Texty: RICHTER, Luděk: KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY - DĚČÍN 10. - 11. 4. 2010. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY - DĚČÍN 10. - 11. 4. 2010

Krajské kolo Dětské scény pro Ústecký kraj se konalo v Děčíně poprvé a bylo obesláno hojně. Během celé soboty 10. dubna a nedělního dopoledne 11. dubna tu bylo k vidění šestnáct inscenací, vzniklých s výjimkou dvou ZUŠ v kroužcích při základních školách a víceletých gymnáziích. Byly to kousky deseti až pětatřicetiminutové, jen chomutovští Piráti uloupili téměř hodinu a půl.
Neučiním žádný objev, když konstatuji, že následkem vymizení okresních přehlídek a především základní vzdělávací metodické péče se mnohdy na krajských přehlídkách setkávají inscenace třebas sympatické, leč začátečnické, nepříliš poučené, ba poučením zcela netknuté. Občas i po tknutí netoužící (pak je otázkou, co vede jejich vedoucí po účasti na přehlídce), což však v tomto případě pro drtivou většinu vedoucích neplatilo.
Vedoucí nejenže předvedli poctivou práci, která má velikou cenu pro hrající děti, i pro diváky v místech, kde působí, ale také svou otevřeností, vstřícností a zájmem při rozborových seminářích naznačili, že o své práci přemýšlejí, chtějí ji zlepšovat a dál se rozvíjet. A to je snad nejdůležitější. Bylo to sympatické setkání a je třeba držet všem v kraji palce, aby nejen bylo zachováno, ale co možná se i prohlubovalo.

HO-TO-VO, ZUŠ Litvínov-Chudeřín: Putování v čase - Pravěk. Mezioborový projekt, na němž se zúčastňuje nejen dramatický, ale i hudební, taneční a výtvarný obor, předvádí prvopočátky světa i lidstva v podobě obrazů, jimž však chybí to, co činí dění na jevišti divadelně poutavým: vztahy řešené jednáním, vyvíjející se děj, směřující odněkud někam, a hlavně jakékoli téma - tedy co se sděluje, proč a co se tím chce říci. Vidíme jen za sebe kladené obrázky jevů, poněkud akademické, někdy pěkné, leč nevzrušivé.

ANKAMORU NAKANIMA, Gymnázium Varnsdorf: Všechno, co potřebuju znát... Osm příjemných a kultivovaných dívek a jeden chlapec staršího školního věku, tři saxofony, balóny, kostky, texty Roberta Fulghuma. Kdybychom se chtěli nutit do druhového zařazování, dalo by se asi mluvit o přednesu - ale skutečné "jednání" vůči divákovi chybí: vypravěči nás o ničem nechtějí přesvědčit a nechtějí nic od nás, jen Fulghumovy pravdy konstatují bez sdělení svého vztahu k nim. Zároveň jsou tu však i prvky divadla (náznaky vztahů mezi "postavami", práce s prostorem, dva pomalované panely v pozadí, vytváření staveb z kostek...) - jenže trochu ustrašené, nedotažené, nedořečené - čímž vzniká pocit divadelní nenaplněnosti. I ve formě pásma je žádoucí stavba a jakési směřování odněkud někam; inscenace je však dynamicky i temporytmicky neměnná a obsahově zůstává u stejně významných deklarací na počátku, jako na konci.

SMAJLÍCI, ZŠ Písečná, Chomutov: Loupežnická pohádka. Menší děti, malované kulisy, směs nadsazených kostýmů a triček s potiskem, schopnost parodického nadhledu. Nebo je to kouzlo nechtěného? Těžko říci: tomu druhému by nasvědčovala nacvičená vnějšková gesta a zpěvavé intonace, tomu prvému potěšení, s nímž děti hrají. Pohádka z domácí dílny je trochu upovídanější, než je nutno, a i to je příčinou, že se víc mluví, než vespolně jedná; což je umocněno chybějící mizanscénou, nahraženou přečastým seřazením do řady čelně k divákům.

