Databáze českého amatérského divadla

Texty: MIKANOVÁ, Katka: Nadělení 2009. Amatérská scéna 2010, č. 1, s. 30 - 32.

NADĚLENÍ 2009

Katka Mikanová

Patnáctý ročník nesoutěžní přehlídky a dílny studentského a jiného mladého divadla se opět odehrál v brněnském Středisku volného času Lužánky a v Bezbariérovém divadle Barka ve dnech 3.–6. prosince 2009.
Nadělení se koná pravidelně již od roku 1995 a pokaždé mívá jiné rámcové téma, které je zároveň tématem doprovodných dílen a dalších programů. V minulosti to byla např. témata Rituál / rytmy / rýmy (1995), Pointy / anekdota / komika (1996), Pohyb / prostor / atmosféra (1998), Příběh / konflikt / situace (1999), Gesto / slovo / akce (2000), Dialog / smrt / monolog (2001), Lidé / země / doba (2002), Nebe / peklo / ráj (2004), … (tři tečky; neboli to, co je za divadlem, 2008).
Pro Nadělení 2009 rozhodnutím obměněného realizačního týmu triáda témat určena nebyla. Pro účastníky i diváky byl připraven vzpomínkový ročník plný setkávání lidí, kteří se na organizaci Nadělení dříve podíleli nebo zde účinkovali. Bylo to ohlédnutí za uběhlými ročníky a nové nadechnutí před těmi dalšími.
A jak vypadal celý den na Nadělení? V dopoledních hodinách se členové souborů mohli účastnit dílen, které přinášely zajímavou a obohacující práci. Pracovalo se zde v menších skupinkách. V letošním roce se konaly: Dílna tvůrčího psaní a dramaturgie pro autorské divadlo vedená Ondrou Klíčem (absolvent divadelní dramaturgie na JAMU Brno, scenárista, herec, hudebník, volnočasový pedagog); dílna Na dvoře divadla (zážitkové, diskuzní, simulační hry, dramaterapeutické experimenty otevírající vlastní nitro a zkoumání vlastních postojů) vedená Zuzanou Drápelovou (absolventka Rekreologie na FTK UP Olomouc, instruktorka zážitkových a teambuildingových kurzů, průvodkyně cyklozájezdů, vedoucí otevřeného klubu pro mládež při CVČ Legato v Brně); dílna pantomimy vedená Petrem Davidem (student Divadla a výchovy na JAMU v Brně, pedagog, člen elitní klaunské společnosti Champ de tension, příležitostný herec, dramaturg, elektrikář); dílna Evolution of identity (přístup k základním znakům divadla, jejich výmluvnosti, mínění a způsobu, jak si přivlastnit scénu) vedená Katerinou Sekovskou (makedonská umělkyně a herečka, v SVČ Lužánky je na Evropské dobrovolné službě). Celé odpoledne a večer patřil představením – divadelním blokům. V závěru každého bloku se konala diskuze moderovaná studenty JAMU Divadelní fakulty oboru divadlo a výchova. Nejednalo se o hodnocení představení, ale o jeho divácké vnímání, komentovaly se zajímavé nápady a soubor odpovídal na různé nejasnosti nebo upřesňoval náměty a proces vzniku představení atp.
Přehlídku Nadělení zahájil se svou prvotinou Muž, který miloval Nicka Cavea soubor Klišéteátr z Brna. Soubor je složen ze studentů JAMU v Brně (dramatická výchova a muzikálové herectví). Představení bylo založeno na zdivadelnění klišé z filmových hororů. Ústřední dvojicí příběhu byl manželský pár, který byl odkázán strávit noc v motelu kvůli poruše auta. Majitel motelu je masový vrah, což manželé samozřejmě nevědí. I když divák mohl občas předvídat dějový posun, příběhu to neuškodilo. Filmové prvky na jevišti působily tajemně a strašidelně. Některé efekty jako křupnutí vazu dokonce vyvolaly až hysterický úlek v řadách diváků. Jak řekl sám režisér Matěj Mužík: „Nejedná se o velké umění, ale spíše o zamyšlení nad komerčností a nad tím, čím se člověk v dnešní době baví.“
Soubor Děti veselé z Olomouce se s námi podělil o osobní vzpomínky na své rodiče, hlavně ve vztahu matky a dítěte. U představení Mami diváci velice oceňovali srozumitelný hlasový projev a hru se stužkou, která symbolizovala spojení s matkou/rodičem. Loni vzniklý soubor se rozrostl o nové členy, a tak jejich práce na inscenaci byla především zaměřena na divadelní základy.
V závěru prvního dne nechyběl úvodní happening, který pro přehlídkové soubory i diváky připravily brněnské Cyranovy boty. Výrazové/pohybové interaktivní divadlo mělo za úkol promíchat účastníky happeningu podle postav z notoricky známých divadelních her. Ti získali obrovské krabice s rekvizitami i potravinami na večerní občerstvení a party. Po společné přípravě dlouhého stolu se s doprovodem bubnů mohl večírek rozjet.
Na celý pátek se přehlídka přesunula do Bezbariérového divadla Barka. Zde se začínalo divadelním zpracováním úsměvné obrázkové knížky Wernera Holzwartha O krtečkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu v podání souboru Pedro ve vedru z Nového Města na Moravě. Takzvaná loutková opereta využívala ploché papírové loutky, herce, veselé písničky, živý kytarový doprovod a zajímavé rekvizity. Samotný název prozrazuje celou zápletku a důvod krtečkova putování. Co diváka opravdu šokovalo, bylo naprosto naturalistické pojetí hovínek – keramická hlína, pšeničná zrnka, seno apod. (Složení záviselo na druhu zvířete, které krteček oslovil během putování).
