Texty: MIKANOVÁ, Katka: Nadělení 2009. Amatérská scéna 2010, č. 1, s. 30 - 32.

NADĚLENÍ 2009

Katka Mikanová

Patnáctý ročník nesoutěžní přehlídky a dílny studentského a jiného mladého divadla se opět odehrál v brněnském Středisku volného času Lužánky a v Bezbariérovém divadle Barka ve dnech 3.–6. prosince 2009.
Nadělení se koná pravidelně již od roku 1995 a pokaždé mívá jiné rámcové téma, které je zároveň tématem doprovodných dílen a dalších programů. V minulosti to byla např. témata Rituál / rytmy / rýmy (1995), Pointy / anekdota / komika (1996), Pohyb / prostor / atmosféra (1998), Příběh / konflikt / situace (1999), Gesto / slovo / akce (2000), Dialog / smrt / monolog (2001), Lidé / země / doba (2002), Nebe / peklo / ráj (2004), … (tři tečky; neboli to, co je za divadlem, 2008).
Pro Nadělení 2009 rozhodnutím obměněného realizačního týmu triáda témat určena nebyla. Pro účastníky i diváky byl připraven vzpomínkový ročník plný setkávání lidí, kteří se na organizaci Nadělení dříve podíleli nebo zde účinkovali. Bylo to ohlédnutí za uběhlými ročníky a nové nadechnutí před těmi dalšími.
A jak vypadal celý den na Nadělení? V dopoledních hodinách se členové souborů mohli účastnit dílen, které přinášely zajímavou a obohacující práci. Pracovalo se zde v menších skupinkách. V letošním roce se konaly: Dílna tvůrčího psaní a dramaturgie pro autorské divadlo vedená Ondrou Klíčem (absolvent divadelní dramaturgie na JAMU Brno, scenárista, herec, hudebník, volnočasový pedagog); dílna Na dvoře divadla (zážitkové, diskuzní, simulační hry, dramaterapeutické experimenty otevírající vlastní nitro a zkoumání vlastních postojů) vedená Zuzanou Drápelovou (absolventka Rekreologie na FTK UP Olomouc, instruktorka zážitkových a teambuildingových kurzů, průvodkyně cyklozájezdů, vedoucí otevřeného klubu pro mládež při CVČ Legato v Brně); dílna pantomimy vedená Petrem Davidem (student Divadla a výchovy na JAMU v Brně, pedagog, člen elitní klaunské společnosti Champ de tension, příležitostný herec, dramaturg, elektrikář); dílna Evolution of identity (přístup k základním znakům divadla, jejich výmluvnosti, mínění a způsobu, jak si přivlastnit scénu) vedená Katerinou Sekovskou (makedonská umělkyně a herečka, v SVČ Lužánky je na Evropské dobrovolné službě). Celé odpoledne a večer patřil představením – divadelním blokům. V závěru každého bloku se konala diskuze moderovaná studenty JAMU Divadelní fakulty oboru divadlo a výchova. Nejednalo se o hodnocení představení, ale o jeho divácké vnímání, komentovaly se zajímavé nápady a soubor odpovídal na různé nejasnosti nebo upřesňoval náměty a proces vzniku představení atp.
Přehlídku Nadělení zahájil se svou prvotinou Muž, který miloval Nicka Cavea soubor Klišéteátr z Brna. Soubor je složen ze studentů JAMU v Brně (dramatická výchova a muzikálové herectví). Představení bylo založeno na zdivadelnění klišé z filmových hororů. Ústřední dvojicí příběhu byl manželský pár, který byl odkázán strávit noc v motelu kvůli poruše auta. Majitel motelu je masový vrah, což manželé samozřejmě nevědí. I když divák mohl občas předvídat dějový posun, příběhu to neuškodilo. Filmové prvky na jevišti působily tajemně a strašidelně. Některé efekty jako křupnutí vazu dokonce vyvolaly až hysterický úlek v řadách diváků. Jak řekl sám režisér Matěj Mužík: „Nejedná se o velké umění, ale spíše o zamyšlení nad komerčností a nad tím, čím se člověk v dnešní době baví.“
Soubor Děti veselé z Olomouce se s námi podělil o osobní vzpomínky na své rodiče, hlavně ve vztahu matky a dítěte. U představení Mami diváci velice oceňovali srozumitelný hlasový projev a hru se stužkou, která symbolizovala spojení s matkou/rodičem. Loni vzniklý soubor se rozrostl o nové členy, a tak jejich práce na inscenaci byla především zaměřena na divadelní základy.
V závěru prvního dne nechyběl úvodní happening, který pro přehlídkové soubory i diváky připravily brněnské Cyranovy boty. Výrazové/pohybové interaktivní divadlo mělo za úkol promíchat účastníky happeningu podle postav z notoricky známých divadelních her. Ti získali obrovské krabice s rekvizitami i potravinami na večerní občerstvení a party. Po společné přípravě dlouhého stolu se s doprovodem bubnů mohl večírek rozjet.
Na celý pátek se přehlídka přesunula do Bezbariérového divadla Barka. Zde se začínalo divadelním zpracováním úsměvné obrázkové knížky Wernera Holzwartha O krtečkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu v podání souboru Pedro ve vedru z Nového Města na Moravě. Takzvaná loutková opereta využívala ploché papírové loutky, herce, veselé písničky, živý kytarový doprovod a zajímavé rekvizity. Samotný název prozrazuje celou zápletku a důvod krtečkova putování. Co diváka opravdu šokovalo, bylo naprosto naturalistické pojetí hovínek – keramická hlína, pšeničná zrnka, seno apod. (Složení záviselo na druhu zvířete, které krteček oslovil během putování).
