Texty: AS 2002, č. 2, s. 44 - 45, Mirek Kovářík.

„Malý“ Wolkrův Prostějov

Tři soubory a šestnáct recitátorů se sjelo v prvním dubnovém týdnu na dvoudenní regionální kolo Olomouckého kraje do Kulturního klubu Duha v Prostějově… Pro zkušené pořadatele národních přehlídek to nebyla jen rutinní záležitost, ale svým způsobem i jisté zadostiučení. Neboť v městě, kde přednes žije v tak košaté podobě, pracuje v současné době několik divadel poezie, vyrůstají a zrají tu i zajímavé autorské osobnosti, takže radostný fakt, že všechny tři prostějovské kolektivy doporučila porota k postupu do národního kola, vlastně ani tak nemůže překvapit.
Dvě inscenace textů z Erbenovy Kytice - Divadlo poezie HUGO: Svatební košile a Štědrý den souboru RE (DE) Generace , jakož i autorský počin studenta prostějovského gymnázia Jana Kohoutka „ 4x1“ - soubor ČISTĚ PŘÍRODNÍ PRODUKTY - svědčil především o nesporném uměleckém posunu prostějovské interpretační scény. Trojbarevná, dynamicky se měnící drapérie jako hlavní atribut „znakového divadla“ byla metaforicky vděčnou materií Štědrého dne, střídající stylizovanou deklamaci s folkově zpívanými party Erbenovy balady. Rituální uplatnění plamene v působivém prolínání světelného poselství v imaginativním spojení za tajemně zřaseným „plátnem osudu“ patřilo k vrcholným zážitkům inscenace. Stejně tak živý jevištní symbol Panny Marie vložený do inscenační kreace Svatebních košil. Bez jediného slova prochází celým dějem, k ní se zprostředkovaně vztahuje i několikavrstevný metaforický aparát – hudební rockový doprovod s instrumentálními sólovými sekvencemi, sborový přednes i jednotlivé výstupy připsané „na okraj“ baladického děje… Před rouhavou výzvu v modlitbě k Panně Marii je ku příkladu vložena jevištní etuda opilého nápadníka, dobývajícího se do dívčí komůrky těsně před příchodem mrtvého milého…Stejně tak práce s rekvizitami – z obyčejného divadelního praktikáblu stává se postupně hřbitovní zeď, vrata umrlčí komory, ano i kostelní věž s klimbajícím zvonem!
Čtveřice aktérů autorského divadla „4x1“ při teprve druhé repríze svého textu s metatématem hledání lásky a její variabilní přítomnosti v každém okamžiku našich životů, odvedla pozoruhodný stylizovaně odstíněný projev – od pantomimicky pojaté postavy Divného Snu, přes smyslně akcentovanou personu Lásky, po mefistofelsky vtíravého Průvodce v kostýmu filmového hrdiny z Kubrickova Mechanického pomeranče. Hlavní part Hrdiny sehrál sám autor, Jan Kohoutek, v dvoudenním prostějovském kole, upozornivší na sebe už jako recitátor (Corsovo Manželství) i jeden z protagonistů Erbenových Svatebních košil. Dost možná, že jsme svědky nástupu jedné z budoucích osobností autorského divadla.
Sólové výkony z prvního dne soutěže vykazovaly střídavou úroveň – střelka dramaturgie textů se po prvé výrazně vychýlila k současné básnické produkci, verše Filipa a Jáchyma Topola, Václava Vokolka, ale i poměrně neznámého autora jedné básnické sbírky Milana Rynta neslýcháme tak často – zde patřila jejich interpratce k tomu nejlepšímu, takže čtveřice postupujících z první i druhé kategorie přednašečů je vyzbrojena na Wolkrův Prostějov 2002 vesměs dobrou textovou municí a – jako v případě vyškovských studentek Táni Šamalíkové z 1. a Dany Kachlíkové z 2. kategorie – i zvláštním citem pro tlumočení často velice detabuizujících artefaktů…
Zdá se, že tentokrát v Prostějově zúročili v prvním „olomouckém“ předkole opravdu vše, co se v minulých letech jen sporadicky dalo vytušit . Že totiž nástup nové generace přinese i jistý posun parametrů přednesu v žánru sólovém i kolektivním. Imaginaci napojenou na zdroje inspirativních radiací nejen literárních, ale i scénických a mediálních…Novou syntézu, chceme-li to tak chápat a pojmenovat.
Mirek Kovářík