Texty: HULEC, Vladimír; STUCHLÍK, Jaroslav: Běsné dny Modrého kocoura - Hra. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 29 - 33.

Přehlídka pokračovala Hrou liberecké Stopy. Na scéně se objevil chór, ze kterého vystoupil básník. Sledovali jsme jeho tvůrčí rozlet, kdy soubor postupně přešel z metajazyka k nedokonalé češtině a odtud až k recitacím úryvků básní současných autorů. Básník se setkává s múzou, nepochopením a úplatky, které jsou nutné k prosazení jeho díla. Nakonec hyne, pohlcen chórem, aby vzápětí povstal básník nový. Snaha souboru představit silné téma poněkud troskotá na plytkosti příběhu, který je přespříliš svázán stereotypy o nepochopené poezii. Divák vnímá z herců snahu intenzivně něco sdělit, ale inscenace je příliš proklamativní. Je to škoda, protože jsou v ní zajímavé momenty, které naznačují možný potenciál souboru. Například scéna psací stroj krásná jevištní metafora fungovala nápadem, rytmem, překvapivostí i mnohovrstevnatým obsahem. Bohužel takovéto situace nebyly rozvedeny a vyskytovaly se ojediněle.