Texty: AS 2002, č. 3, s. 6, Rudolf Felzmann.

Josefodolské divadelní jaro 2002

Víkend od 3. do 5. května patřil v Josefově Dole na Jablonecku 12. ročníku oblastní přehlídky amatérských divadelních souborů Josefodolské divadelní jaro 2002. Z původně plánovaných šesti představení musela být dvě odvolána, což nám přišlo líto, neboť se mělo jednat o pohádky pro děti, v nichž venkovské soubory nacházejí dobré uplatnění. A tak čtveřici přehlídkových představení tvořily inscenace pro dospělé publikum.
Přehlídku otevřel DS Krakonoš z Vysokého nad Jizerou hrou dánského autora Axela Breidahla Vzbouření v ústavu šlechtičen. Inscenátoři svou inscenaci označili jako komedii, ovšem na jevišti se odehrávala chvílemi až sentimentálně zdlouhavá řada obrazů, líčících story dívky, přišedší do ústavu pro lepší dámy, vedeného bigotně nesmlouvavou abatyší. Dívka se tajně zamiluje, uprchne se svou láskou, avšak milenec ji opustí, ona se vrací zpět do ústavu a porodí zde roztomilou dcerušku, načež mladá matka zmizí a dítěte se ujímají šlechtičny proti vůli abatyše. Po osmnácti letech je z dcerunky sličná dívka s nadějnou perspektivou sňatku, její matka mezitím zbohatla v Americe, ale nyní se raději k plodu své lásky nehlásí a jen dále svými dary bude podporovat ústav šlechtičen, v jehož čele už stojí moudrá šéfová. Základní příběh se utápí v romantizujícím sentimentu, což ještě umocnila jistá herecká nezkušenost mnohých z šestnácti účinkujících žen. Režisérka vytvořila kultivovanou inscenaci, která by ale uspěla spíše jako parodická komedie, když zápletku ztěžka lze brát vážně. Takto nám chyběla propracovanost v charakterech i zdůvodněnost psychologických proměn postav, jenže ani autor neposkytl dostatek logických motivů, takže řada dobrých nápadů přišla vniveč a jen vynikly rozdíly mezi zkušenými herečkami (porota udělila tři ceny za herecké výkony!) a jejich začátečnickými partnerkami.
Jestliže úvodní inscenace budila rozpaky především dramaturgickou volbou, pak DS Pikart z Úštěku by neměl mít problémy s osvědčenou komedií Ladislava Smočka Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho. Scénografie vyšla z omezených možností úštěckého jeviště a vytvořila mělký bezútěšný pokoj, z něhož zdánlivě lze uniknout jen jedinými dveřmi. Smůla je, že se brzy prozradila technická nedořešenost skříně, do níž jsou ukládány mrtvoly, neboť vyšla jako ideální únikový prostor. Inscenátoři se příliš spolehli na vnější humorné momenty, v několika případech dokonce znejasnili motivy (např. příčina „smrti“ Svatavy), takže komika reálně motivovaných situací ústících však do absurdních řešení byla nahrazena slovním vtipkováním bez výraznějšího využití rekvizit (neustálý přísun buchet, hromadění mrtvol atd.) i gest. Avšak nedostatky v jevištní řeči některých interpretů jenom přidaly na nedostatečné sdělnosti celé inscenace. Přesto se zdá, že soubor z Úštěku oproti předchozím sezónám učinil kvalitativní posun v přístupu k inscenování, což potvrdily dva oceněné herecké výkony.
DS J.J. Kolár z Poniklé si zvolil text autora, který je rodákem z nedalekého Benecka. Svou hru Chudák strejček Jáchym však Miloš Gerstner zakotvil spíše v minulosti, a to především řadou reálií, jež přetrvaly i po úpravě textu (tramp coby nepracující příživník, maloměšťácká touha po chalupě ap.), ovšem ani situování do krkonošské venkovské chalupy nevychází jako zcela přesvědčující. Přesto se autorovi podařilo vytvořit zajímavě pojatou zápletku, která však zazní jen v závěru prvního jednání, aby výbornou pointou vyvrcholila až v samotném závěru, a to ještě za pomoci náhle se objevivší epizodní role (cena za herecký výkon!). Jenže příběh o napálených dědicích chalupy tak vychází spíše na stručnou ani ne půlhodinovou aktovku, zatím co tříaktové představení trvá nepoměrně déle. Přemíra vedlejších motivů, zdlouhavost, mnohomluvnost i malá dramatičnost textu zahlcuje herce natolik, že volí stereotypní aranžmá a gesta, v řeči se ozývají neměnné intonace a pak se příliš často ztrácí nit dialogu, takže mohutně musí vypomáhat nápověda. Doma je asi toto představení přijímáno s nepoměrně většími sympatiemi, neboť se jedná o veskrze sousedské představení, avšak přehlídková účast prozradila inscenační nedůslednost jinak značně snaživého souboru.
Josefodolské divadelní klání uzavřel DS Havlíček ze Zákup, který patří ke zkušenějším přehlídkovým harcovníkům. Zvolil si Tři v tom, hravou taškařici Jaroslava Vostrého, inspirovanou commedií dell´arte. Tentokrát, k dobru věci, nehledal za každou cenu ozvláštňující přístup, ale snažil se co nejjednoduššími prostředky naplnit obligátní zápletku o sváru starých a mladých nápadníků usilujících o ruku tří dívek. Inscenaci prospěla jednoduchá scénografie (udělena cena), náznakově řešící dům obléhaný nápadníky. Paradoxní nevýhodou inscenace je obsazení většiny rolí zralými a zkušenými herci, takže se stírá onen rozpor mezi opravdově zamilovaným mládím a vychytralým stářím, na druhou stranu zase v některých rolích jsme byli svědky střídmého herectví, využívajícího textu adekvátní zkratky (tři ceny za herecké výkony). Vzhledem k tomu, že jsme představení viděli velice záhy po jeho premiéře na domácím jevišti, můžeme očekávat režijní dotažení především v práci s gestem a aranžmá, aby ve snaze po komice nedocházelo k nadbytečnému násobení a hlavně překrývání výrazových prostředků. Jestliže předcházející soubory ve svých inscenacích jen s obtížemi dosahovaly komediálního efektu, pak soubor ze Zákup si na své konto mohl připsat upřímný smích a vděčný potlesk publika. Zřejmě i proto byla s uspokojením přijata nominace DS Havlíček ze Zákup na národní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou.
Josefodolskou přehlídku provázelo nádherné jarní počasí, což snad umocnilo pohodovost všech účastníků, ale určitě negativně neovlivnilo účast na dvou rozborových seminářích. Členové DS Tyl Josefův Důl se sice tentokrát nemohli zúčastnit přehlídkového klání, ale jako organizátoři a hostitelé podali výkon maximální a dokonalý.
Rudolf Felzmann