Texty: RICHTER, Luděk: KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY - DĚČÍN 10. - 11. 4. 2010 - O hadovce...

Nejlepší na konec. DIVADÝLKO NA STRÁNI, ZŠ Na Stráni, Děčín VI: O hadovce... Jednu z Nepilových Pohádek z Pekelce (O hadovce smrduté) hrají děti prvých ročníků ZŠ. Jako obvykle u Jany Štrbové jsou temporytmicky vedeny hudebním cítěním půdorysu celku i jednotlivých situací, přesně a účinně dokáží realizovat i unisonní sbory a polosbory, ale především jsou autentické, hravé a zároveň sdělné ve vztazích postav a některé (hadovka, bedla...) i v hereckém výrazu a vytvářejí působivý tvar inscenace.
Scénografie se (krom nemnoha rekvizit) omezuje na náznakové metaforické kostýmy, v nichž tu kterou houbu označuje barva oblečení a především příslušný klobouk či čepice (satan - chlapeček s mafiánským kloboukem, vestou, kravatou a černými brýlemi, kovář s umaštěným kožeňákem na hlavě a zástěrou, hadovka v přiléhavém zeleném kulichu...). V tomto veskrze kladném prostředku je však skryt i zdánlivě dílčí, leč ne nepodstatný problém: jestliže houby odmítají přijmout mezi sebe hadovku s odůvodněním, že není houba, protože nemá klobouk, popírá se tato odlišnost tím, že část kuřátek má místo klobouků kšiltovky a kozák beranici (jakkoli je to jinak vtipná metafora).
I to přispívá k hlavní rezervě (t.č. problému) inscenace: téma vyloučení a nalezení vztahu k tomu, kdo se liší, není dostatečně akcentováno a vedeno v příběhu tak, abychom je průběžně vnímali jako vůdčí linii, a nemizelo mezi pěkně udělanými písničkami, hravými dílčími situacemi a vtipnými detaily. Otázkou také je, zda tématicky nejlogičtějším a nejpůsobivějším důvodem k přijetí hadovky ostatními houbami je to, že se od houbařů dozvědí o její zvláštnosti (klade vajíčka), zatímco nevyužit zůstává fakt, že ostatní houby zachránila, když od nich odpoutala pozornost houbařů.
Problémem je zatím také samotný začátek, v němž vedoucí přichází coby houbařka, zapřede s diváky rozhovor o druzích hub, pak odloží košík a oznámí, že nám zahrají o tom, jak byla hadovka přijata mezi houby; krom toho, že jde o nevystavěnou improvizaci, je logika houbařky-diskutérky, která se vzápětí promění ve vedoucí-režisérku a před koncem zas v tatínka-houbaře, poněkud pochybná; a hlavně je tento úvod zcela zbytečný.
Lze však věřit, že soubor si s těmito dílčími problémy poradí a dopracuje inscenaci v skutečný zážitek, při kterém se budeme smát i trnout. To jsou důvody, proč porota krajské přehlídky nominovala inscenaci O hadovce na celostátní přehlídku Dětská scéna 2010 v Trutnově.