Texty: BRŮČEK, Josef: Divadelní Hobblík 2010. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 51 - 53.

Divadelní Hobblík 2010

Josef Brůček

Osmý ročník Jihomoravské krajské přehlídky amatérského činoherního a hudebního divadla Divadelní Hobblík s postupem na Divadelní Děčín se konal v hodonínském kulturním domě od 17. 3. do 20. 3. 2010. Hobblík byl vlastně součástí „dvojfestivalu“. Jeho druhou část tvořila krajská přehlídka studentských divadel Mumraj s postupem na Mladou scénu v Ústí nad Orlicí. Účastníci festivalu tak mohli zhlédnout celkem pět inscenací studentských a osm dospělých amatérských divadelníků.
Pro zranění členky souboru nebyl, bohužel, realizován veršovaný minimuzikál LDM Kunštát ( Jan Kašpar) Také Carmen, kterému předcházely velmi dobré reference.
DS Břetislav, Břeclav: Muž sedmi sester (Jaroslav Havlíček, Martin Glaser, Olga Šubrtová, režie Jana Vrzalíková)
Občanské sdružení Divadelní studio Dialog II, Brno: Ostře sledované vlaky (Bohumil Hrabal a Václav Nývlt, režie Karel Hofman.)
Divadlo PRKNO, Veverská Bítýška: Kvartet (Eduardo Rovner, režie Pavel Vašíček.)
DS Svatopluk Hodonín: Uděláte mně to znova? (Laurent Ruquier, režie Radim Blaško.)
Ochotnické divadlo Boskovice při TJ Sokol Boskovice: Hexenschuss (John Graham, režie Lubomír Slezák.)
Divadlo Stotoda, Jiříkovice: Osm žen (Robert Thomas a Klára Havránková, režie Klára Havránková a J. Gottvald)
Divadlo BLIC, Ostrožská Nová Ves: Julie umírá každou noc (F. S. Inclán, režie A. Helmichová.)

