Texty: Valašské Meziříčí, M. Longinová: 45. Mezinárodní festival poezie dospěl do zralého věku, AS 2010, č. 1

45. Mezinárodní festival poezie
dospěl do zralého věku

Martina Longinová

Listopad je už pro mnohé české i slovenské recitátory a milovníky poezie dávno spojen se soutěžní přehlídkou v přednesu O štít města Valašského Meziříčí. Festival pořádá Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, občanské sdružení Valašské Athény a město Valašské Meziříč, za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, Fondu kultury Zlínského kraje a sponzorů ve spolupráci s NIPOS ARTAMA Praha a Národným osvetovým centrom Piešťany. Rok co rok se do žerotínského zámku sjíždějí nejlepší amatérští recitátoři z prestižních českých a slovenských přehlídek, aby se tu společně v krásných prostorách M-klubu setkali při interpretacích rozmanitých poetických textů. Letos tomu nebylo jinak. Vítali nás nejen známí milí organizátoři, ale i nová paní ředitelka kulturního zařízení Ing. Gabriela Zelinková, čekala nás nová podoba zpravodaje a nové logo festivalu, nejprve s přicházejícím a posléze s odcházejícím básníkem…
Festival dospěl. Především tím, že si přes veškeré změny stále jasně uvědomuje své jedinečné místo mezi všemi ostatními festivaly poezie, a to proto, že je průsečíkem setkávání česko-slovenských kultur, jazyků, literatury a přístupů k interpretaci slova. Ví, kde je jeho síla a neopakovatelná atmosféra, kterou si za ty roky upevňoval a kterou si nesmí nechat vzít. Za tímto úsilím vždy stálo mnoho zapálených lidí, kteří svůj ohýnek lásky k poezii a přednesu rozžíhali dál. Bohužel některé z nich už na festivalu nepotkáme, ale oni tady to světlo zanechali. Festival dospěl i proto, že si po loňském dilematu ohledně hodnocení recitátorů uvědomil, že specifická tradice systému bodového hodnocení pomocí tabulek s čísly 1 až 10, která tak nekompromisně vylétnou nad hlavy porotců po každém výkonu, je přece jen spravedlivá a funkční. Vrátilo se veřejné hodnocení porotci a ustoupilo se od pokusu ho změnit na tajné. V sále se po loňských rozpacích tedy znovu objevily tabulky, napjatá atmosféra, počítání, vzrušení a jasné výsledky přehledné téměř okamžitě pro každého diváka. My, zastánci čísel, za to děkujeme.
A jak tedy čísla porotců rozhodla? V porotě letos zasedli – předsedkyně Mgr. Jaroslava Čajková, Mgr. Aleš Vrzák, Ing. Libor Vacek, PhDr. David Kroča, PhD., Mgr. Nina Martínková, PhDr. Soňa Pariláková, PhD. a Mgr. Marcel Šustek.
Z 23 recitátorů v I. kategorii (15 19 let) si nejlépe vedla Jana Kovalčíková z Prešova, která si pro 1. kolo soutěže vybrala text od Arkadije Averčenka Nevyliečiteĺní a ve 2. kole zaujala přednesem Rozprávky o daždi Belly Achmaduliny, stala se tak laureátkou I. kategorie. Hned za ní skončil český recitátor z Chrudimi Vít Roleček s prózou Guy de Maupassanta Souboj a básní od Bertolta Brechta Z čítanky pro obyvatele měst. Jako třetí skončila recitátorka Adriana Lengyelová z Bratislavy. Představila se s texty Hojka od Jána Holého a Rozprávka o daždi od Belly Achmaduliny.
Ve II. kategorii soutěžilo 10 přednašečů ve věku nad 20 let. V 1. kole nejvíce zaujal Vladimir Benderski s textem od Samuela Becketta Jak to říct a své prvenství si udržel i ve druhém kole, kdy sugestivně přednášel Politiky jazyka od Davida Avidana. Na 2. místě se umístil Pavol Náther z Bratislavy. Recitoval text Nikdy nezostarnú od Roalda Dahla a Manželstvo od Gregory Corsa. Bronzové místo náleželo Lauře Urbanové z Prešova, jejíž výkony v Montáži/Diktafónu Michaila Zoščenka a ve Vrabci Pištovi Daniela Heviera překvapily zvláště zajímavými výrazovými prostředky.
