Texty: AS 2002, č. 3, s. 8 - 9, Václav Müller. - Štivadlo 2002

ŠTIVADLO 2002 – MORAVSKOSLEZSKÁ PŘEHLÍDKA
VENKOVSKÝCH DIVADELNÍCH SOUBORŮ

K položení základů potřebné soutěžní přehlídky vesnických souborů s postupem na Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou se na Opavsku ujal divadelní soubor ŠAMU ze Štítiny v čele se svým principálem, režisérem i hercem, inženýrem Václavem Bendou.
Očekávání s napětím jak bude přehlídka ŠTIVADLO přijata obecenstvem a odbornou porotou, v níž vedle autora těchto řádků zasedli herečka Slezského divadla v Opavě paní Ludmila Štědrá, šéf činohry tohoto divadla pan Václav Klemens a kulturní publicista Ladislav Vrchovský, bylo naplněno vrchovatě spokojeností.
Čest prvního soutěžního představení připadla zkušenému divadelnímu spolku KOTOUČ ze Štramberka.
Světově známá komedie srbského autora Branislava Nušiće Truchlící pozůstalí nastavuje zrcadlo chamtivosti neohlížející se na morálku a provázející lidstvo od pradávna. Soubor svojí inscenací nenásilně zčešťuje, a to i v reáliích. Režisérka Pavla Jurková měla šťastnou ruku ve výběru hereckých typů, podařily se jí vybudovat vzájemné vztahy mezi postavami a jistou pravdivost a přesvědčivost v jevištním jednání. Je pochopitelné, že v jedenáctičlenném spektru aktérů se projevila i různost herecké zkušenosti a zralosti, která však u těch méně zkušených díky naznačenému talentu je příslibem do budoucna herecké práce v souboru. U méně zkušených herců je prostor pro práci v oblasti jevištního jazyka. Scéna, nábytek i kostýmy odpovídaly dramatické situaci inscenace a typům postav.
Přes okolnost, že si Velkopolomské hvězdy - jak si ochotníci z Velké Polomi nazvali svůj soubor - vybrali pro přehlídku známou francouzskou frašku BROUK V HLAVĚ Georgese Feydeaua, nezačala beseda po jejich vystoupení rozpravou o zhlédnuté inscenaci, ale o smyslu a poslání práce v ochotnickém divadelním souboru.
Ačkoli laická porota ŠTIVADLA 2002 přehlídkové představení „Brouka“ přijala kladně, poučenější divadelníci v porotě poukázali na některé rezervy, které soubor v hraní divadla má a jejichž odstranění by inscenaci prospělo. Velká odpovědnost v tom leží na režisérce Evě Válkové, která korigováním hereckých nápadů a jejich zařazováním do mozaiky inscenace vytváří její scénický obraz. A v tomto bodě nasadila porota režisérce brouka do hlavy. Pochválila dramaturgický výběr textu i vhodné herecké obsazení postav. Úspěch představení leží na zvládnutí dvojrole ředitele Viktora Emanuela a sluhy Boutona. Zatímco Jiří Vrbka přijatelně (až na kostým) hraje ředitele, jeho přihlouplý sluha je kreslen příliš tlustou tužkou, ve výsledku hraničící až zkarikováním této postavy. Obecenstvu se líbila žena ředitele v podání Jitky Válkové. Španělská manželská dvojice svádí často představitele k robustnímu projevu. Miroslav Tvarůžka a Lucie Salgová však vnější efektní projev potlačují, a tak jejich postavy jsou přesvědčivé. Výborně si vedl Roman Kozelský v úloze bratrance ředitele Kamila, nepřehrávajícího i když zápasícího s jazykovou vadou postavy. Ostatní představitelé inscenaci slouží dle míry svých hereckých zkušeností. Soubor by měl zvážit užívání nevhodných výrazů, autorem nepředepsaných.
Při představení divadelního souboru CHAOS – klubu přátel divadla z Valašské Bystřice na přehlídce ŠTIVADLO 2002 jsme byli svědky toho, že název souboru nekonvenuje s inscenací. Ta, připravena zkušenou režisérkou Ludmilou Bolfovou, svědčila spíše o řádu než chaosu. Vše má v její inscenaci své místo. Navíc bylo toto představení dokladem, že text hry – v tomto případě PENZION SCHÖLLER autorů Carla Laufse a Wilhelma Jacobyho – je jen jedním, byť základním kamenem inscenace.
V myšlenkově řídké, spíše silvestrovské německé frašce, byla dána příležitost zejména hercům. A soubor ji nepromarnil.
Bohatého statkáře, který chce v Berlíně zažít nevšední dobrodružství, hrál MUDr. Jaromír Veith. V penzionu při setkávání s obyvateli, které považuje za choromyslné, jeho postava ztrácí ostražitost. Naopak ve třetím obraze by svým podivným chováním měl budit dojem, že je bláznem on. Tady je pro režii i herce prostor pro dopracování figury.
