Texty: Luhačovice, Blanka Petráková: 100 let Lázeňského divadla. Luhačovické noviny 2008/06, s. 4.

100 let Lázeňského divadla
(Pro databázi zprostředkovala Regina Bittová.)

V roce 1902 přešly luhačovické lázně do vlastnictví nově vytvořené akciové společnosti. Tehdejší ředitel lázní MUDr. František Veselý se rozhodl vybudovat z Luhačovic moderní, ryze české lázně. Nové lázně žily bohatým společenským a kulturním životem. Navštěvovalo je mnoho umělců, intenzivně se zde rozvíjely styky Čechů a Slováků. K významným osobnostem, které ovlivňovaly kulturní dění v Luhačovicích, patřili i slovenští budovatelé lázní a přátelé F. Veselého, architekt Dušan Jurkovič, dlouholetý správce lázní Cyril Holuby, mimo jiné vyhlášený herec a zpěvák, i činorodý lázeňský lékař Pavol Blaho. Od roku 1906 se k nim připojil lázeňský lékař MUDr. Zikmund Janke, který se rozhodujícím způsobem zasadil o postavení divadelní budovy a vedení divadla v prvním desetiletí jeho existence.
V roce 1905 byl kulturní život v lázních obohacen o divadelní představení, která se pořádala v čítárně, upravené z bývalého kravína. V sezoně 1905/1906 účinkovala v čítárně na malém pódiu divadelní společnost Václava Chuděry. Úspěch divadelních představení dal podnět k úvahám vybudovat v Luhačovicích samostatné divadlo. Proto vzniklo Divadelní družstvo pro postavení samostatné divadelní budovy, jehož zakladatelem a vůdčím duchem byl lázeňský lékař Zikmund Janke, který na sebe obětavě vzal všechna, především finanční, rizika této akce. Podílníkem družstva se mohl stát každý, kdo zaplatil alespoň jeden podíl ve výši 1 000 korun. Celkem se takto podařilo získat 26 podílů, které mĕly pokrýt náklady na stavbu. I přes odpor některých členů akciové společnosti se záměr vybudovat v lázních důstojný samostatný kulturní stánek podařilo prosadit a v roce 1906 vypsala rada soutěž na stavbu Lázeňského divadla.
Soutěže se zúčastnili tři architekti: Dušan Jurkovič, František Roith a František Skopalík. Jurkovič předložil návrh dřevěné letní arény ve stylu svých luhačovických realizací. Vybrán byl Skopalíkův návrh kamenného divadla v neoklasicistním slohu. Pozemek na stavbu divadla získalo divadelní družstvo od lázní za symbolickou cenu. S vlastní stavbou se započalo v roce 1907. Prováděl ji stavitel Schaniak z Uherského Hradiště. Nedostatek finančních prostředků zapříčinil úpravy původního architektonického návrhu a hned zpočátku bylo nutno přikročit k úsporným opatřením, která se odrazila na technické kvalitě budovy. Chybĕlo tudíž hygienické zařízení, střecha byla pokryta jen lepenkou, takže do budovy zatékalo a hned zpočátku bylo nutno začít s opravami. Divadlo pojalo 250 diváků a malé orchestřiště. Bylo zařízeno jen tím nejnutnějším, ale i tak zůstal družstvu po dokončení stavby značný dluh. Navzdory všem problémům byla budova otevřena 27. června 1908 slavnostní akademií připravenou Z. Jankem, na níž za doprovodu lázeňského orchestru a pod taktovkou Jana Schustra vystoupily se zpěvem a recitací manželky lázeňských lékařů. Na repertoáru byly písně a skladby A. Dvořáka, B. Smetany, J. Suka, O. Nedbala aj. V nedĕli 28. června 1908 uvedl dramatický odbor Besedy v Luhačovicích v divadle hru Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejnĕ.
Nové Lázeňské divadlo se stalo střediskem kulturního života Luhačovic. Nejslavnější éru zažilo v období od jeho otevření do počátku první světové války. Hostovala zde řada
divadel: Švandovo Intimní divadlo z Prahy, divadelní společnost Aloise Janovského z Prostějova, brněnské Národní divadlo, Jeřábkův činoherní soubor Východočeského divadla, Hodrova divadelní společnost, hráli zde členové pražského Národního divadla. Na repertoáru byly kromě činoher i opery a velké oblibě se u publika samozřejmě těšila opereta. Program divadla byl doplňován kabaretními představeními. Občas si na divadelní scéně zahráli i místní ochotníci. Vedle divadelních představení se v budově Lázeňského divadla konaly pravidelně koncerty symfonického orchestru, ale i koncerty komorní a pěvecké. Svátkem byla pro posluchače vystoupení předních koncertních mistrů. Od roku 1912 se zde pořádaly hojně navštěvované kinematografické produkce. Lázeňské divadlo se stalo také místem porad Čechů a Slováků, které v Luhačovicích pořádala pravidelně od roku 1908 Československá jednota.