Texty: Petrovice u Sušice, Sádlíková, Hana: Vzpomínka na ochotnické divadlo v Petrovicích. Rozhovor s kronikářem J. Koudelkou

Psáno pro Klatovský deník.

Od roku 1880 do roku 1964 bylo v kronikách zaznamenáno 35 nacvičených divadelních her

VZPOMÍNKA NA OCHOTNICKÉ DIVADLO V PETROVICÍCH
Petrovice u Sušice/ Petrovice stejně jako celá řada dalších obcí na Klatovsku žily ochotnickým divadlem. Na bohatou divadelní tradici v Petrovicích dnes zavzpomínáme s dlouholetým kronikářem panem Josefem Koudelkou, který letos oslaví 83. narozeniny. Obecní kroniku vede dvacátý šestý rok.
Pane Koudelka, kdy se v Petrovicích začalo hrát ochotnické divadlo?
Materiál o činnosti místních divadelních ochotníků jsem čerpal z různých starých kronik, ze školní kroniky i obecní. Ochotnické divadlo se v Petrovicích začalo hrát někdy na konci 19. století, když tu v roce 1884 vznikla Národní jednota pošumavská, a ještě předtím tady byl spolek Stráž pošumavská, která vznikla v roce 1874. Tak tyhle dva spolky byly první, které tady začaly hrát divadlo. A postupem času se ta ochotnická divadla hrávala za různé organizace. Jednou to bylo za Dělnickou tělovýchovnou jednotu (1923), jednou třeba za Sokol (1936), za Svaz dobrovolných hasičů (1905).
Ví se třeba, jaké kusy hrávali ochotníci tenkrát, když se s divadlem v Petrovicích začínalo?
Jedna z nejstarších divadelních her, která se tady hrála v roce 1918, byla veselohra o třech jednáních Staré hříchy. V roce 1929 se tu hrály dvě divadelní hry Srdce a Sextánka. V roce 1934 Její veličenstvo láska, v roce 1935 Filosof od verpánku. V roce 1936 se tu hrál první kabaret u Hosnedlů, jednoaktovky Kocián nebožtík a Spolknutá desetikoruna, a dále divadelní hry Pánem na rodné hroudě, Svorností ke svobodě, Zpěváci ulice. V roce 1937 se hrály divadelní kusy Na faře pátera Vojtěcha, Z českých mlýnů, Lešetínský kovář, Na staré hospodě straší, Vandrovníci vandrovali. V roce 1938 Náš Venoušek desátník, Jindra, Počkej už na Mikuláše. Po roce 1938, kdy se do Petrovic přestěhovala Měšťanská škola z Hartmanic a s ní i všichni učitelé, byl tím oživen i společenský život v obci – hlavně ochotnické divadlo, takže v roce 1939 se zde hrála divadla Na potoce za mlýnicí, Muzika v Divoké vsi. V roce 1941 zde byla uvedena slavná Jiráskova Lucerna, v roce 1942 divadelní hra Srdce v rákosí se zpěvy, tanci a bohatou výpravou, kde vystupovalo kolem 25 lidí. V roce 1943 Hvězdy nad přívozem. V padesátých letech se tu hrály hry Ženský zákon, Třetí zvonění, Jedenácté přikázání, Poslední mohykán, Návštěva nepřichází, v roce 1963 Truchlící pozůstalí a Penzion Belveder. Od roku 1880 do roku 1964 bylo zaznamenáno v kronikách 35 nacvičených her. Některé úspěšné např. Srdce v rákosí se hrály v Petrovicích dvakrát až třikrát, s některými vyjížděli ochotníci i do sousedních obcí jako Hlavňovice, Pích, Dolní Těšov.
Kdo zaznamenal první zápisy o petrovickém divadle?
První zápisky o divadle zapisoval od roku 1927 do obecní kroniky pan František Voldřich. To byl řídící a on se vracel i do minulosti, že zapisoval i různé vzpomínky, které získal od lidí. Ale jinak nejstarší kroniku v obci, Pamětní knihu školy petrovické, máme z roku 1802, jenže tu vám ukázat nemohu, protože je v archivu v Klatovech.
