Texty: AS 2002, č. 3, s. 11 - 12, Jan Merta.

Dospělí dětem v Havlíčkově Brodě

Regionální přehlídka amatérského činoherního divadla pro děti 11.5. - 12.5. 2002 v rámci akce Dospělí dětem, středa 8.5. - neděle 12.5. 2002 - KD Ostrov, Havlíčkův Brod

Pořadatelé: Sdružení Adivadlo Havlíčkův Brod, VSVD Hradec Králové, Středisko amatérské kultury Impuls Hradec Králové, Kulturní dům Ostrov, Havlíčkův Brod, Referát školství - OkÚ a Město Havlíčkův Brod.
Místo konání přehlídky: Kulturní dům Ostrov velký sál a sál kina Oko.
Lektorský sbor: Luděk Richter (předseda), Karla Dörrová a Jan Merta.

Zmiňovat se o havlíčkobrodské přehlídce Dospělí dětem, znamená v každém případě upozornit na akce, které se v průběhu této přehlídky pro děti konají a upozornit na to, že všechno je organisováno členy souboru Adivadlo v čele s Lídou Honzovou. Obrovská a velmí početně obeslaná výstava dětských výtvarných kreseb, literární soutěž pro všechny žáky MŠ, ZŠ, ZUŠ, ZvŠa nižších tříd gymnázií celého okresu Havlíčkův Brod, velká aktivní dětská porota, k tomu vystoupení hostujících loutkářských souborů (letos Divadýlko Mrak - Trojlístek pohádek a O nebojácném Jankovi, Divadýlko Kuba Plzeň – Krakonoš - pán hor a Divadlo Poly Hradec Králové-Pustý les) a velká účast dětských i dospělých diváků na všechna vystoupení i na ta, která se v rámci Dospělých dětem zúčastnila regionální přehlídky činoherního divadla pro děti. Ve dvou dnech 10 představení, z toho tři hostující, jedno z nich se hrálo po dva dny ještě před tím, jako úvod přehlídky.
Hodnoceno bylo osm souborů. Z nich byly tři loutkářské, které se přihlásily na přehlídku bez nároku na další možný postup na POPELKU do Rakovníka, neboť ta je jen pro soubory činoherní. Přesto jejich účast přehlídku obohatila. Jejich přínos přehlídce byl oceněn alespoň písemným oceněním.
Byly to inscenace: Tanec živlů, Romana Zemenová, LS Přátelé Mojmíra Babáčka Turnov, který je z turnovské přehlídky nominován na LCH. Je to zajímavá a kultivovaná inscenace na rozhraní uměleckého přednesu a loutkového divadla, řešící otázku zániku národa Aztéků výrazovými prostředky na dobré úrovni, avšak mířící svým zaměřením spíše k dospívající mládeži a dospělým. A dvě představeníčka talentované Mirky Venclové z hradeckých Jesliček, Pohádka o nepořádném křečkovi a bajka Tygr, mnich a šakal: strom, kráva, cesta a Mirka, odehraných formou hravých vystoupení jednoduchými scénickými prostředky, hračkami a šitými loutkami. Křeček spíše pro malé diváky z hlediska provedení i tématu, „Tygr“ pak pro děti větší a dospělé vlivem lehce filozofického zaměření indické bajky, přehledně rozvedené do zobrazeného příběhu s výraznou pointou. Obě vystoupení byla vřele přijata dětmi i dospělými diváky.
O postup na rakovnickou POPELKU se tedy ucházelo pět činoherních souborů s inscenacemi zaměřenými k dětem. Byl jsem opět na přehlídce po delší době, abych si mimo jiné i pro sebe ověřil, kam tento divadelní druh spěje a na jaké je úrovni dnes. Mám za to, že se na věci příliš mnoho za těch několik let nezměnilo. Stále tu přetrvává důležitost dramaturgické otázky, výběru dobré a vhodné předlohy a ono někdy až nešťastné herectví, které se v některých případech, více či méně gesty, slovem i jednáním tolik a snaživě podbízí dětem, ve snaze naléhavé komunikace, na úkor dramatičnosti inscenace, a někdy spěje až k bezobsažnému hereckému projevu. Uniká tak od přirozeného a divadelně logického jednání, kterým by zprostředkovalo látku ryze divadelními prostředky a čistě. Výraznější je snaha po dynamičtějších představeních. Konečně byla tato kritéria i jedním z aspektů výběru pro další postup inscenace na národní přehlídku, samozřejmě že vedle dalších základních divadelních dovedností.
Vlastně základní počin k pohledu dramaturgickému dal seminář Luďka Richtera, který v 1 1/2 hodinové přednášce nastínil teoretická východiska divadla pro děti a zdůraznil i problematiku věkových hranic, pěkně urovnaně, že kdo chtěl a porozuměl, získal řadu dobrých poznatků, které mu mohou usnadnit další činnost v této oblasti tvorby. V duchu přednášky se pak jakoby v jednotě nesly i pohovory se soubory o představeních i ve vztahu k naslouchajícím.
