Texty: TOMAN, Petr: O Václava z Václavova 2009 - hodnocení poroty - Lstivý Odysseus.

Divadelní soubor Škeble při Gymnáziu Lanškroun si vytyčil nelehký úkol zpracovat epický příběh o putování Odyssea a jeho druhů. Dramatizace antické báje se ujal autor a režisér v jedné osobě, Jan Střecha, který zúročil své zkušenosti z loňské autorské hry Hotýlek a napsal pro mladý kolektiv hru s názvem Lstivý Odysseus. V ní sledujeme strastiplnou cestu Odyssea z Tróje na Ithaku v jednotlivých epizodách, které jsou víceméně samostatně uzavřené. Z této koncepce plyne výhoda ztvárnit každou epizodu jinými prostředky, ale zároveň také nebezpečí, že z neměnného sledu výstupů se stane stereotyp. Naštěstí se daří pozornost diváka udržet nejen nápady, ale především díky nasazení představitele titulní role, který je záchytným bodem v rumraji mnoha herců a postav. Jednoduchost scénického řešení, kdy staticky přítomné jsou pouze židle pro bohy sedící v pozadí, umožňuje snadné změny prostředí a bohům komentovat dění a v příhodných místech zcela „samozřejmě“ zasáhnout do děje. Největším problémem se jeví nedramatičnost textu, který obsahuje spíše monology než dialogy a nejlépe funguje tam, kde se podaří zkratkou vystihnout podstatu (a pointu!) bez dlouhého mluvení (což také lépe svědčí hercům). Příjemným odlehčením místy až příliš vážně hraného příběhu jsou odkazy na moderní dobu („Hej, vy tam s tím gyrosem!“), které hru nenásilně ladí do studentského divadla. Divácky nejatraktivnější (kromě závěrečného masakru) se jeví scéna s lodí, ve které divák sleduje její „stavbu“ přímo na jevišti a také se stává spolutvůrcem, neboť ztvárnění lodi (především pomocí holí představující vesla) jej přiměje zapojit fantazii. Více obdobně imaginativních prvků by inscenaci bylo jistě ku prospěchu.