Texty: RICHTER, Luděk: Opavská rolnička 2010, psáno pro čas. Loutkář - Rybář a moře.

K dětským, loutkářsky rovněž začínajícím souborům patří i Blechy při ZUŠ L. Janáčka ve Frýdlantu nad Ostravicí. Jejich Rybář a moře, variace na variaci Jiřího Žáčka, trpí především dramaturgicky zmatenou předlohou. Tahle rybářka asi není až tak zlá a náročná, když posílá svého muže opakovaně k moři poté, co jí domů přináší jen děravé hrnce, a když tedy napodruhé vyloví mluvící škrpál (???!), nevím, za co je proměněna v pařez. Poučení, že tak to dopadne s těmi, kdo věří staré botě, je snad anekdotický vtípek, ale z předchozího děje příliš nevyplývá. Je to podobný naschvál, jako škrpál sám: u výchozí pohádky všichni máme za samozřejmé, že v moři se loví ryby, a je-li některá z nich zlatá, je zcela jistě i zázračná; nejspíš lze v moři vylovit i starou botu, ale proč by měla být kouzelná, tak samozřejmé není. Jsou tu však pěkné plošné loutky a kulisy z vlnitého papíru (žel, záhy z nepochopitelného důvodu nahrazené herci, kteří nemají moc co hrát), krásná scéna života v moři (jež arciť vede k domněnce, zda to není víc o veselém životě a šplouchání v moři než o rybáři a rybářce) a také dobrý hudební doprovod. Shrnuto: tvořivý přístup, dobré dílčí nápady a prvky, troskotající na neujasněnosti celku.