Cen bylo ale rozdáno mnohem více. Cena 17. listopadu byla udělena Adrianě Lengyelové z Bratislavy za výběr a interpretaci básně Jána Holého Hojka, Vít Roleček z Chrudimi obdržel ještě Cenu Jiřího Brolla za výběr a interpretaci textu Guy de Maupassanta Souboj, Cena Jiřího Demla jistě potěšila Reného Nekudu z Hlinska za výběr a interpretaci textu Mustafa Stitou Afirmace a konečně Cena starosty města Valašského Meziříčí putovala do rukou Laury Urbanové z Prešova za výběr a interpretaci poezie Daniela Heviera.
Listina oceněných letošního ročníku se hemžila těmi, kteří zaujali a oslovili zajímavým výběrem textu pro svou osobní výpověď, která se vydatně přenesla na diváky a my se těšili ze zážitku opravdového sdělování a zasáhnutí emocí sugestivním přístupem interpreta. Ať už se jednalo o komické, kreativní přednesy či hluboce dramatické a apelující, často bylo strhující s přednašečem, který se v textu tzv. našel, procítit jeho hledání se v tématu, který si zvolil. Vždyť se jedná o přehlídku, kam již přijíždějí převážně vyspělí a zkušení recitátoři a je to znát. I v tom každý rok tento festival dospívá – spolu se svými účastníky.
Člověk se občas neubrání ani srovnávání s minulým či ještě dávnějším ročníkem. Ten letošní určitě dobře obstál a výkony byly obecně velmi dobré. Na druhou stranu se však neobjevil výkon, který by posluchače „přikoval do sedadla“ a který by porotci hodnotili výše než 9 body. Letošní ročník byl ale svým způsobem zase výjimečný v tom, že nabídl skrze interprety různé postupy, které přednes nabízí. Vedle klasické recitace se tu objevovaly pokusy o velkou hravost s textem, a to bylo pro přehlídku velmi obohacující. Narušuje se tak ještě mnohde zažitá představa, že přednášet poezii je nuda spojená jen s krásnou výslovností a postojem v pozoru, a to je pozitivní. Práce s předlohou však musí probíhat citlivě a především smysluplně. Vedle dobré techniky mluveného projevu, která, pravda, občas u recitátorů vázne, je přínosné zabývat se různými výrazovými prostředky, které budou odpovídat obsahu textu a záměru sdělení. V tomto občas interpreti překvapili, že se toho nebojí.
Doprovodný program se letos organizátorům skutečně vydařil. Nejprve velmi zaujala vynikající slovenská folkrocková písničkářka Soňa Horňáková, kterou doprovázel muzikantský tandem Slide a Udu. Základem jejich koncertního repertoáru byly písně z alba Pozdrav z Teonatu. Velmi příjemným večerem jsme vpluli do dalších poetických dní.
Páteční večer jsme strávili ve společnosti improvizačních skupin PRA.L.I.NY (Praha) a OSTR.UŽ.I.NY.(Ostrava), které celým svým programem bavily diváky bezvadnou show založenou na improvizačním zápase dvou týmů, inspirovaném diváckými tématy.
Byly to dva velmi kontrastní večery, a přesto oba nepochybně patřily na tento typ festivalu. Ten první připomínal klasické pojetí poezie jako nanejvýš citlivé, intimní a duchovní záležitosti, a ten druhý jako by reprezentoval nové postupy hravosti a kreativity vyjadřování, jak jsme se s tím setkávali i u letošních recitátorů. Každý si tedy jistě přišel na své.
Závěrečný večer v režii Hany Kofránkové rekapituloval všechny nejvydařenější výkony 45. ročníku, jak jinak než odlehčenou formou, která však dala výkonům náležitě vyniknout. Na jevišti ožil i básník z loga a provedl nás večerem s velkou špetkou krásné poezie i improvizace. Paní ředitelka ukončila tento zralý a opravdu už dospělý ročník hrou na saxofon a pozváním nejen na další ročník festivalu, ale i k zakousnutí nějaké té dobroty s kapkou moravského vínečka. Piano hrálo, účastníci zpívali české, moravské i slovenské písničky a bylo nám pospolu zase po roce fajn.
Nezbývá, než poděkovat všem, kteří tento festival s láskou připravují a opečovávají, abychom se mohli za rok opět vidět, slyšet, zažívat, smát se, obohacovat a s radostným očekáváním se sjíždět ze všech koutů Čech, Moravy a Slovenska. Budeme o rok starší my i festival, a doufejme i zase o trochu dospělejší.