Děj autorské inscenace brněnského souboru Kšandy, který se odehrával na střední škole v jedné třídě, ukázal prototypy dnešní mládeže a možnost radikálního a jediného řešení. Jak se z problémových jedinců či individualistů mohou stát řádní a inteligentní studenti. Představení Buďte lepší…ÚPDL vedl k zamyšlení, zda by takové „studentské kulisy“ pedagogové opravdu ve svých třídách chtěli.
Na Nadělení nechyběl ani nekonečný souboj muže a ženy. Představení Ve dvou! aneb Muži jsou z Marsu a ženy… pražského souboru Časumálo. Ve třech zdivadelněných povídkách na motivy fejetonů Rudolfa Křesťana a povídky Ephraima Kischona se divák mohl pousmát nad soužitím mužů a žen, jejich nedorozuměním i nad vychytralostí obou pohlaví.
Páteční den zakončovalo představení alegorické pohádky Jana Wericha Rozum a Štěstí. Hádku Rozumu a Štěstí o to, kdo je na světě důležitější předvedl soubor ze ZUŠ Jindřichův Hradec. Do hraní šli s chutí a nenuceně, obohacující byla práce s chórem. Jejich nápaditá, jednoduchá a dobře využitá scénografie překvapila nejednoho diváka.
V sobotu se opět hrálo v SVČ Lužánky. Začalo se představením Vertigo souboru Heidy und Klum / Děvčátka z hor z Trutnova, které bylo dost odlišné od dosavadních představení nejen typem jeviště – diváci seděli ve dvou hledištích proti sobě a představení se odehrávalo uprostřed. Představení plné symbolů a pocitů hodně zapojovalo diváckou představivost. Divák sledoval život dvou dívek. Jejich pocity, vztahy, touhy, zklamání, prožitky i ohlédnutí za životem zpět. Věkový posun byl znázorněn vrstvením kostýmů. Dívky pracovaly s mnoha různými rekvizitami jako skleněná akvária postupně se plnící vodou, dámské propriety jako střevíce a diktafon (díky jeho používání docházelo k časovému prolínání).
5 palců jedné ruky, tedy jedna z větví brněnského souboru Kšandy, ukázalo, že jejich Hrátka není úplně jednoznačná. Toto představení přineslo několik otázek, například zda se jednalo o improvizaci. Na tu totiž nebyl divák připraven. Šlo o příběh dvou dívek, které žijí pravděpodobně v lesbickém vztahu. Jedna z nich imaginárně otěhotní a později se stará o fiktivní dítě, které ukrývá před svými známými, ale nikoli před svou partnerkou.
Až z Karlových Varů přijelo Studio Divadla Dagmar, které v aréně odehrálo představení Já, Holden podle románu Kdo chytá v žitě spisovatele J.D. Salingera. Příběh šestnáctiletého chlapce byl příběhem hledání identity a ideálů. Na první pohled jednoduchá scéna, která se neustále transformovala. Pomocí zástupné rekvizity se všichni herci střídali v roli Holdena. Představení bylo plné svěžího humoru i dojetí na konci.
Soubor Evrybáby z Plzně se prezentoval náročnými monology a výraznou pohybovou prací. Představení Johanka 008 bylo jakousi syntézou Johanky z Arku „tenkrát a dnes“. Hlavním tématem autorské inscenace nebyla však víra, ale odvaha. Před diváky se tak otevíraly tři roviny příběhu děje – osobní odvaha (zážitky hereček); pacientky v blázinci, které odvahu už ztratily a historická rovina příběhu Johanky z Arku.
Před diváky se otevřel vlakový peron a s ním přijelo Dividlo z Ostravy se svým Kabaretem. Opuštěné nádraží ožilo mnoha cestujícími, kteří čekali na zpožděný vlak. Ti představili v několika oddělených kabaretních výstupech své osudy i své dovednosti. Komično střídalo vážné téma, a vážné téma bylo bráno s nadhledem. Nepatrně se dotkli tématu židovství za 2. světové války.
Nedělní ráno rozproudil pražský soubor Toť se svou autorskou inscenací Autoskeptici. Dva přátelé, kteří se celý život vyhýbají autům a vůbec k nim mají dosti negativní vztah. Dvojice herců, působící dosti nekonformně, vtáhla diváky do stereotypního života svých postav, který se zdánlivě mění výhrou nového auta.
Hravé, dramatické a barevné zakončení Nadělení 2009, kde brněnský Cirkus Legrando propojil příběh a artistické dovednosti, neslo název Kolotoč. Představení bylo plné žonglování, skákání přes švihadla, balancování na kouli, práce na závěsné hrazdě, magie a komických čísel. Kolotoč, který byl divákům neustále na očích, měl připomínat, jak se to na světě všechno hezky točí dokola – vztahy i to, za čím se honíme.
Nadělení 2009 bylo plné nových divadelních nápadů a zážitků, veselých lidí, přátelské a kreativní atmosféry na dílnách, horlivých i humorných diskuzí a dobrého perníku politého čokoládou. Ať to tak zůstane i v příštích letech.
Na úplný závěr ještě informace, že v textu byly použity data z anotací a recenzí psaných ve zpravodaji, který během Nadělení vycházel.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':