Texty: AS 2002, č. 2, s. 38 - 39, Jaroslav Dejl.

36. třebíčské loutkářské jaro 2002

Regionální přehlídka probíhala 5. - 6. dubna 2002 v prostorách Městského kulturního střediska v Třebíči. Zúčastnilo se jí 10 souborů s 11 inscenacemi - 4 soubory byly dětské.
Dětský loutkářský soubor Gong DDM Třebíč - Ľubomír Feldek: Šípková Růženka. Režie a scéna: Jana Chocholoušová.
Vedoucí Jana Chocholoušková pracuje s dětmi od roku 1983. Tentokrát si zvolila jevištně prověřenou předlohu Ľ. Feldeka Šípková Růženka. Text v sobě obsahuje úsměvný nadhled a humor. Hraje se za jednoduchým paravanem, spodovými loutkami. Devět dětí hraje v civilu. Sudičky jsou živáci, sedmá je loutka. Šípkové růže jsou vytvořeny bílými a červenými rukavicemi. Bohužel děti jsou v projevu nejisté, nemají úplně jasno v akcích na jevišti. Velké rezervy jsou nejen v mluveném projevu, ale hlavně ve zpěvu.
Loutkářský soubor Domino Brno - František Nepil: Zimní malování. Režie, úprava, hudba: Nika Štěpánková, scénografie kolektivní.
Inscenace, která je brána v rámci projektu v MŠ. Děti po zhlédnutí malují obrázky, učí se písničku. Spíše než o celistvou inscenaci se jedná o sled situací, obrázků. Příběh dvou dětí v průběhu podzimu, zimy, jara a svátků během nich. Poetické ilustrované vyprávění. Hrají dva mladí představitelé Kamila Gajná a Ondřej Krejčí okolo dřevěného věšáku, na kterém visí černý hadr, kam se věší namalovaný domek, v průhledu oknem se domalovává strom, ozdoby atd. Věšák se potom proměňuje v pumpu u studny, smrček atd. Přechody většinou doplňují písničky. Vše je milé, čisté, i když někdy drobně jednotvárné. Cena souboru za práci na inscenaci.
Loutkářský soubor Sluníčko Domu kultury Kyjov - Irena Trutmanová: Honza a kočička. Režie a hudba: Petr Moudrý, scénografie: Lubomír Mareš.
Soubor uvedl tuto inscenaci místo původně ohlášené Míšův nový zub. Příběh Honzy,
který je spolu se svými dvěma bratry poslán otcem z rodného mlýna do světa na zkušenou,
s úkolem přivést nejkrásnějšího koně. V lese potkává kočičky, které mají v lese zámek. Honza postaví domeček, tím zruší kouzlo a z kočičky je princezna. Vše směřuje ke šťastnému konci. Hraje se spodovými loutkami, které jsou z jiných inscenací vyrobeny profesionálem na dvou paravánech syté barvy a s náznakovými malovanými kulisami. Písničky jsou rytmickými úpravami popových písní. Zvuk tvoří nahrávka textu a hudby. Představení patří spíše do kategorie sousedského divadla, které provozuje parta sympatických lidí.
Spolek loutek Loutkino při soukromé mateřské a základní škole Brno, Rozmarýnová ul. - Jan Vodňanský: Král v kukani. Režie a úprava: Radomír Prokop, scénografie: Kamila Prokopová, hudba: Alena Zemčíková.
Soubor existuje třetí rok a je typickým školním souborem. Své síly tu spojily divadelní
a pěvecký kroužek dětí ve věku 5 - 12 let, vedoucími jsou jejich učitelé. Pro svou společnou
práci si vybrali méně frekventovaný text pohádky Jana Vodňanského, který je sám o sobě humorně poetický a děti se v něm vyžívají. Příběh princezny Špuntadely, kterou se rozhodl sežrat dvojhlavý drak, marné hledání zachránců, nešťastný král a královna, povedené kamarádky. Princeznu nakonec nezachrání ani rytíř, princ či Honza, ale záchrana je týmová - skupinou permoníků. Celá pohádka tedy končí rozhřešením. „Je lepší, aby princezna byla šťastná s trpaslíkem, než nešťastná s obrem“.
Hraje se na jednoduchém, leč variabilním paravanu, který umožňuje rychlé střídání scén i překvapivé nástupy (permoníci, drak). Loutky jsou spodové na tyči, se kterou hraje „živá“ ruka. Některé figury hrají živáci (rytíři, Honza, reportér atd..). Děti mají černé jednotné oblečení. Významnou součástí je i živá kapela (klávesy, bicí, kytara) a malý pěvecký sboreček. Písničky tvoří předěly či samostatná dějová čísla. Z představení sálá nadšení 23 dětských interpretů a radost ze hry. Cena dětem za práci na inscenaci. Návrh na přímý postup na 51. LCH 2002.
Maňásková scéna Zdravíčko MKS Třebíč - Miloš Blaha: Smolíček pacholíček (na motivy K. J. Erbena). Režie a scénografie: Miloš Blaha, hudební doprovod: skupina Vítriol, loutky a scéna: Ája Nevosadová.
