Texty: Ochotnickédivadlo v Brušperku - citace z dipl. práce Rad. Michny z roku 2000

Michna
Počátky divadelnictví v Brušperku
Rovněž Brušperk musel na přelomu 18. a 19. století čelit „poněmčovacím“ snahám místního magistrátu. Co se týče struktury obyvatelstva, byl Brušperk téměř výhradně český. Počátek národního obrození v městečku nastal s příchodem kaplana Františka Přikryla z Ostravice roku 1865. Přikryl šířil mezi obyvatelstvem vlastenecké myšlenky. O tři roky později se k němu přidal další duchovní, kooperátor František Viceník. Místní vlastenci z řad učitelstva, studentstva a zmiňovaného duchovenstva se scházeli ve Vitekrově hostinci „U zlaté hvězdy“ na náměstí (č.p. 16). Na slavnosti svěcení praporu Pěveckého spolku „Moravan“ v Kroměříži navázali styky s pěveckým odborem Občanské besedy v Příboře, která na jejich pozvání uskutečnila 29. září 1865 „U zlaté hvězdy“ tehdy oblíbenou „pěveckou besedu“. Akce se vydařila a dala podnět k založení místního pěveckého sboru pod vedením učitele F. Poláška (později režisér prvního ochotnického představení). O tři roky později došlo k založení čtenářsko-pěveckého spolku „Bruno“. V těchto příznivých podmínkách se začíná rozvíjet i ochotnické divadlo, které se stalo hlavním nositelem národně-buditelských a kulturních aktivit v Brušperku.

Návštěvy divadelních společností v Brušperku
Oblast severovýchodní Moravy byla rovněž místem, kde často zajížděly německé kočující společnosti. První podrobnější zprávy o jejich působení se dochovaly pro městečko Brušperk. Zdejší rodák Rudolf Hill (1848-1902, novinář, pozdější majitel Opavského týdeníku) vzpomíná na dobu svého dětství, kdy poprvé navštívil divadelní představení. V Brušperku tehdy hostovala německá společnost („ředitel nějaký Wilhelm“). Hrávalo se „na Jatkách“; „herci hráli večer a za dne lovili v řece na udici“. Místní ženy se údajně „zamilovaly až po uši do milovníka a hrdiny – mladého Wilhelma“. Všeobecnou spokojenost vzbuzoval i výkon R. Mistelbachera. O složení repertoáru se Hill nezmiňuje, pouze poznamenává, že „se dávaly i opery“. Společnost se v městečku zdržela celých 10 týdnů, poté odcestovala do Paskova (zde 6 týdnů). V 50. a 60. letech 19. století zavítaly do Brušperka ještě „dvě nebo tři“ německé společnosti, nezdržely se však tak dlouho (pouze 2 až 3 představení).
Vzpomínky dalšího brušperského rodáka Františka Poláška (1848-1925, učitel, národní buditel) popisují působení německé divadelní společnosti Mistelbacherovy o velikonocích 1864. Byla údajně společnost „nepěkné pověsti se zchátralými vybledlými kulisami a ošuntělými dekoracemi“. Hrála v hostinci „U Balcara“, neměla však příliš velké zisky, neboť „honorace bylo málo a obyčejní lidé neměli na to peníze“. Hudbu o přestávkách a při hře jim obstarávali místní hudebníci v čele s rechtorem Foltasem (v této skupině i F. Polášek). Při jedné hře se zpěvy vsunul ředitel společnosti do závěrečného aktu kuplet „Der Böhme in Wien“ (Čech ve Vídni). Text kupletu hrubě zesměšňoval Čechy a českou řeč. Hudebníci chvíli hráli, poté se rechtor Foltas „zaposlouchal do textu a uvědomiv si urážky, strašně zrudnul ve tváři, divoce koulel očima – pojednou vstal – položil housle na židli a kvapně odešel ze sálu“. Za ním následovali i ostatní hudebníci. Polášek dále pokračuje: „z jeviště se ozvalo syčení, několik pánů (místní německá honorace, pozn. autora) z předních sedadel dalo nevoli hudebníkům“. Druhý den se hrálo znovu, ale s jinými hudebníky. Návštěva byla nevalná, proto společnost raději putovala na další štaci (do Frýdku).
Celá událost podle Poláška ale tímto neskončila. Večer se o zmíněném představení živě debatovalo v hostinci „U Vitekera“. Přišel zde i Foltas s hudebníky. Hosté měli různé názory. Rechtor Foltas na svou obhajobu řekl: „Pánové, jací bychom to byli vlastenci, kdybychom si dali od takových lidiček nadávat?“. Někdo namítl, „že si dělali posměšky enem z Čechuv ! My sme su Moravci a ni Češi.“ Rechtor si poté vzal na delší dobu slovo a vysvětlil dotyčným, že „tak i my jsme Češi, a to moravští…A kdo se českému jazyku posmívá, uráží tím i nás“. Za tuto řeč sklidil od přítomných potlesk. Celou náladu podtrhl zpěv vlasteneckých písní (Hej, Slované; Kde domov můj; Slovan jsem já a Slovan budu). V této atmosféře se zrodila myšlenka organizovat v Brušperku vlastní česká ochotnická představení. Na samotnou realizaci si ovšem museli místní občané počkat až do července 1867.

