Texty: Pimprlení

Hodnocení poroty - pro programovou radu NP LCH.
„Pimprlení 2010“
Jakub Doubrava

Loutkové divadlo Střípek:
V představení Pohádky kohoutkovi a slepičce, jehož premiérovou verzi jsme měli možnost vidět je všech prostředků správnou měrou
namícháno. Průzračná dramaturgie kloubí sedm příběhů, které vtipně propojují výstupy krtka (jakési glosy vypravěče, moderátora). Velice vtipná je i existence šneka, táhnoucího se též celým představením. Jednotlivé postavy zvířátek jsou čistě zahrány a charaktery jasně vykresleny. Písně během celého představení zcela zapadají do rázu a humoru, nudit se nemůžou ani dospělí. Barvitá scénografie působící nádechem ruského folkloru je kompaktní, nic neruší.Představení určené nejvíce mateřinkovému obecenstvu má velikou šanci absolutního úspěchu a pro pochopení a pozorné sledování lze snad jen doporučit zkrácení o cca 10 min.(vynechání dvou příběhů), nebo napomoci temporytmu vytvořením většího kontrastu mezi jednotlivými pasážemi (představení působí trochu monotónně) či jasně určené nebo jen silněji zpracované jednotící téma, které by vytvořilo silný podproud představení. Tím je třeba vývoj a peripetie vztahu kohoutka a slepičky...

Loutkové divadlo v Boudě:
Představení Čertovy nevěsty vypráví zcela jednoduchý příběh záměny dvou nevěst chtějících čerta za muže. Tato anekdota je však, a to s minimem prostředků, rozehrána velice uvěřitelným a životným způsobem pomocí klasických marionet. Scénou je jen jedna platforma
kolového vozu, téměř trakaře. Představení, ač se zatím venku nehrálo, má všechny předpoklady stát se jarmarečním spektáklem. K tomu bylo doporučeno ještě zapracovat s motivem Prádlice (dokonalé mistifikace skýtající veliký potenciál), dále je nutné přidat poutavý úvod a dovést celý kus k většímu vrcholu, finále, které přinutí diváky i venku na ulici k zaslouženému potlesku případně nějakou korunou do klobouku...Více odvahy je nutné projevit i v hereckém umění, neboť pouliční byť čistě loutkové divadlo při odkrytí vodičů musí tento um zahrnovat.

Rámus:
Rámus kolem stěhování je nejen název, ale i hlavní téma celého představení. Rodinný soubor si vybral toto téma jako rámec k vyprávění příběhů o Strouhovi a všem, co se mu a jeho kamarádům při ztrátě lesa a najití nového domova stane. Máme možnost vidět sled mnoha rytmických, hudebně parafrázujících, metaforických kaskád, které se všechny velice hravě a bohatě invenčně tématem stěhování rodiny a zkušeností Strouhy ve světě zabývají. Je třeba kromě osobitosti všech výrazových prostředků, nápaditosti a nasazení všech herců- rodinných příslušníků (zejména talentu a čistoty malé Terezky) pochválit nadhled a dovednost shodit citlivým humorem silné a dojemné scény, které jsou v představení umně vystavěny. Loutkově se pracuje se všemi předměty už sbalenými ke stěhování, nutno podotknout, že ne vždy až tak objevně. Diváci viděli úplnou premiéru a tedy je na místě doporučit ještě veliké čištění jednotlivých scén, zbavování se některých nápadů, zrychlení přestaveb. Ale hlavním problémem oproti loňským Vánocům pro Berušku je ono souznění dvou rovin: stěhování rodiny a příběhů Strouhy, které se ne vždy v představení setkávají a spoluvytváří přehledné a jasné vyznění.
Vznikla polemika a diskuse, která zařadila jedinečný způsob práce rámusu do kategorie experimentálního teplákového realismu splňujícího aspekty dramterapeutického divadla postupujícího a se skládajícího naopak. Jde ale o velice osobní a tedy diváka zasahující způsob sdělení. Na scéně „jsou“-existují herci- rodina. Výklad celého okolního světa ovlivňujícího jejich konání máme pak možnost zakusit beze zbytku, otevřeně a tedy srdečně.