KLUBÍČKO, ZŠ Maršovská, Teplice: Vlak plný básniček. Věkově smíšený soubor realizuje Weinbergrovy básničky zvučně a čistě, dobře cítí rytmus, ale občas ho upřednostňuje na úkor obsahu, který se - zvláště při chybných přízvucích - poněkud zamlžuje. Místy se objeví i další začátečnický neduh: mechanické houpavé intonace. Jevištní pohyb, jímž děti vytvářejí rozpohybované obrazy, jim pomáhá k tělovému uvolnění - děti jsou živé, nepůsobí sešněrovaně, ani se nepředvádějí, zdá se, že se na jevišti cítí dobře. Někdy však pohybem jen ilustrují to, co říkají již slova. A rezerva je i ve formální a obsahové stavbě celého pásma: zabránit jisté monotónnosti lze především řazením jednotlivých básní na základě vytváření jejich významových vztahů a následně i diferenciací prostředků.

LIDIČKY, ZŠ Lidická 31/18, Bílina: O vznešené ježibabě. Soubor je z těch, které začínají. Vezmou-li si navíc pro herecké divadlo původně loutkovou hru, upovídanou a nenabízející mnoho možností k jednání, není divu, že se ono jednání neuskuteční, že chybí vztahy, natož mizanscéna, a namnoze zůstává spíše u deklamace a předstírání, které nezachrání ani bohaté kostýmování. Pro starší děti je podobný text nejen trochu malá nabídka, ale i malý úkol. Ale každý začátek je těžký a má-li vedoucí zájem dál se vzdělávat...

BODLINKA, ZŠ při Biskupském gymnáziu Bohosudov: Císařovy nové šaty. Spíše mladší děti, spíš bohatší kostýmování, spíš jednodušší scéna s císařským závěsem, "tkalcovským stavem" a nepříliš funkčním pruhem látky mezi nimi. Důkladné kostýmování nasazuje "realistickou" laťku i herectví - a marná sláva, to je mladším a začínajícím dětem těžko přístupné - a tak končí u Císařova až hysterického překřikování se či u nevěrohodného psychologizování podvodníků; děti se příliš nevidí, nereagují autenticky na podněty, nejednají vůči sobě, nevytvářejí situace, ale "oznamují" je. Režisérka pozměnila základní motivace postav. Císař není marnivý co do své garderóby, nýbrž "zase nic nedělá" a jen shání zábavy. Hodnostáři při kontrole nejprve vynadají podvodníkům za podvádění a teprve na základě jejich upozornění nám samomluvou sdělí, že bude lépe předstírat obdiv, a nenechají se zviklat ani vloženou postavou Pravdy, která jim vysvětluje, v čem chybují - což jsou zbytečné polopatismy (byť svědčí o tom, že vedoucí se tématickým základem poctivě zabývala). Nakonec Pravda nešťastnému císaři vysvětlí, že by se měl starat hlavně o štěstí lidu a císař se polepší. Andersenova stavba je oslabena, nová stavba není zrovna přesvědčivá. Zatímco nahota u fintivého císaře Andersenova je zcela zákonitá a nutná, nahota tohoto císaře je jen okrajová a nahodilá - to už spíše mohl prohrát své šaty v kostkách. Zmizela úderná satira o vnějškovosti, převlékání, předstírání, pokrytectví a hlouposti, vznikla moralita o nemoudrém pochybení a nápravě. Nelze však popřít, že jde o poctivou snahu o autorskou interpretaci a ne jen o pouhou reprodukci pohádky.

ČARODĚJKY A KOUZELNÍCI, Gymnázium Varnsdorf: Čeledín Jakub a krásná princezna. Inscenace vychází ze zajímavé předlohy, ale její příběh není ve hře příliš srozumitelný (zejména zápletka s holí). Soubor hraje baladický příběh v kombinaci herců a několika loutek, jež se však baladě vzpírají svou výrazně komickou podobou. Není zřejmé, jaký klíč určuje která postava (a proč) bude hrána právě loutkou a soubor také teprve hledá, jak s ní hrát. Cílem určitě není předvádění fyziologických úkonů (chůze, třepání rukama při řeči...), nýbrž spíše znázornění klíčových akcí v metaforické nadsázce. A nutné je také dodržet to, že s partnerem ve hře komunikuje loutka, nikoli její vodič. Nicméně je to pokus sympatický svou odvahou hledat, jakkoli začátečnický.