Ze sedmi inscenací velmi vyrovnané kvality vybrala porota ve složení Jaroslava Chalupová, Hana Briešťanská, Martin Maryška, Vladimír Michal, Karel Tomas, Václav Cejpek, Josef Morávek a Josef Brůček tři soubory pro postup na národní přehlídku Divadelní Děčín. Kvalitativní rozdíl mezi těmito třemi soubory byl tak minimální, že všechny bylo možno s klidným svědomím nominovat.
Po dlouhém zvažování se porota nakonec rozhodla nominovat Divadlo PRKNO s českou premiérou inscenace Eduardo Rovnera Kvartet.
Soubor tuto absurdní hru nazval tragikomedií, která je věnovaná všem, kteří trpěli necitelností a krutostí. Odehrává se v jednom pokoji s velkým portrétem Ludwiga van Beethovena. Otec cvičí na nejsoucí violoncello, syn ho přichází informovat, že matka má bolesti a je jí stále hůře. Otec vykládá, že má povinnost cvičit na připravovaný koncert, kterým do celého světa rozšíří, radost, mír a svobodu. Syn odchází matce pro léky. Do místnosti postupně přicházejí ostatní členové kvartetu. Po rozpravách, ve kterých zazní oslavné řeči a osobní vzpomínky začnou „hudebníci“ zkoušet. Všichni mají pouze smyčce, hudba zní z magnetofonu na stolku. Zkoušku postupně přerušuje zvonění trpící matky, telefon doktora a nakonec syn. Kvarteto, které se chystá na vystoupení v televizi odtáhne matku, která přišla pro pomoc, do zákulisí, kde ji umlčí. Když v závěru přichází syn s mrtvou matkou v náručí, jeden z hudebníků ho probodne smyčcem. Tuto krutou hru o pomatených hodnotách lidství soubor ve své premiéře na Hoblíku skvěle herecky zvládnul. (K ceně za inscenaci a za dramaturgický počin se přiřadila i společná cena M. Reifovi, J. Hemalovi, J. Říhovi a V. Jakubcovi za herecké výkony.). Porota souboru připomněla, že absurdní drama nejlépe vyzní, hraje-li se realisticky. Velká herecká nadsázka, místy přicházející až ke grotesce, může zeslabit celkové vyznění absurdní hry.
Na prvém místě porota doporučila Občanské sdružení Divadelní studio Dialog II Brno s inscenací Ostře sledované vlaky autorů Bohumila Hrabala a Václava Nývlta. Známá novela a oskarový film zdánlivě poněkud snižují možnou úspěšnost divadelní dramatizace. Mnohé pokusy (i profesionální) ztroskotaly na neschopnosti souborů vdechnout této inscenaci hrabalovského ducha. DS Dialog II. se to však v plné míře povedlo. Na scéně vévodilo funkční návěstidlo, jehož využití přispělo ke spádu a napětí inscenace. Místa mimo přednostovu kancelář byla náznakově oddělena a toto řešení scény soubor skvěle využíval. Velmi dobří herci (přirozené vybudování postav, vztahů a situací) jeviště zabydleli a ožili. (Cena za roli Miloše Hrmy Martinu Hanákovi, za roli výpravčího Hubičky Karlu Čechovi.) Jednotlivé scény byly od sebe odděleny krátkými dobovými popěvky, které zpívala barová zpěvačka. Soubor se ještě bude muset trochu lépe připravit pro vystupování na velkých jevištích. V domovském divadle bylo celé malé jeviště zaplněno kašírovanými holuby. Na velikém jevišti v Hodoníně jejich počet stačil pouze na zaplnění jeho třetiny. Bílé segmenty, které náznakově oddělovaly scénu jistě lépe působily na jevišti pod diváky, než na jevišti 110 cm zdviženém nad úroveň prvé řady. Takto příliš kontrastně čněly proti černému pozadí. Barová zpěvačka při krátkých předělech na mateřské scéně vždy na jeviště při zpěvu pouze nahlédla. V Hodoníně musela několika kroky popojít až na kraj jeviště. I takováto drobnost poněkud nabourávala jinak fungující temporytmus představení.
Na druhém místě k postupu porota doporučila DS Břetislav Břeclav s inscenací Jaroslava Havlíčka, Martina Glasera a Olgy Šubrtové Muž sedmi sester. Tuto hru soubor nazval „erotickou komedii pro dospělé“. Mladí muži, učitel tělocviku, realitní makléř a lékař se nudí. Navzájem si provádějí velmi drsné kanadské žertíky. Posléze se rozhodnou svou pozornost přesunout na své okolí. V podstatné části inscenace divák sleduje snahu jednoho z party (Emil Škvor) jak za vydatné pomoci svých kamarádů přiměje v jednom týdnu k dobrovolné souloži šest sester. Hra končí poněkud hloupou smrtí, která jakoby odpovídala na neetičnost jednání „povedené“ trojice. Režisérka souboru Jana Vrzalíková text razantně dramaturgicky upravila. Nejenže z původních čtyř nudících se mladíků vytvořila mladíky tři (čímž podstatně zrychlila v původním textu se často vlekoucí tempo hry), ale i zcela zpřeházela pořadí děvčat, které E. Škvor svádí. Právě tento krok z lineárně se vlekoucí podívané vytvořil v první části, lehkonohé, komediální divadlo, aby pak ve druhé půli k divákovi z jeviště přicházela hrůza z nechutností, kterých se člověk může pro své vlastní pobavení na druhých dopustit. Celkovému vyznění inscenace napomohla velmi jednoduchá funkční scéna skládající se z několika kostek, jejichž přestavováním se scéna měnila, a z jednoduché brány v pozadí uprostřed jeviště. Nebýt několika nedůsledností, např. mohutného sudu, který byl sice funkční, ale náhle se vymykal scénické zkratce ostatního scénického řešení, mohl soubor dostat cenu za celkové scénické řešení inscenace. (Cena Janě Vrzalíkové za dramaturgii a práci se souborem, cena za dynamickou scénu, společná cena Lukáši Podluckému, Romanu Teturovi a Romanu Vlašicovi za herecké výkony.)