Držet vymodelovanou postavu po celé představení se podařilo zejména pí Heleně Křenkové v roli spisovatelky. Drobné rezervy (ve třetím obraze) má pí Bohumila Bitalová, která vedle svého exteriéru matrony – matky dvou neprovdaných dcer a statkářovy sestry – vévodí herecky v prvním obraze. Velmi se líbil i synovec majitele penzionu Evžen v podání Miroslava Cába. Také ostatní herci sehráli své figury na dobré úrovni, což vnímavé štítinské obecenstvo odměnilo devětkrát potleskem na otevřené scéně.
Věkem mladý soubor je nadějí záslužné ochotnické činnosti ve Valašské Bystřici.
Herec a dramatik Tylova divadla v Plzni Antonín Procházka píše své hry na tělo svých hereckých kolegů. Rádi však po nich sáhnou i ochotnické soubory, poněvadž poskytují divákům dobrou zábavu a účinkujícím vděčné herecké příležitosti.
Právě taková je veselohra S TVOJÍ DCEROU NE s jejíž inscenací předstoupil již třicetkrát před diváky štítinský soubor ŠAMU.
Režisér inženýr Václav Benda pečlivě vybíral herecké představitele a měl šťastnou ruku v typech. Dokázal ošperkovat řadu situací spoustou režijních nápadů a gagů. I „lechtivé“ scény měly přiměřenou míru vkusu.
Herci v převážné většině své figury modelují tak, aby i absurdní situace vycházely na jevišti co nejpravdivěji. V některých komických scénách, stržena diváckým ohlasem, míru pravděpodobnosti překračuje postava manželky Alice Jarmily Baranové. Její názory na řešení manželského stereotypu ve středním věku vytváří základní zápletku komedie. Dobrým manželským i hereckým partnerem Rudou je jí Jaroslav Dominik, kterému po poněkud bezbarvém začátku (fingované přepadení) lépe vychází vývoj postavy, zejména v konfrontaci s dcerou Sandrou. Tu přesvědčivě hraje Iveta Pravdová.
Druhý pár Libušky a Luboše hrají Blanka Koudelová a Jaromír Glabazňa. Jejich manželské vztahy mají vývoj od pohody až na hranici krize, způsobené u Luboše vlivem chybného výkladu Sandřina chování vůči němu i domnělé nevěře Libuščině. Jednání obou má značnou míru pravdivosti a životní reality. Hereckou paletu doplňují Josef Adamčík v roli bytového zloděje a poněkud nevděčná postava Sandřina nápadníka Ondřeje Bendy.
Velmi zdařilá je práce se světly oddělujícími čistě oba hrací prostory. Scénu, připomínající svým charakterem panelákové bydlení, navrhnul Tomáš Konečný. Snad by jí prospělo potapetování stěn obývacího pokoje.
Představení souboru ŠAMU na soutěžní přehlídce ŠTIVADLO 2002 bylo vcelku vyrovnané a svědčilo o dobré divadelní práci štítinských ochotníků.
Představení inscenace pohádky Zdeny Horynové Zkoušky čerta Belínka nastudované dětským divadelním souborem z Těškovic u Opavy se stala pátým představením, zařazeným pořadateli ŠTIVADLA 2002 do rámce přehlídky vesnických souborů Moravskoslezského kraje.
Školní mládež tvořící divadelní soubor, vedená zkušenou rukou režiséra Oldřicha Lindovského, odvedla vcelku pěknou inscenaci tradičního typu. Režisér, aby mohl dát příležitost i divadelním kandrdáskům, kteří hráli poprvé, připsal do textu postavy čtyř pekelníčků, jak už tomu v českých pohádkách bývá, budící spíš sympatie než strach.
A právě takový je i čert Belínek v podání Jakuba Krayzela. Je-li na scéně, je skutečným hybatelem děje. Diváci jeho počínání fandí a s povděkem přijímají, že se v průběhu pohádky proměňuje zvolna v člověka. V pohádkové zkoušce sice neobstál, ale pomohl potrestat krutou dvorní dámu Hárakšandu, panovačnou princeznu Amíru i kouzelníka Čáry-Felčáry.
Velkým kladem dětského souboru je jeho jevištní řeč vyznačující se srozumitelností, dobrou slyšitelností i péčí mluvit správnou češtinou.
Lze si přát, aby přehlídka Moravskoslezských vesnických souborů ve Štítině odstartovala tradici a aby se tím ochotnické soubory mohly vzájemně představeními inspirovat a srovnáním inscenačních výsledků obohacovat a zdokonalovat.
Václav Müller