SLUNÍČKA, ZŠ Akademika Heyrovského, Chomutov: Sněhurka a sedm trpaslíků. Inscenace inspirovaná Disneyovým zpracováním je spíše podívaná, než divadlo založené na vztazích postav a z nich vznikajících situacích. Ty můžeme jen zkoušet hádat, a kdybychom neznali předlohu, ani to ne; motivace postav jsou nezbadatelné, zápletka se nedostavuje. Směs malých a větších dětí je oblečena do efektních kostýmů, prostřídávaných s tričky módních potisků, Sněhurka v modré róbičce na pozadí naivisticky pojatých malovaných prospektů a do toho směs anglických i českých písní nejrůznějších žánrů, k nimž malé herečky otvírají ústa, jakoby zpívaly jejich s dějem nepříliš související slova. Je-li to míněno jako parodie, potřebovalo by to přesnější vymezení, kdyby to bylo myšleno vážně, dalo by se mluvit o kýči.

MRAZÍCI, ZUŠ Evy Randové, Ústí nad Labem: Mrazík II aneb Jak to bylo dál? Vlastní "pokračování" oblíbené sovětské filmové komedie počítá s divákovou znalostí jednotlivých postav, jejich typového zařazení i toho, co předcházelo ve filmu. Sama inscenace však tyto informace nevytváří, ani nepřipomíná, a tak mnohdy není zřejmé, kdo je kdo, jaký je a proč dělá to, co dělá; ne všechny motivace a dějové zvraty jsou srozumitelné (proč např. Marfuša nejprve zosnovala přepadení Mrazíka a vzápětí, aniž dosáhla svého cíle, se mu přichází omluvit?). Těžko pak může být srozumitelné, co je tématem, o čem se hraje - a to by mělo být zřejmé i u komedie, ba i tehdy, chceme-li si jen "zablbnout".

ZAMILOVANÍ, ZŠ Teplice: Baladyáda. Aktualizacemi prošpikovaný kus na motivy Erbenova Vodníka, Zlatého kolovratu a Svatební košile v kombinaci s Máchovým Májem. Přiznávám, že smysl onoho propojení mi unikl stejně jako funkce plyšáků, jež všichni drží v rukou. Chvílemi (někteří) jen odříkávají verše, chvílemi (někteří) přehrávají. Snad jde o mladé divadlo, jež vyšlo z cítění oněch sedmi slečen a tří mladíků. Budiž. Příště už se budu těšit na něco, co má hlavu a patu, jakkoli může jít o komedii.

BODLO, ZŠ při Biskupském gymnáziu Bohosudov: Edudant a Francimor na výletě. Jiná bohosudovská skupina s jinými vedoucími. Závěs známý už z Císařových nových šatů, pár školních lavic, pár (vcelku zbytečných) malovaných kulis a groteskně nadsazené kostýmy. Starší žáci, hrají slušně, bez excesů, vytvářejí situace jednáním ve vztazích, zvládají i některé pěkné detaily. Poláčkův text jistě důvěrně znají, ale jejich víra, že ho stejně dobře zná i divák, a že stačí jen "brnkat" na jeho znalost, je až příliš velká. Kdo předlohu nezná, nebo kdo už její detaily pozapomněl, jen těžko pochopí, kdo že je matinka obou hochů, jak to, že se učitel vůbec nediví přítomnosti dvou nových žáků, co je důvodem jejich kouzlení ve škole, proč naopak nekouzlí, když jsou zajati, kde se tam vzalo ono strašidlo a co je zač, jak to dopadlo s panem učitelem, kterému třída na výletě utekla a jak to, že namísto domů se nakonec celá třída vrací do domácnosti obou hochů; nebo taky proč je jeden "tlustý" a druhý "tenký", když to ve hře na nic nemá vliv. Je tu však i řada slušných slušně udělaných nápadů (např. let na koštěti) a seriózní pokus o inscenování zajímavého textu.

