalují nebohé křesťany v měřítku masovém, což je divoce realizováno; pro diváky a pro samotnou budovu divadla značně nebezpečně za pomocí spreje na vlasy a zapalovače. Jednoduše je to takový liberecký de Sade bez zábran a skrupulí. V podstatě sympatický přístup být nekorektní, někdy i za každou cenu, se však otočil v nechtěné nedorozumění s částí publika. Stereotypně opakovaná klišé o církvi se proměnila v ideologické moralizování. Něco takového autoři inscenace ale vůbec nezamýšleli.