Bylo nás 5+5, Karel Poláček. DS Turnovského divadelního studia pracoval s dobrou Poláčkovou předlohou. Inscenoval ji jako prázdninový příběh dětí na rozhraní dospívání. Vztahy mezi dívkami a hochy jsou základním tématem příběhu. Ale sedm záskoků z důvodů nutných povinností dětí-herců, aplikovaných těsně před přehlídkou, ubralo představení na živosti a přesnosti. Dobré nápady tak někdy byly jen naznačeny a zůstaly dramaticky nevyužity. Podávaly svědectví o tom, jak byla celá inscenace míněna. Dobrá dramaturgie tím tak trochu v této chvíli vzala za své.
O veselém hrobaři, J. a H. Lamkovi. DS Zdobničan Vamberk. Patřila k těm lepším výběrům. Avšak předloha z 50. let, napsaná pro loutkové a k tomu asi pro marionetové divadlo, neboť tenkrát se tak hrála, a byla velkým hitem pro všechna profesionální loutková divadla, je poplatná nejen této skutečnosti, ale i své době. Je proto dost mnohomluvná a některá místa si přímo pro úpravu a krácení textu říkají. I přesto nabízí několik míst k dramatičtějšímu jednání, které uvedený soubor ke své škodě nevyužil. Ovlivnil tím jednání hrobařovo, jehož přirozený projev sliboval více. Pochvalu zaslouží Janík, chlapec, který svou úlohu zvládal přirozeně, lidsky a zodpovědně. Výrazně zazněla i čistá dikce v postavě smrti.
O líných strašidlech, Vladimír Čort. DS /a/MAŤÁK Pardubice se představil velkou snahou pobavit diváky. Hrou s písničkami i úvodním razantním až přehrávaným vstupem obou strašidel, vodníka a ježibaby, později poklidným průběhem příběhu velmi plochého a nevýrazného, jehož linie mnoho závažného neřešila. Poklad - nepoklad, jehož prostřednictvím chytrá venkovská holka Anička obě líná strašidla a svoji selku napravila. Pro pobavení tu zůstaly hlavně písničky a jejich výrazný hudební plán.
Vidrbína, Ondřejka Harvalíková. DS Šumavský ochotnický spolek, ŠOS Prachatice,
inscenoval pohádku členky souboru, její prvotinu, o domýšlivé čarodějnici Vidrbíně a krejčím, skřítku Zlatníčkovi. Opět hra s hudbou a zpěvy. Na barevné stylizované scéně, v barevných kostýmech (čarodějnice má sukni z kravat) a s rytmickou hudbou i s tancem v radostném duchu, o zlatě, o čarodějném zlatém podzimu, kdy zanikají i osudové peripetie. V duchu pozlátka a módy, které však mají míru. S dobrými herci. Málo dramatické, spěje ke šťastnému konci, kdy se původní soupeři do sebe zamilují. Štěstím Vidrbíny a Zlatníčka hra končí. Představení vnějškově udělané, má spád, ale téma? Je to však autorská prvotina. Štěstí a divadlo je třeba pokoušet stále.
Hrátky s čertem, Jan Drda. DS při Městském kulturním středisku v Červeném Kostelci přivezl do Brodu své Hátky s čertem, jimž předcházela dobrá pověst a doporučení na Divadelní Třebíč. Dnes již klasický text byl škrty odlehčen a zkrácen. Ke zkrácení přispělo i v realizaci vtipné řešení scény L. Jančíka, s točnou uprostřed jeviště, otočným „přístřeškem“, jehož strany tvořily základ různým prostředím. Točna napomohla rychlým proměnám. Režisér J. Kubina tak dosáhl výrazného zkrácení času, hrálo se i bez přestávky a ovlivnil úpravami i navyklou drobnokresbu postav a charakterů. Zdá se, že v tom mohl být ještě důslednější, aby ona zkratka dala novou dimenzi takto pojaté inscenaci. Ale i tak se jedná o výrazný posun v realizaci předlohy, která tak může být více bližší i dětem. Hrálo se ve velkém divadelním sále, v prostoru známém svou horší akustikou, která se na tomto představení projevila obzvlášť citelně. Některé repliky směřované dovnitř jeviště byly pro diváka místy nečitelné. Snad na tom mělo podíl velké těleso zmíňované točny. Ale i tak je možno upozornit na osobnostní projev Martina Kabáta (L. Labík) i několika dalších. Za dramaturgickou kvalitu i za dobré provedení navrhla porota toto představení jako jediné představení Brodské přehlídky do širšího výběru rakovnické POPELKY. Spolu s tím udělila cenu za výtvarné řešení scény Ladislavu Jančíkovi.
Na závěr je nutno říci, že se přehlídka vydařila, také díky velkému nasazení havlíčkobrodských divadelníků.
Jan Merta