EXPERIMENTÁTOŘI, Gymnázium Varnsdorf: Kolumbovo vejce... aneb dramatická hříčka o 8 obrazech. Třetí inscenace začínající (!) Martiny Janákové na děčínské přehlídce vychází z předlohy Hany Doskočilové (Diogénes v sudu). Epický půdorys vyprávění, do nějž vstupují hrané obrazy, je zajímavý a možný princip, má-li však vzbudit, udržovat a rozvíjet očekávání, zájem a napětí diváka, je zapotřebí jasně a výrazně vytknout cíl některé z postav, pro jehož uskutečnění pak jedná. A ten zde chybí: sledujeme jen sled obrazů, neobsahujících žádný vývoj a nesdělující téma. Starší děti herecky slušně zvládají nastolený druh, žánr i styl divadla, k jehož hravosti se však nehodí pompézní reprodukovaná hudba, ani bohatě vyšívané kněžské roucho pro krále; ostatní náznakové kostýmy (kombinované bohužel s železnou pravidelností prakticky u všech souborů s barevně i tvarově křiklavými "keckami" na nohou) k tomuto stylu naopak patří.

DIVADELNÍ SPOLEK LADJI DLOUHÉHO NAHOĎ, Chomutov: Piráti. Nejdelší inscenace celé přehlídky realizuje text vedoucího souboru. Hraje jej devět sice začínajících, leč šikovných starších dívek; bohužel ale nemají moc co hrát. Ani tak ne pro dramaticky slabou zápletku, v níž jeden z nejsilnějších motivů (přiznání, že oni novopiráti, potomci kdysi zakletých pirátských dědečků, jsou dívky) vlastně nemá na nic vliv (děj by se vyvíjel stejně, kdybychom to "věděli" od začátku nebo kdybychom se to nedozvěděli vůbec). Problém textu je především v tom, že cíl postav, o jehož naplnění by měly usilovat, je nezřetelný, takže se nestává hybatelem děje, vytvářejícím jeho tah, a text se namísto toho soustředí především na nejrůznější slovní vtípky, přeřeky (pitomci - pardon: potomci), a veršovánky knihomola Azurita (u kalhot mu praskla guma, vypadá to na Neptuna). Výsledkem onoho vtipného žvanění bez výrazného cíle je (u více než hodinové inscenace zákonitě) pocit jisté zdlouhavosti. A i zde je velkolepá hudba z výrazně jiného "kusu" než sama hra. Práci, která do inscenace byla vložena, však budiž čest!

ČTYŘLÍSTEK, ZŠ Všehrdova 1, Lovosice: Sněhurka a sedm trpaslíků. Dle předlohy Evy Cílkové a Ireny Hříbkové hraje soubor mladších dětí doplněný o několik starších. Cílem je věrně převyprávět, či snad přímo reprodukovat klasickou pohádku tak, jak ji známe. I s patřičnými kostýmy, zvířátky s oušky a s vypravěčkou stojící na kraji forbíny... Problém je, že chybí-li dětská hra, navozující vnitřní cítění, chybí-li situace, vycházející z tohoto cítění daných okolností a cílů postavy, zůstává jen u mechanicky deklamovaných slov a aranžovaných gest a obrazů. Jistě je záslužné, že děti ušlechtile tráví svůj čas, seznámí se s divadlem, naleznou k němu vztah... Ale pak jsou tu ještě nároky takořka umělecké, neboť divadlo je především věcí estetickou a emotivní.

MALIS (Malá libochovická scéna), Libochovice: Jak princezna hádala, až prohádala. Drdova pohádka v úpravě Věry Pánkové a režisérky Olgy Psotové je, jak už název napovídá, založena především na hádankách - tedy na slovech. Divadlo je naopak založeno na jednání a slova jsou jednáním jen tehdy, je-li jejich bezprostředním cílem něčeho dosáhnout. Hádanky bezprostředním jednáním nejsou - mají svůj cíl v sobě: uhodnout. Jejich slova jsou statická, dramatický čas při nich stojí, jednání se nekoná. A v téhle pohádce je vše na slovech. Co pak může ubohý herec na jevišti dělat jiného, než rozpačitě postávat či posedávat, nevědouce co s rukama, nebo jimi teatrálně mávat. Není divu, že starším (důkladně okostýmovaným) dětem se nedaří autenticky na sebe reagovat a vytvářet situace a spíš jen předvádějí připravená ilustrativní gesta, reprodukují slova a někdy působí i poněkud afektovaně. Nedozvídáme se, jaký vlastně je hlavní hrdina - pasáček, proč loudil hubičky, když o princeznu nestojí a dopředu věděl, že od děvečky jsou sladší, ani co vlastně chce; stejně jako se nedozvíme jaká vlastně je a co chce princezna.