Děj autorské inscenace brněnského souboru Kšandy, který se odehrával na střední škole v jedné třídě, ukázal prototypy dnešní mládeže a možnost radikálního a jediného řešení. Jak se z problémových jedinců či individualistů mohou stát řádní a inteligentní studenti. Představení Buďte lepší…ÚPDL vedl k zamyšlení, zda by takové „studentské kulisy“ pedagogové opravdu ve svých třídách chtěli.
Na Nadělení nechyběl ani nekonečný souboj muže a ženy. Představení Ve dvou! aneb Muži jsou z Marsu a ženy… pražského souboru Časumálo. Ve třech zdivadelněných povídkách na motivy fejetonů Rudolfa Křesťana a povídky Ephraima Kischona se divák mohl pousmát nad soužitím mužů a žen, jejich nedorozuměním i nad vychytralostí obou pohlaví.
Páteční den zakončovalo představení alegorické pohádky Jana Wericha Rozum a Štěstí. Hádku Rozumu a Štěstí o to, kdo je na světě důležitější předvedl soubor ze ZUŠ Jindřichův Hradec. Do hraní šli s chutí a nenuceně, obohacující byla práce s chórem. Jejich nápaditá, jednoduchá a dobře využitá scénografie překvapila nejednoho diváka.
V sobotu se opět hrálo v SVČ Lužánky. Začalo se představením Vertigo souboru Heidy und Klum / Děvčátka z hor z Trutnova, které bylo dost odlišné od dosavadních představení nejen typem jeviště – diváci seděli ve dvou hledištích proti sobě a představení se odehrávalo uprostřed. Představení plné symbolů a pocitů hodně zapojovalo diváckou představivost. Divák sledoval život dvou dívek. Jejich pocity, vztahy, touhy, zklamání, prožitky i ohlédnutí za životem zpět. Věkový posun byl znázorněn vrstvením kostýmů. Dívky pracovaly s mnoha různými rekvizitami jako skleněná akvária postupně se plnící vodou, dámské propriety jako střevíce a diktafon (díky jeho používání docházelo k časovému prolínání).
5 palců jedné ruky, tedy jedna z větví brněnského souboru Kšandy, ukázalo, že jejich Hrátka není úplně jednoznačná. Toto představení přineslo několik otázek, například zda se jednalo o improvizaci. Na tu totiž nebyl divák připraven. Šlo o příběh dvou dívek, které žijí pravděpodobně v lesbickém vztahu. Jedna z nich imaginárně otěhotní a později se stará o fiktivní dítě, které ukrývá před svými známými, ale nikoli před svou partnerkou.
Až z Karlových Varů přijelo Studio Divadla Dagmar, které v aréně odehrálo představení Já, Holden podle románu Kdo chytá v žitě spisovatele J.D. Salingera. Příběh šestnáctiletého chlapce byl příběhem hledání identity a ideálů. Na první pohled jednoduchá scéna, která se neustále transformovala. Pomocí zástupné rekvizity se všichni herci střídali v roli Holdena. Představení bylo plné svěžího humoru i dojetí na konci.
Soubor Evrybáby z Plzně se prezentoval náročnými monology a výraznou pohybovou prací. Představení Johanka 008 bylo jakousi syntézou Johanky z Arku „tenkrát a dnes“. Hlavním tématem autorské inscenace nebyla však víra, ale odvaha. Před diváky se tak otevíraly tři roviny příběhu děje – osobní odvaha (zážitky hereček); pacientky v blázinci, které odvahu už ztratily a historická rovina příběhu Johanky z Arku.
Před diváky se otevřel vlakový peron a s ním přijelo Dividlo z Ostravy se svým Kabaretem. Opuštěné nádraží ožilo mnoha cestujícími, kteří čekali na zpožděný vlak. Ti představili v několika oddělených kabaretních výstupech své osudy i své dovednosti. Komično střídalo vážné téma, a vážné téma bylo bráno s nadhledem. Nepatrně se dotkli tématu židovství za 2. světové války.
Nedělní ráno rozproudil pražský soubor Toť se svou autorskou inscenací Autoskeptici. Dva přátelé, kteří se celý život vyhýbají autům a vůbec k nim mají dosti negativní vztah. Dvojice herců, působící dosti nekonformně, vtáhla diváky do stereotypního života svých postav, který se zdánlivě mění výhrou nového auta.
Hravé, dramatické a barevné zakončení Nadělení 2009, kde brněnský Cirkus Legrando propojil příběh a artistické dovednosti, neslo název Kolotoč. Představení bylo plné žonglování, skákání přes švihadla, balancování na kouli, práce na závěsné hrazdě, magie a komických čísel. Kolotoč, který byl divákům neustále na očích, měl připomínat, jak se to na světě všechno hezky točí dokola – vztahy i to, za čím se honíme.
Nadělení 2009 bylo plné nových divadelních nápadů a zážitků, veselých lidí, přátelské a kreativní atmosféry na dílnách, horlivých i humorných diskuzí a dobrého perníku politého čokoládou. Ať to tak zůstane i v příštích letech.
Na úplný závěr ještě informace, že v textu byly použity data z anotací a recenzí psaných ve zpravodaji, který během Nadělení vycházel.