Databáze českého amatérského divadla

Texty: 45. Skupovy Strakonice, Josef Brůček

Pro Amatérskou scénu.
45. SKUPOVY STRAKONICE
Krajská loutkářská přehlídka

V tradičně přívětivém prostředí, které v Městském kulturním domě vytvořili členové LS Radost a zaměstnanci KD proběhla loutkářská přehlídka, které se soutěžně účastnilo pět představení čtyř souborů.

Strakonice, LS RADOST- Václav Novák: O dobré duši, r. Václav Novák, cena za hudbu v inscenaci.
Autor Václav Novák ve svých textech vždy řeší zajímavé etické problémy. Domnívám se, že v textu O dobré duši je zatím nejčitelnější a nejjasnější. Přesto má inscenace mnohé rezervy. Následně se pokusím poněkud podrobněji popsat, co viděl divák na jevišti.
Inscenaci otevírá (myslím, že ne nezbytný) dialog činoherců v rolích Správce a Kořenářky. Na scéně, kde se zdají živí herci příliš hmotní, jsou později, i když pěkné marionety zvířátek voděné loutkoherci v černém, příliš malé. Muzikanti (v pravém rohu scény) a dvě zpěvačky (v levém rohu scény) otevírají pohádku hudbou, zpěvem a tancem jednoduchých loutek vil a rusalek. Hlavní hrdina Mravenec přichází se svými přáteli na scénu. Jezevec, Liška a Zajíc si na mezi od muzikantů „vypůjčili“ hudební nástroje a pokoušejí se na ně hrát. Přerušuje je PANÍ HOR, poroučí, že mají skončit, protože probudili Ozvěnu. Zároveň je varuje že kdyby zazpívali její magickou píseň, zle se jim povede. PANÍ HOR odchází, zvířátka s nástroji se pokouší ještě jednou hrát, přeruší je padající kamení, které přimáčkne Mravence k zemi. Ostatní zvířátka pod různými záminkami zbaběle prchají.
Přichází Obr, pomáhá Mravenci a stěžuje si, že je sám. Mravenec mu nabízí kamarádství. Chvíli si hrají, pak Mravenec odchází za svými povinnostmi. Přicházejí Mravencovi „kamarádi“. Dozví se, že Mravenec kamarádí s Obrem, dostanou strach, aby je ti dva nevyhnali z lesa a našeptají Obrovi aby zazpíval PANÍ HOR zakázanou písničku. Obr zazpívá a odejde se přeměnit v kámen. Přijde Mravenec, a když se dozví, co se stalo, rozhodne se Obra zachránit. Po intermezzu zpěvu a tance, rusalek a skřítků se Mravenec objevuje v podzemí u Krále, který mu pod podmínkou, že na zemi najde Dobrou duši, dá tři přání. Mravenec se vrací na povrch, kde najde své „přátele“ zbité muzikanty, kterým sebrali nástroje. Mravenec dá každému z nich jedno přání, přátelé se uzdraví a mimochodem ho nazvou dobrou duší. Mravenec (bez kouzelných přání) odchází znovu do podzemí za králem. Král Mravenci nabídne možnost obětovat se za Obra. Mravenec to přijímá a Obr je svobodný. V závěru přichází ke svým přátelům Mravenec, kterého osvobodila PANÍ HOR.
Myslím si, že vyznění zajímavé práce pana Nováka brání velmi krátká doba, kterou dává souboru na seznámení se s textem před premiérou a jeho vlastní režie. Věřím, že dobrý režisér by hru O dobré duši přivedl až k nominaci na LCH. I to, že jsem si při sledování představení O dobré duši vzpomněl na Podobenství z Evangelia podle Matouše, navozuje, že síla myšlenky byla na jevišti dostatečně velká, aby přivedla diváka k zamyšlení.

Strakonice, LS RADOST- Helena Kolaříková: Jak Mecháček s Bedrníčkem zachránili vílu, r. Helena Kolaříková, doporučení na LCH. (Marionety – černé divadlo.)
H. Kolaříková ve svém druhém pokračování série o Mecháčkovi a Bedrníčkovi vsadila více na příběh. Proto její inscenace byla čitelnější a přehlednější než ta z minulého roku. Lesní víle se dvoří zlý čaroděj, který jí po odmítnutí začaruje. Sova poradí dvěma kamarádům, kteří ji chtějí zachránit, použít rostliny vratič, pomocí kterého se mohou dostat do vzdálených míst (a času?). Mecháček a Bedrníček se tak dostanou do Egypta, tam získají semeno kouzelné kytky, kterou po návratu (pomocí vratiče) zasadí poblíž zakleté víly. Kouzelná rostlina vyroste, vykvete a kapky jejího nektaru (efekt černého divadla) jí osvobodí.