Nejlepší na konec. DIVADÝLKO NA STRÁNI, ZŠ Na Stráni, Děčín VI: O hadovce... Jednu z Nepilových Pohádek z Pekelce (O hadovce smrduté) hrají děti prvých ročníků ZŠ. Jako obvykle u Jany Štrbové jsou temporytmicky vedeny hudebním cítěním půdorysu celku i jednotlivých situací, přesně a účinně dokáží realizovat i unisonní sbory a polosbory, ale především jsou autentické, hravé a zároveň sdělné ve vztazích postav a některé (hadovka, bedla...) i v hereckém výrazu a vytvářejí působivý tvar inscenace.
Scénografie se (krom nemnoha rekvizit) omezuje na náznakové metaforické kostýmy, v nichž tu kterou houbu označuje barva oblečení a především příslušný klobouk či čepice (satan - chlapeček s mafiánským kloboukem, vestou, kravatou a černými brýlemi, kovář s umaštěným kožeňákem na hlavě a zástěrou, hadovka v přiléhavém zeleném kulichu...). V tomto veskrze kladném prostředku je však skryt i zdánlivě dílčí, leč ne nepodstatný problém: jestliže houby odmítají přijmout mezi sebe hadovku s odůvodněním, že není houba, protože nemá klobouk, popírá se tato odlišnost tím, že část kuřátek má místo klobouků kšiltovky a kozák beranici (jakkoli je to jinak vtipná metafora).
I to přispívá k hlavní rezervě (t.č. problému) inscenace: téma vyloučení a nalezení vztahu k tomu, kdo se liší, není dostatečně akcentováno a vedeno v příběhu tak, abychom je průběžně vnímali jako vůdčí linii, a nemizelo mezi pěkně udělanými písničkami, hravými dílčími situacemi a vtipnými detaily. Otázkou také je, zda tématicky nejlogičtějším a nejpůsobivějším důvodem k přijetí hadovky ostatními houbami je to, že se od houbařů dozvědí o její zvláštnosti (klade vajíčka), zatímco nevyužit zůstává fakt, že ostatní houby zachránila, když od nich odpoutala pozornost houbařů.
Problémem je zatím také samotný začátek, v němž vedoucí přichází coby houbařka, zapřede s diváky rozhovor o druzích hub, pak odloží košík a oznámí, že nám zahrají o tom, jak byla hadovka přijata mezi houby; krom toho, že jde o nevystavěnou improvizaci, je logika houbařky-diskutérky, která se vzápětí promění ve vedoucí-režisérku a před koncem zas v tatínka-houbaře, poněkud pochybná; a hlavně je tento úvod zcela zbytečný.
Lze však věřit, že soubor si s těmito dílčími problémy poradí a dopracuje inscenaci v skutečný zážitek, při kterém se budeme smát i trnout. To jsou důvody, proč porota krajské přehlídky nominovala inscenaci O hadovce na celostátní přehlídku Dětská scéna 2010 v Trutnově.

Luděk Richter, předseda krajské poroty

KRAJSKÉ KOLO DĚTSKÉ SCÉNY 2010 - DĚČÍN 10.-11.4. 2010

název představení: Putování v čase - Pravěk
autor: Jana Loosová (celoškolní projekt)
dramatizátor: Jana Loosová, Lucie Drengubáková
režie: Jana Loosová
soubor: HO-TO-VO, ZUŠ Litvínov-Chudeřín
vedoucí souboru: Jana Loosová

název představení: Všechno, co potřebuju znát...
autor a název předlohy: Robert Fulghum: Krédo I a Krédo II (z knihy Všechno, co potřebuji znát... a Už hořela, když jsem si do ní lehal)
dramatizátor: Martina Janáková
režie: Martina Janáková
soubor: Ankamoru nakanima, Gymnázium Varnsdorf
vedoucí souboru: Martina Janáková

název představení: Loupežnická pohádka
autor: Iveta Gobbiová
režie: Iveta Gobbiová
soubor: Smajlíci, ZŠ Písečná, Chomutov
vedoucí souboru: Iveta Gobbiová

