Texty: Rožnov pod Radhoštěm, DiGoknu, Blázinec, -ex-: Psychologizace na úkor modelovosti, 2010

Divadlo DiGoknu z Rožnova pod Radhoštěm se představilo s inscenací hry Pavla Němce Blázinec. Není to první hra, kterou napsal a také jeho ostatní hry jsou hrány nejen jeho amatérským souborem, ale i soubory jinými. Němec umí kvalitně napsat dialog, ale problémem převážné většiny jeho her je, že nepíše spontánně, ale že předem vymyšlenou konstrukci až poté naplňuje obsahem.

V případě Blázince se pokusil o modelovou hru, v níž je ve jménu manipulace dovoleno vše, hlavním hnacím motorem je zisk a jakékoliv prostředky pro tento zisk jsou legitimní. Systém, jak to funguje (manipulace s pacienty, prodávání obědů, nemožnost vymanit se ze soukolí...), je ale jasný během několika prvních scén a pak už se jen zbytečně opakují variace téhož. O procesu, jak se člověk manipulátor do takového soukolí a spirály dostane, se ale nedozvíme. Očekávaný je i závěr – jen se můžeme dohadovat, zda se „šestka jednička“, která lstí dokázala uniknout a poté povýšit, do soukolí zapojí nebo potře manipulátory bez zisku pro sebe. Modelovost situace narušují a rozmělňují pokusy o konkretizace některých scén – a konkretizace se tomuto typu her vzpírají.

Protože pak jen obtížně můžeme připustit, že sledujeme umělý svět, který modelová hra vytváří. Inscenace rožnovského souboru problémy předlohy ještě zdůraznila, protože v herectví pracovala s psychologizujícími prostředky (především Jana Roubínková v roli terapeutky) a tím podtrhla všechny nepravděpodobnosti a také temporytmus představení to negativně ovlivnilo. Kdyby byly použity prostředky absurdního divadla a pracováno pouze s konstatovaním faktů, více by to odpovídalo modelové hře založené na tezi. V této souvislosti se nejlépe dařilo Marku Kovářovi v postavě Nováka „šestky dvojky“.

Jinak nebývá než konstatovat, že zvolenými inscenačními prostředky si inscenace Divadla DiGoknu v režii Ilony Zámečníkové s úskalími předlohy bohužel neporadila.

-ex-, DIVADELNÍ DĚČÍN 7, 15. květen 2010