V kterém období se zde nejvíce hrálo divadeních her?
Nejvíce her se tady odehrálo v době první republiky, v letech 1933-1938. Jednak to byly vlastenecké kusy, které lidi zajímaly a dávaly určitou podporu a posilu. V té době jiná kultura nebyla, divadlo bylo jediné, kdy se lidé mohli družit. Takže spolkový život u nás byl před druhou světovou válkou bohatý a návštěvnost byla obrovská. Ale divadlo se v Petrovicích hrálo i během druhé světové války a šlo o poměrně náročné hry i různé operetky. Samostatnou kapitolou by byla dětská představení, která se hrála skoro každoročně.
Kde se tady hrálo?
Od začátku se divadla hrála v místní hospodě u Luhanů a v roce 1933 postavili u Luhanů nový velký sál s jevištěm a dvěma šatnami pro herce a divadelní materiál. Byl to údajně třetí největší sál na Sušicku. Kulisy pro jeviště pořídil Republikánský dorost, konstrukci zhotovil kolář Josef Antoušek. Většinu kostýmů si dělali herci doma. Také se půjčovalo něco ze Sušice, ze Strašína, a bezvadné kulisy maloval Emanuel Krůs z Volšov.
Kdo byl v Petrovicích tahounem divadelního ochotničení?
Hlavními režiséry byli František Zíbar, dělník „šefcárny“ v Sušici, kam jezdil ze Strunkov do práce denně na kole. Kromě několika her režíroval kuplety, které se hrály v hostinci u Hosnedlů (dnes prodejna ZKD) kde byl menší sál s rohovým podiem. Nejvíce her režíroval Jiří Turner do roku 1938 (účetní u firmy Urbánek, továrna na hračky v Chlumu, později pracoval na okresních úřadech v Sušici a Klatovech). Hry nacvičoval pro různé místní spolky – především pro TJ Sokol, Republikový dorost, Hasiče, za války pro Národní matici. Hudební doprovod obstarávala většinou učitelka hudby Kamila Malkovská sama nebo se svými žáky, při nácviku pomáhal řídící ve výslužbě Aschenbrener hrou na klavír. Při kupletech účinkovali také Emanuel Krůs na housle a František Kadlec na heligonku.
Jak vzpomínáte na ochotnické divadlo v Petrovicích?
Vzpomínáme na něj s mojí manželkou moc rádi. Ochotnická divadla byla tady tak vyhlášená, že tu byli lidé z celého okolí. To bylo vždycky, jak se říká lidově „narváno“. Hospoda u Luhanů praskala ve švech! Někdy se hrálo i dvakrát za den a pro velký úspěch se i opakovalo. Bylo tady několik postav, které skutečně hrály jak profesionálové. Pan Jiří Turner z Petrovic, František Kadlec z Petrovic, Ferdinand Kopačka z Posobic, Vojtěch Holeček z Posobic, Josefa Lukešová z Petrovic, Dobromila Hanzíková z Vojetic, Karel Kašák, Václav Potužák, Božena Antoušková a Marie Voldřichová z Petrovic.. Pamatuji se, že vždycky to divadlo bylo pro celou obec velká událost! Mohu tvrdit, že u nás se tím divadlem žilo a všichni se na to moc těšili.
Kdy se tady hrálo naposledy?
Poslední divadlo se tady hrálo v roce 1964 a byla to hra Penzion Belveder. Potom se divadelní soubor rozpadl a od roku 1964 se už tady žádná divadla nehrají. Myslím, že ti opravdoví ochotníci, kteří tady to divadlo drželi, už vlastně všichni odešli a mladá generace o to nemá zájem.
Děkuji Vám za rozhovor.

Hana Sádlíková
Pro Databázi zprostředkoval Ludvík Pouza, březen 2010.