název představení: O hadovce...
autor a název předlohy: František Nepil: O hadovce smrduté (z knihy Pohádky z Pekelce)
dramatizátor: Jana Štrbová
režie: Jana Štrbová
soubor: Divadýlko na Stráni, ZŠ Na Stráni, Děčín VI
vedoucí souboru: Jana Štrbová, Petra Bílková

název představení: Vlak plný básniček
autor a název předlohy: Jiří Weinberger
dramatizátor: Lena Slámová
režie: Lena Slámová
soubor: Klubíčko, ZŠ Maršovská, Teplice
vedoucí souboru: Lena Slámová

název představení: O vznešené ježibabě
autor a název předlohy: Tereza Kratochvílová - O vznešené ježibabě (původně loutková hra)
dramatizátor: Mgr. Marie Sechovcová
režie: Mgr. Marie Sechovcová
soubor: Lidičky, ZŠ Lidická 31/18, Bílina
vedoucí souboru: Mgr. Marie Sechovcová

název představení: Císařovy nové šaty
autor a název předlohy: H.CH. Andersen: Císařovy nové šaty
dramatizátor: Mgr. Eva Komínková
režie: Mgr. Eva Komínková
soubor: Bodlinka, ZŠ při Biskupském gymnáziu Bohosudov
vedoucí souboru: Mgr. Eva Komínková

název představení: Čeledín Jakub a krásná princezna
autor a název předlohy: Pavel Šrut: Čeledín Jakub a krásná princezna (z knihy Kočičí král)
dramatizátor: Martina Janáková
režie: Martina Janáková
soubor: Čarodějky a kouzelníci, Gymnázium Varnsdorf
vedoucí souboru: Martina Janáková

název představení: Sněhurka a sedm trpaslíků
autor a název předlohy: Walt Disney
režie: Jana Rožová
soubor: Sluníčka, ZŠ Akademika Heyrovského, Chomutov
vedoucí souboru: Jana Rožová

název představení: Mrazík II aneb Jak to bylo dál?
autor: Mgr. Lucie Hejnová
režie: Mgr. Lucie Hejnová
soubor: Mrazíci, ZUŠ Evy Randové, Ústí n/L
vedoucí souboru: Mgr. Lucie Hejnová

název představení: Baladyáda
autor a název předlohy: K.J.Erben: na motivy Vodníka, Zlatého kolovratu a Svatební košile, K.H.Mácha: na motivy Máje
dramatizátor: Zuzana Benediktová
režie: Zuzana Benediktová
soubor: Zamilovaní, ZŠ Teplice
vedoucí souboru: Mgr. Zuzana Benediktová

název představení: Edudant a Francimor na výletě
autor a název předlohy: Karel Poláček: Edudant a Francimor
dramatizátor: Mgr. Veronika Rubášová, Mgr. Jana Pucharová
režie: Mgr. Veronika Rubášová, Mgr. Jana Pucharová
soubor: Bodlo, ZŠ při Biskupském gymnáziu Bohosudov
vedoucí souboru: Mgr. Veronika Rubášová, Mgr. Jana Pucharová

název představení: Kolumbovo vejce...aneb dramatická hříčka o 8 obrazech
autor a název předlohy: Hana Doskočilová: Kolumbovo vejce (z knihy Diogénes v sudu)
dramatizátor: Martina Janáková
režie: Martina Janáková
soubor: Experimentátořii, Gymnázium Varnsdorf
vedoucí souboru: Martina Janáková

název představení: Piráti
autor: Ladja Dlouhý
režie: Ladja Dlouhý
soubor: Divadelní spolek Ladji Dlouhého Nahoď Chomutov
vedoucí souboru: Ladja Dlouhý

název představení: Sněhurka a sedm trpaslíků
autor a název předlohy: Eva Cílková, Irena Hříbková: Děti hrají divadlo
režie: Mgr. Helena Bušková, Brodilová
soubor: Čtyřlístek, ZŠ Všehrdova 1, Lovosice
vedoucí souboru: Mgr. Helena Bušková

název představení: Jak princezna hádala, až prohádala
autor a název předlohy: Jan Drda: Jak princezna hádala, až prohádala
dramatizátor: Věra Pánková, úprava Olga Psotová
režie: Olga Psotová
soubor: MALIS (Malá libochovická scéna), Libochovice
vedoucí souboru: Jaromír Tlustý