Texty: AS 2002, č. 3, s. 5, Eduard Harvánek.

Klicperovy dny Sadská

Mezi 19. a 21. dubnem 2002 se uskutečnil již 4. ročník divadelní přehlídky venkovských amatérských divadelních souborů Klicperovy divadelní dny Sadská 2002.
Oproti loňskému roku, kdy byly v soutěži pouze tři inscenace, zhlédla porota ve složení Josef Horák, Zdeněk Fürst a Eduard Havránek celkem šest představení, takže již bylo co hodnotit a z čeho vybírat. Nabídka byla pestrá: dvě pohádky, dvě adaptace klasických témat v podání dětských a mládežnických souborů, jedna spekulativní naivně historická féerie a jedno generačně vypovídající autorské představení.
Největší pozornost si získalo vystoupení souboru Mrsťa Prsťa. Mladí herci ze ZUŠ Kouřim předvedli dvě zcela odlišné, ale jinak vzácně vyrovnané scénické montáže. První z nich, Romeo, Julie a tak dál, vychází z klasického Shakespearova námětu. Ve scénické zkratce s využitím nápadité a zcela funkční choreografie vzniklo jednolité a svou divadelností velice sdělné a sevřené představení. Druhou montáží bylo scénické převyprávění známé povídky Ivana Vyskočila Padni, padouchu pod názvem Od La Platy k Fergussonu. Zde zase pro změnu dominoval smysl pro humor, ironickou nadsázku a parodii. Zcela po právu bylo toto představení vyhodnoceno jako nejlepší, dostalo cenu za inscenaci s právem postupu na celostátní přehlídku ve Vysokém nad Jizerou. Cenu za režii získal Martin Drahovzal, duše souboru a autor obou adaptací. A do třetice – cenu za nejlepší ženský herecký výkon získala Radka Pšeničková za roli Julie.
Druhým, téměř ještě dětským souborem, byla Zornička z Maršovic. Vybral si - či spíše bylo mu vybráno – sousto nad jiné obtížné: jakási parafráze na známé drama Karla Čapka R.U.R.. I přes veškerou snahu byla tato adaptace zatím nad síly mladičkého souboru, který se i přes obrovskou snahu nevyvaroval tradičních „dětských“ nemocí – pohyb po scéně, výraznost projevu a kvalita jevištní řeči. Přesto soubor zaslouží velké uznání, a hlavně pak jeho vedoucí Lucie Ježková, která svým přístupem dokazuje, že i na malé obci s malotřídní školou se dá
s dětmi smysluplně pracovat.
Oživením letošní přehlídky byly dvě pohádky. První z nich Pekelný mariáš přivezl Divadelní spolek Vojan z Libice nad Cidlinou. Jednalo se o klasické ochotnické představení adresované dětem. Soubor s dlouholetou tradicí je celkem vyrovnaný. Určitou nejistotou trpěli představitelé obou hlavních „kladných“ rolí. Zaplatili tradiční nováčkovskou daň – vždyť absolvovali své prémiové vystoupení. Nad ostatní vynikali Jiří Hlávka a Jaroslav Vondruška v postavách čertů, za něž také získali společně cenu za nejlepší mužský herecký výkon. S druhou pohádkou, Vracovského Dobovou zátkou, se představil Divadelní spolek Sokol z Lázní Toušeň. Zahráli milé a příjemné představení. Porota nad jiné ocenila dětskou část souboru, představující různá domácí i lesní zvířátka. Plným právem získaly děti nejen čestné uznání, ale především cenu Rady města Sadská. Obě pohádky pak byly navíc porotou doporučeny do výběru pro Vysoké nad Jizerou.
Již tradičním účastníkem přehlídky je Divadelní sdružení Blaník z Načeradce. Letos soubor přijel se známou fraškou Františka Ringo Čecha Dívčí válka, kterou si se svolením autora poněkud upravili. Ve srovnání s minulým vystoupením (Nestroy:Talisman) udělal soubor rozhodně velký kus práce a kvalitativně postoupil kupředu. Nedostatky původního textu nahradil mimořádným nasazením. Vyrovnaně působila dámská část souboru, zatímco pánové mají ještě rezervy. Účel inscenace – pobavit – byl však naplněn. Stejně jako loni i letos hodnotila porota scénu a kostýmy jako mimořádně zdařilé. Autorka Ivana Kubecová získala čestné uznání poroty.
Poslední představením přehlídky bylo vystoupení OVJ Komenský Chocerady s autorskou generační výpovědí Jiřího Cinkeise Jak šel čas. Samotný námět – průřez životem muže středního věku se všemi peripetiemi, jež doba přinášela byl – velmi zajímavý. Autor však sám přiznal, že výsledkem byla jakási forma - neforma, což také porota vytýkala (kromě dalších věcí) především.
Závěrem je možno konstatovat, že letošní Sadská byla kvalitnější než ročník minulý. Je jen škoda, že pro objektivní potíže nemohl vystoupit loni tak úspěšný soubor domácí. Nezbývá nic jiného, než se těšit na jubilejní ročník pátý v roce 2003.
Mgr. Eduard Havránek