Hostitelský soubor DS Svatopluk Hodonín vyhrál cenu diváka s českou premiérou inscenace Laurenta Ruquiera Uděláte mně to znova? Cenu dostali ještě Radim Blašek -za režijní debut v náročném žánru- a Marie Bravená za roli Madam Carnot. Již z udělených cen je zřejmé, že soubor byl se svou situačně konverzační komedií „na dostřel“ k doporučení postupu na národní přehlídku. Soubor hladce herecky oživil téměř přeplněnou scénu, které ve svých vztazích a situacích přirozeně využíval. Děj komedie se odehrává na soukromé plastické chirurgii. Je tedy zřejmé, že (až na jednu výjimku) jsou terčem smíchu především ženy. A protože herečky souboru dovedou zlehčovat i sami sebe, a protože soubor je herecky na vysoké úrovni, představení mělo spád a pobavilo.

Ochotnické divadlo Boskovice při TJ Sokol Boskovice přivezlo na Hobblík „dveřní komedii“ Johna Grahama Hexenschuss. Soubor dostal cenu za humor v inscenaci. Ve hře dostane milenec hexsenschuss, nevěrná manžela se mu pokouší pomoci teplou lázní ve vaně. Nečekaně přichází slepý ladič pián, manžel, doktor, milenka přítele manžela a nakonec nadřízený milence. To vše v jednom bytě. A je připraveno na situační komedii jako hrom. Možná, že ne příliš přesná scéna, ne příliš přesné herectví, ale především pokus o české aktualizace (Julíkovné, a pod.) souboru v příjemném snažené pobavit diváka v tomto náročném žánru poněkud podtrhly nohy.

Divadlo Stotoda, Jiříkovice za svou inscenaci Osm žen od Roberta Thomase a Kláry Havránkové dostalo cenu za vyrovnanou souhru v náročném hereckém žánru. I když všech osm hereček bylo na velmi dobré úrovni, jedna byla vynikající. Gabriela Benešová dostala cenu za roli Augusty. Soubor o své hře píše: „Luxusní vila uprostřed sněhové vánice, uvnitř osm žen a jeden velmi mrtvý muž. Každá z žen má motiv i příležitost.“ Nelehký úkol - detektivka s příměsí komedie, osm žen téměř stále na scéně – a přece soubor tento velmi těžký úkol téměř bezchybně zvládl.

Poslední soutěžní představení připravilo Divadlo BLIC, Ostrožská Nová Ves. Do Hodonína přivezli romantickou hru o lásce a jednom velkém snu F. S. Inclána Julie umírá každou noc. MISTR, mladý režisér, kterého si jeho spolupracovníci velmi váží impulzivně jedná s milionářem, který mu nabízí zainvestování nové hry (Romeo a Julie) s podmínkou, že Julili bude hrát výtečná herečka, jeho milenka. Režisér se vzepře a při hádce prohlásí, že udělá Julil raději za dřeva než aby odsadil do role Julie skvělou herečku, která Julií není. Přichází Antonie, dívka z venkova a začíná učení. (v tu chvíli si divák možná vzpomene na Pygmalion). Z venkovanky Antonie se stává Julie, která v závěru hry musí řešit podobný problém, jaký řešila její předchůdkyně – jít se vyspat s milionářem. Velká romantika a velké city mexického autora působí ve střední Evropě občas poněkud nepravdivě. I přes velmi dobré herecké výkony souboru se opravdovost z inscenace občas ztrácela. Cena pro Irenu Vackovou za plnokrevné moderní herectví v roli Alby de Llano a cenu Veronice Hrabalové za citlivé ztvárnění vrstevnaté postavy Antonie.

Domnívám se, že hlavním výsledkem divadelního Hobblíku bylo potvrzení toho, že tvořiví lidé bývají ve valné většině komunikativnější, citlivější a slušnější, než lidé netvořiví. To ukázaly především rozbory představení. Nikdy při nich nedošlo k nenávistným střetům a uraženým odchodům. Soubory živě a impulzivně reagovaly na slova poroty a diváků. Tak vznikaly volné debaty, při nichž smích a úsměvy převládaly.
Na dobré atmosféře se pochopitelně podíleli organizátoři z Kulturního domu, studentský parlament a realizátoři festivalového Zpravodaje. Díky jim.