Texty: Novák Jan: Loutkové divadlo Umělecké výchovy – Praha. Rkp. pro publikaci Malované opony českých divadel, 2009

Loutkové divadlo Umělecké výchovy – Praha

Divadelní společnost, která formovala vývojové trendy moderního loutkového divadla. Na spolupráci s loutkovým divadlem Umělecké výchovy se z počátku podíleli převážně profesionální umělci, výtvarníci, herci, hudebníci a literáti, které spojovala snaha o moderní pojetí loutkového divadla. Na veřejnosti se představili inscenací Škroupova Dráteníka (1914), inscenací pečlivě připravovanou a do jisté míry přelomovou. Po Dráteníkovi se dočkaly premiéry ještě dvě inscenace a pak první světová válka divadlo umlčela.
Ke slovu se Umělecká výchova přihlásila opět až v roce 1921, v novém působišti v Raisově škole na Královských Vinohradech. Její divadelní tvorba vynikala dramaturgickou objevností, režijní propracovaností. Výtvarná stránka nebyla dílem jednoho výtvarníka, ani jednotného stylu, v počátcích se uplatňovala secesní stylizace (L. Šaloun) a realistické pojetí poznamenané impresionismem (O. Bubeníček, V. Skála), později přichází ke slovu výtvarná stylizace a často až groteskní nadsázka (F. Vojáček). Loutkové divadlo zaniklo v padesátých letech.
Zahajovací představení se konalo v Národním domě na Vinohradech. Výtvarné stránce byla věnována mimořádná pozornost, proscénium zdobené pozdně secesními ornamenty bylo vsazeno do temně rudých sametových závěsů a zlatých drapérií. Podle dobového svědectví Marie Gabauerové mělo divadélko nádherně vyšívanou oponu podle návrhu Ladislava Šalouna, na níž „pohádkový pták hrál duhou peří, sedě na roubení mramoru, s něhož stékají stříbrné proudy“. Šalounova opona provázela soubor i do nového působiště, kde byla zasazena do neutrálního proscénia připomínajícího obrazový rám. Jak dlouho byla tato opona používána už patrně nelze doložit.


Ladislav Šaloun (1870 – 1946)

Jeden z nejvýznamnějších českých sochařů, ovlivněných secesní dekorativností. Studoval na pražské Reynierově kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl členem spolku výtvarných umělců Mánes. Z jeho sochařských prací je nejznámější pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze.
Byl jedním ze zakladatelů loutkového divadla Umělecké výchovy a byl také jeho prvním vedoucím. Pro toto divadlo v prvních letech navrhoval loutky, kostýmy a dekorace, byl tvůrcem prvního proscénia a vyšívané opony. Pro divadelní sál Umělecké výchovy v Raisově škole na Vinohradech navrhl figurální výzdobu, pohádkové postavy uměřené secesní stylizace (1924). Jeho aktivní spolupráce s Uměleckou výchovou skončila v polovině dvacátých let.