Z regionálních ochotnických spolků je členství v ÚMDOČ v Praze doloženo u JDO Brušperk od roku 1894.
V říjnu 1908 byla ustavena v Moravské Ostravě Divadelní župa Moravsko-slezská (později pod názvem Župa divadelních ochotníků východní Moravy a Slezska). Zakladatelem byl František Eliáš, řídící učitel z Frenštátu p. R. Ustavující valné hromady se účastnili z regionálních ochotnických spolků zástupci JDO z Brušperku…
U JDO v Brušperku existovala od roku 1890 samostatná funkce dramaturga, která byla ale mnohdy spojena s funkcí režisérskou.

Majetnější spolky půjčovaly za menší úplatu kulisy těm méně majetným a spolkům, které pořádaly divadla jen příležitostně. Podobná praxe byla i u kostýmu. Ve větších divadelních centrech existovaly specializované půjčovny kostýmů. Např. JDO v Brušperku měla půjčeny některé historické kostýmy k hrám „Krásna Sidonie“ a „V ochraně Napoleona“ (1893) z Prahy.
U dobrého ochotnického souboru se předpokládala i existence divadelní knihovny. Takováto specializovaná knihovna je doložena např. u JDO v Brušperku: k roku 1893 čítala 242 svazků (v nich obsaženo 522 her a 178 zábavních titulů), o rok později již měla 260 svazků (s 593 kusy div. her a 205 zábavnými tituly). Kromě knih shromažďovala knihovna i periodika s divadelní a nedivadelní tematikou.
• Finanční obraz představení JDO Brušperk za léta 1872-1896:
Počet představení Příjem (zl.) Vydání (zl.) Zisk (zl.)
celkem
135 2 743 1 926,47 816,53
průměr na 1 představení
průměr na 1 20,32 14,27 6,05
Pramen: Památník ochotnického divadla; SOkA Frýdek-Místek, JDO Brušperk, i.č. 7 (Pokladní kniha).

