Texty: AS 2002, č. 2, s. 41 - 42, Jana Štefánková.

Návrat do Ústí nad Labem

Pro severočeské recitátory připravila krajskou přehlídku s výběrem na 45. celostátní festival poezie Wolkrův Prostějov paní Ivana Horká z Kulturního střediska ALBIS v Ústí nad Labem. Přehlídka se konala 15. března v malém sále střediska Cosmos za finanční podpory Městského úřadu v Ústí nad Labem. Krajský úřad přijal od ALBISu žádost o grant, ale vzhledem k neschválenému rozpočtu příspěvek zatím neposkytl. Krajská přehlídka uměleckého přednesu se do Ústí nad Labem vrátila po 8 letech jejího konání v Teplicích. Zde se setkala s pochopením a zkušeností pracovníků z bývalého Krajského kulturního střediska. Osvědčená spolupráce se školami naplnila sál 45 sólovými recitátory a jedním „souborem“. Účastníci ve výběru textů preferovali českou literaturu. Z ní volili interpretací osvědčené texty a autory (Bohumil Hrabal: Postřižiny, Josef Kainar: Naschvál, Milan Kundera: Monology, Jan Skácel: Co radí princezna Čau, Uspávanka se starými domy), ale i méně na přehlídkách uměleckého přednesu frekventované básně Dům, Nezvalovo Moře, Setkání Jiřího Wolkra nebo Jaro J.V. Sládka. Světová literatura byla nejvíce zastoupena texty Jacquese Préverta v různých překladech. Velké prádlo v překladu Adolfa Kroupy, Píseň šneků jdoucích na pohřeb v překladu Jiřího Žáčka a Jsem jaká jsem v překladu Marie Bieblové. Do přehlídky byly přihlášeny také monology, např. G.B. Shaw: Svatá Jana, písňové texty Paula Simona, Jiřího Dědečka a Bulata Okudžavy. Tyto texty připravily interpretům problémy s výrazným rytmem, který odvádí pozornost od obsahové stránky textu. Přes všechny dílčí problémy, na které lektoři Jana Urbanová, Jana Štefánková, Hana Strnadová a Svatopluk Vašut uporoznili při rozborovém semináři, nelze upřít recitátorům pečlivou přípravu obou textů, jak předepisují propozice, což nebývá na krajských přehlídkách pravidlem. K nedorozumění došlo u jediného souboru. Martin Haruda přednesl v promyšlené koncepci báseň Josefa Hiršala Déšť za rytmického doprovodu kapek v podání čtyř dívek. Jejich vystoupení nelze kvalifikovat jako vystoupení souborové. Doufám, že se mohu těšit na sólové vystoupení Martina Harudy v příštím roce. Mnozí recitátoři volili texty tak, aby se představili v různých literárních žánrech a námětech.
Klára Chudobová v Macourkově Myšlence pro kočku prokázala jemný smysl pro humor, obraznost a pointování příběhu. Ve svém druhém vystoupení nabídla koláž z rozsáhlé básně Františka Halase Naše paní Božena Němcová. I s touto náročnou literární předlohou si úspěšně poradila. Zuzana Bartošová zvolila prózu Vladimíra Aškenazyho Milenci v bedně, kde dala prostor jemné laskavosti autora bez zbytečného zatížení charakterů postav. Tři básně Vladimíra Holana z cyklu Děvčátko při zachování jejich autentičnosti je úkol velmi obtížný. Nejpřesnější výraz měla třetí báseň Mlsající. Věřím, že první dvě básně ještě dotvoří do stejně přesvědčivé dokonalosti. O Ondřeji Moravcovi se dá říci, že přišel a zvítězil. Ve své interpretační premiéře naplnil soucitem i ironií Trapnou příhodu se psem Lubomíra Brožka. V Citové výchově Václava Hraběte držel dvě roviny textu možná až příliš odděleně. Na diváky však jeho vystoupení působilo velmi přesvědčivě. Všichni tři recitátoři z 21 účastníků nejmladší věkové kategorie do 17 let jsou příslibem severočeského uměleckého přednesu.
Druhá kategorie s 22 účastníky do 20 let měla problémy v nedostatečné přípravě druhých textů. Veronika Štefanová v dobře zvoleném úryvku z Postřižin Bohumila Hrabala vyprávěla s fantazií, potěšením a smyslem pro detail o kráse dlouhých zlatých vlasů ve starých zlatých časech v kadeřnictví na náměstí malého městečka. Rozpačitě působila báseň F.G. Lorcy Romance o Luně. Ani zkušená Anežka Poljaková zřejmě nenaplnila svoji představu ze svých vystoupení. Zaujetí pro text Viktora Dyka Milá sedmi loupežníků přerůstalo až do vypjaté citové polohy. Ferlinghettiho recitátory tak oblíbený text Svět je báječné místo. . . recitátorka podcenila v přípravě. Ve vysoké kvalitě obou výkonů se představila Lenka Lavičková. S vědomím celku a propracovanými dílčími pointami s využitím všeho, co text nabízel, postavila se recitátorka jednoznačně proti maloměšťáckéhu pokrytectví ve Velkém prádle Jacqua Préverta. S vnitřním citovým zaujetím přednesla příběh lásky Orfea a Euridiky v básni Josefa Schnabela.
Všem oceněným lze jen popřát ještě mnoho píle k práci na „dotažení“ jejich interpretací pro prostějovská vystoupení.
Nestává se často, aby lektoři odložili tužky, neboť vědí, že daný okamžik nezapomenou pro sílu výpovědi. Takto na krajské přehlídce v Ústí nad Labem zaujala dvacetiletá Lucie Kluchová v úryvku z textu Oscara Wilda Slavík a růže. Třebaže se recitátorka soustředila „pouze“ na příběh slavíka a růže, který je součástí příběhu o povrchní slečně a chudém studentovi, nevyčítám jí to. Síla její výpovědi, která vytvořila obraz oběti slavíka pro krásnou červenou růži, její volbu tématu plně ospravedlnil. I ve Skácelově Uspávance se starými domy se jí dařilo zprostředkovat posluchačům mnohé krásné obrazové pasáže, ale celek ve formě uspávanky unikl její pozornosti.
Krajská přehlídka uměleckého přednesu s výběrem na 45. Wolkrův Prostějov v Ústí nad Labem byla díky pečlivé přípravě a vhodně zvolenému prostoru pro sólové recitátory příjemným setkáním nejen severočeských recitátorů.
Jana Štefánková