Texty: Pačejov, POUZA, Ludvík: Z divadelní tradice v Pačejově. Klatovský deník, 19. 2. 2010

Nejstarší zachované písemné doklady o ochotnických začátcích v Pačejově jsou uvedeny v „Zápisníku o schůzích dobrovolného hasičského sboru v Pačejově“, ze kterých vybíráme následující informace. Hasičský sbor v Pačejově byl založen roku 1909. Od té doby se začal v obci projevovat vliv hasičů také na kulturním dění. Hasiči pořádali taneční zábavy, věnečky, hasičské bály a další akce.

Tyto zábavy začali zpestřovat drobnýmí divadelními kuplety ochotníci, kteří v obci působili při hasičském sboru, a tak veškeré akce v Pačejově pořádané začaly být velmi oblíbené mezi širokou veřejností. To přinášelo i tučné finanční zisky do hasičské pokladny. Na výborové schůzi sboru 3.11.1912 se hasiči usnesli, že pořídí pro svá divadla spolkové jeviště. Plátno a kulisy zakoupili od firmy Frant. Ziegelhcinz z Přerova .Nabídka se jim zdála být výhodná, zvláště při placení v hotovosti. Hasiči však měli v hotovosti pouze 35 Kč, a tak byl požádán „slavný obecní výbor Obce Pačívské‘‘ o půjčku obnosu 330,- korun s tou podmínkou, že dluh bude obci splácen. Herci našli podporu také u zástupce horažďovického velkostatku, který věnoval dříví na podium.

Jako stálý režisér divadla byl určen učitel Gustav Barborka, který se již v minulosti osvědčil. V následujícím roce 1913 byl ustanoven z řad členů takzvaný zábavný výbor, který dostal pravomoc ručit za vyúčtování výloh spojených s divadlem. Šlo o zajišťování poštovného, nákup divadelních her a výběr her pro studování, nákup potřeb pro maskování, zajištění pití ochotníkům a další nezbytné výdaje. Čistý zisk ze všech představení byl odevzdáván do pokladny sboru. Další příjem měli hasiči z toho, že své jeviště začali půjčovat ostatním spolkům v obci, ale i v okolí. Velice opatrně se ale rozhodovalo, zda bude žádosti o zapůjčeni vyhověno, a jak vysoký bude poplatek. Také byla stanovena podmínka, že se jeviště před každým půjčením i při vrácení prohlédne a případné poškození dotyčný uhradí. Ze záznamů tak víme, že panu Švarcovi bylo jeviště půjčeno za poplatek 40,- korun, spolku Lidumil z Olšan, který požádal o zapůjčení, byl určen poplatek 80,- korun, pan V. Sluka z Jetenovic uhradil za část jeviště 20,- korun, učitelskému sboru pro hru „Pro tatíčka prezidenta“, bylo zapůjčeno třeba zdarma.

Začal se psát rok 1920. Jednatel sboru a zároveň režisér učitel Gustav Barborka na schůzi oznámil, že divadelní hry, které ochotníci sehráli, vynáší. Konstatoval: „Dnes jest již viděti, že jeviště bylo včas pořízeno a že se vyplácí.“ I ochotníci byli postupně vybavováni. Pro jejich potřebu byla zakoupena kniha Lidové kroje československé, chybějící paruky, kroje, hlavně pro muže, a líčidla. Začalo se také jednat o spojení divadelního odboru hasičského sboru se sborem Lidumil z Olšan. Následkem úředních nařízení byly totiž omezovány zábavy i divadelní představení. Proto oba vedle sebe působící spolky došly vzájemně k názoru, že by bylo ku prospěchu obou organizací, aby se divadelní představení vzájemně podporovala, a také, aby se představení vzájemně nekřížila. „A poněvadž jeviště jest tu proto, aby se ku hraní užilo, neváhám tuto věc doporučiti. Jeviště tím neutrpí, bude–li státi tam nebo tam,“ řekl tehdy Gustav Barborka. Tím bylo usneseno, že se hasičské jeviště propůjčí, kdykoliv ho bude Lidumil potřebovat. Náhrada se stanoví podle výdělku.