BRUŠPERK okr. Frýdek-Místek
Počátek divadelních aktivit – činnost ochotnického sdružení (1867-1871) a JDO (1872-1919) – viz kapitola II. 3. 1.
V roce 1892 uvedl své prvé představení Spolek katolických tovaryšů (zal. 1870). Mezi ním a JDO panovala rivalita. Ochotníci jednoty se o jeho divadelním kroužku vyjadřovali jako o „trucdivadle“ – viz kapitola II. 3. 1. Z torzovitého materiálu lze usoudit na repertoár, tvořený převážně hrami lehčího charakteru (fraška apod.) Dochovala se i některá jména herců: F. Novák, G. Bacík, T. Schneider, F. Seltenreich, Grydil.
Přímým pokračovatelem JDO se od roku 1919 stal dramatický odbor TJ Sokol (zal. 1891), jenž od ní převzal celý inventář – knihovnu, jeviště i kostýmy. Již před tímto rokem hráli sokolští ochotníci samostatně nebo společně se členy ochotnické jednoty. Zpočátku se hrálo na jevišti JDO „U Hladných“, od druhé poloviny 20. let „U Hubrů“ a „U Řehánků“, na počátku války opět „U Hladných“. Soubor byl nejaktivnější ve 20. letech, kdy v období 1921-1927 uvedl celkem 30 premiér. Poté aktivita rapidně klesla – např. v letech 1929 až 1939 pouze 6 premiér. Dochovala se i jména režisérů: V. Cigánek (do 1918, napsal rovněž ochotníky odehranou aktovku „Nová ulice č. 13“), A. Šnajdr, A. Konečný, V. Chamrád. Posledně jmenovaný režíroval roku 1927 rovněž velmi náročnou hru v přírodě (v Osičinách) „Husité“ od Dvořáka, ve které účinkovalo kolem 300 herců. Repertoár tvořilo mimo jiné velké množství hodnotných a moderních her (např. od Čapka, Jiráska, Čechova, Shakespeara – „Sen noci svatojánské“ 1923).
Dalším spolkem s ochotnickou činností byla TJ Orel (zal. 1911). V jejím repertoáru byly hodně zastoupeny operety. Jednota hrála na jevišti ND (zde i vlastní kostymérna) pod režijním vedením F. Nováka, A. Špačka, F. Janáčka, F. Glivického, M. Martínka, V . Vantucha aj. U příležitosti sjezdu lidové strany ve městě roku 1925 byla uspořádána přehlídka okolních orelských ochotnických souborů, které se zúčastnilo pět souborů.
Rovněž DTJ (zal. 1912) hrávala od svého založení divadelní představení. Režírovali V. Chamrádm V. Návrat, A. Strakoš aj. Největšího rozmachu dosáhl soubor pod režií Š. Winklera v první polovině 20. let. Repertoárově se soubor nelišil od ostatních orelských jednot. Za zmínku stojí uvedení hry „Jan Výrava“ roku 1928 v přírodě, které se zúčastnilo 200 účinkujících a 12 koní!
Další spolky a organizace s divadelní činností: Sbor dobrovolných hasičů (zal. 1879) – jeho nepravidelná divadelní činnost známa až po I. světové válce zásluhou K. Červenky, Č. Drobila a F. Miloty; ve 20. letech Pol. organizace strany nár. soc. – režii měli F. Zapletal, V. Chamrád, A. Konečný a G. Pavlištík; Křesťansko sociální spolek „Budoucnost“ v ND; Lidová jednota čsl. strany lidové; Církev čsl., Skupina čsl. válečných poškozenců, v 30. letech se k nim přidávají Jednota proletářské tělovýchovy; nepravidelně Přátele dramatického umění, Sdružení soc. dem. bezvěrců, Unie soc. svobodných myslitelů, Sdružení „Volné myšlenky“, Svaz kovodělníků aj.
V době okupace hrávaly po zrušení Sokola a Orla pravidelně hlavně DTJ, Učňovská besídka a Skupina čsl. válečných poškozenců, méně již Mládež Národního souručenství a Sportovní klub. Zajímavé bylo vystoupení brušperských ochotníků v ostravském rozhlase v roce 1940, kde namluvili scénu „Kvartální shromáždění počestného cechu soukenického z roku 1759“, kterou napsal brušperský badatel R. Skácel. Další vystoupení v rozhlase následovalo v březnu 1941 – obrazy z přítomnosti a minulosti města Brušperka „Ztichlé stavy“ od A. Červenky a „Mlýn nad městečkem“ od M. Pavlíkové.