Třeboň, Spolek třeboňského loutkového divadla - Zdeněk Bezděk: Dřevěný vojáček a jeho přátelé, r. Augustin Kotic, nominace na LCH. (Marionety.)
Loutkáři z Třeboně přišli o divadlo, o možnost zkoušet, o možnost hrát. Přesto zkouší (v bytě mladého režiséra A. Kotice), přesto hrají (putovní scénu si udělali převážně z palet). Soubor si letos vybral hru, jejíž loutky nalezl ve svém depozitáři. Jsou ze 60. – 70. let a jsou tematicky i dobově čisté. I úprava scény se souboru, po konzultaci se studentem scénografie, povedla. Vlastní obecně známou pohádku soubor hraje bez zbytečného zatěžování slovy.
Soubor by měl ještě promyslet rámec příběhu. Ve Strakonicích na předscénu v nočních košilích vyběhly sice krásné děti, ale dvacetileté. Ať se herci snažili sebevíc, jejich hmotnost (byli štíhlí!) nedovolovala divákovi věřit, že se kočkují pětileté děti. Domnívám se, že toto místo je největší slabinou hry. Následný příběh, kdy svévolná Panenka i přes varování Míčku a Dřevěného vojáčka otevře krabičku s Čertem, je velmi dobře z jeviště do hlediště přenášen.

Písek, Copánek - H. CH. Andersen a Vladimír Vogeltanz: Sněhová královna, r. Jitka Čápová a Magda Šimonková.
Soubor vznikl 2006 v září pod hlavičkou Sdružení rodičů a přátel Svobodné waldorfské školy v Písku. Možná i proto se na jevišti objevili jak dospělí herci, tak malé děti. Různě kostýmované děti pak tancem (spíš tanečním pohybem) znázorňovaly střídání ročních období, tanec vloček, květin a podobně. Loutky byly manekýni, kteří byli loutkářsky využíváni málo.
Vpravo na jevišti byla živá hudba. Na scéně byla vlevo lavice, vpravo štafle pokryté zeleným (vojenským?) přehozem. Tento, po celé představení na místě čnící „stan“ byl v představení málo využíván.
Pozadí scény tvořila bílá látka, která v úvodu posloužila ke stínohernímu ztvárnění vzniku a rozbití kouzelného zrcadla. Příjemným ozvláštněním pak byla scéna, kdy Kay (stále ještě u Babičky a Gerdy) se při vyprávění o Sněhové královně s nataženou rukou přibližuje ke stínu královny. Bohužel bylo podobných divadelních okamžiků v představení málo.

Borovany, Hasičský loutkářský soubor - O princi Nekňubovi, r. Helena Soldánová.
Borovanští hasiči jako obvykle do Strakonic přijeli s klasickou pohádku a marionetami. Princezna, která je králem nucena do sňatku s nepříjemným nápadníkem, dává na radu Kašpárka a hodné čarodějnice. Uloží nafoukanému princi Nekňubovi úkoly, které by neměl splnit. Nekňuba je ale doprovázen mladým sluhou, či komorníkem, který úkoly splní. Princezna si v závěru bere toho, kdo její úkoly splnil. Bohužel letošní pohádka byla příliš založena na textu a málo na ději. Některé okamžiky, které by mohly loutkářsky zazářit, si pak borovanští usnadnili jejich zjednodušením, nebo přesunutím děje do zákulisí.

Horažďovice, Tyjátr- Jak švec čerta ošidil, r. Josef Chalupný.
Loutkáři z Horažďovic přivezli krásné historické loutky 75 cm na drátech. V původních kulisách zahráli ve třech obrazech pietně hru o ševci, který za peníze prodal svou duši. Když si měl čert pro ševce přijít –když opadalo listí ze stromů- pomohl Kašpárek. Na dubech listí přetrvá celou zimu až do jara, kdy vyraší lístečky nové. Celá jednoduchá hříčka je sice založená pouze na textu, ale Horažďovickým se povedlo loutkám vdechnout život. Především švec měl svou povahu nejen ve svém hlase, ale i v pohybu. Při setkání ševce s myslivcem v lese se divák bavil vedením loutky velice živého a zvídavého psa a vlastně mu ani moc nevadilo, že setkání je pouze „vata“, která prodlužuje obraz, ve kterém se švec setká s čertem.
Při tomto příjemném představení jsem si vzpomněl na inscenaci Upír LS Starost z Prostějova na LCH minulého roku a zamrzelo mě, že Horažďovické neposíláme (my porota) na letošní Chrudim alespoň jako druhé doporučení.

Porota pracovala v tomto složení: Daniela Weissová (amatérská loutkářka ), J. Samec (amatérský činoherní herec ze Strakonic), J. Brůček (amatérský loutkář).

Mimo soutěž ve foyeru KD dvakrát vystoupil soubor Nitka z Písku - zahrál na motivy J. Čapka v dramatizaci Ludmily Práškové: Povídání o pejskovi a kočičce, Jak si pejsek roztrhl kalhoty, r. Ludmila Prášková. Maňáskové představení tři herečky hojně využívaly k povídání si s dětmi, učení je písniček a hádanek.

Představení Skupových Strakonic, která jsem neviděl.
Divadýlko Mrak Z Havlíčkova Brodu - Velikonoční pohádka-
Liberec, Naivní divadlo, Labutí jezírko
Plzeň, Divadýlko Kuba, Není drak jako drak
České Budějovice, Divadlo studna, Syndibád

Po dobu přehlídky ve foyeru KD vyráběl loutku umělecký řezbář Jiří Bareš. Jeho práci doplňovala výstava loutek Divadla Drak.
Josef Brůček
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':