Soubor Zdravíčko vystoupil mimo soutěž a uvedl hru svého principála Miloše Blahy. Známý pohádkový příběh je přepracován, ale velký prostor v úpravě dostávají vedlejší situace (vaření zelňačky, aj.), řada situací je pouze odvyprávěna vypravěčkou. Hlavní a nejdůležitějsí momenty - záchrana Smolíčka jelenem, potrestání jezinek jsou rychle spláchnuty a přeletěny, či dokonce úplně potlačeny. Což je škoda, neboť letošní představení Zdravíčka patří k těm lepším z poslední doby. Hraje se na jednoduchém paravanu s vyměnitelným horizontem (v chaloupce, v lese) se spodovými tyčovými loutkami a „živou“ rukou (Smolíček, Jezinky, táta a máma). Jelen je živák - klobouk s parohy (bohužel, nevyužité k záchraně Smolíčka). Hlasový projev je u některých představitelů slabý (Smolíček), a tak bylo textu hůře rozumět.
Divadelní a loutkářský soubor Osvětové besedy Blučina - František Nepil, Ludmila Dohnálková: O slepičce kropenaté. Ľubomír Feldek, Milada Mašatová: Sněhurka a sedm trpaslíků. Režie a scénografie: Hanka Kratochvílová.
Hanka přivezla novou skupinku dětí od osmi do třinácti let. Letos si vybrala dvě kratší pohádky. O slepičce kropenaté je lehce didaktickoparodický příběh o polepšení nezdárné slípky s řadou humorných situací. Slípka kropenatá nesloží slepičí maturitu, neboť odmítla snášet vajíčka (natož ta šišatá), je vyhnána, jde do světa, kde také neuspěje - ani v chaloupce
u stařenky (na rozdíl od ostatních zvířátek nemá co nabídnout - neboť ani to vejce nechce snést), ani ve městě a na pěvecké konzervatoři. A tak s výkřikem „Chci se učit velice, ať jsem prima slepice“ se vrací za svou učitelkou - velkou slepicí, aby se nakonec naučila pořádná vejce snášet. Děvčata se textem a hrou evidentně baví a dokonale se vyřádí. Zvířátka jsou tvořena kostýmním detailem (slepičky červenou čepičkou - lodičkou, pes ušankou, diskusi vyvolávají ouška kočičky a rohy kozičky, ale i tam se snad podaří najít jiný symbol jmeovaných zvířátek). Člověčí postavy jsou odlišeny řečí - mluví místním dialektem.
Hraje se s různými předměty, loutky se objevují až na konzervatoři jako přijímací komise.
Jsou to stylizované hlavy vytvořené z papírových tubusů od látky. Umožňují dětem odehrát i figury, které by děvčata jen těžko živě odehrála. Rezervy jsou v mluveném projevu, ale celek působí svižně, vesele a bezprostředně.
Druhá notoricky známá pohádka M. Mašatové a Ľ. Feldeka opět plně vyhovuje možnostem souboru. Trpaslíci jsou opět tubusy s čepicemi a nosy, zrcadlo, královna, Sněhurka a princ živáci. Humor v textu je plně využit. Představení ale zatím působí neusazeným dojmem, je zde řada hlušších míst, zpěv místy spíše luzný.
Cena slepičkám v inscenaci O slepičce kropenaté. Soubor navržen s inscenací Slepičky na 2. místě do širšího výběru na 51. LCH 2002.
Loutkářský soubor Bedruňka při Salesiánské oratoři v Brně – Žabovřeskách / Velká Bedruňka - Milan Suchánek: Ťululumpáci / Malá Bedruňka - Uršula Burkhaidtová: Kamenné políčko.
Obě inscenace mají základní problém v textové předloze - jsou mnohomluvné s minimem akcí. Ťululumpáci jsou variací na Příběhy města Kocourkova. Po svižném a nápaditém úvodu inscenace ztrácí tempo, nápady, a jen se mluví. Ploché velké loutky znemožňují větší akci. V druhé dětské inscenaci se sice mluví o velkých lidských citech a lásce, ale jednání a činnost s loutkou jsou nezúčastněné. Škoda. Je vidět množství práce, ochoty a snahy, ale výsledky jsou nepřesvědčivé.
Soubor Chandraradar ZUŠ Jana Štursy z Nového Města na Moravě - Robinson Jeffers: S pastýřkou. Překlad Kamil Bednář, úprava, režie a scénografie: Ivone Čermáková a kol.
Tři dívky si pro svoji inscenaci vybraly nelehký, ale krásný text. Řeší v něm problémy ženství. O roli Pastýřky se dělí. Pracují s velkou loutkou, která má stylizovanou hlavu z lesklého drátu a šaty z plátna. Soustředěná psychologická práce, krásná jevištní mluva, minimum prostředků. Jediným scénickým prvkem je houpací křeslo.
Cena souboru za práci na inscenaci. Nominace na Faustování 2002. 3. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Loutkové divadlo Starost Prostějov - Alois Gallat: Rodina Morousů aneb Loupežníci v českých pralesích čili Mefistáfl hanebně zmustrovaný. Úprava, režie a hudba: Tomáš Zelený, scénografie: Jitka Tláskalová j. h.
Pravidelný účastník třebíčské přehlídky. Soubor pracuje v tradicích lidového divadla. Hraje velkými řezbovanými marionetami na drátě v lehce proměnlivé dekoraci. Vlastní písničky a jejich výborná interpretace (živý zpěv, housle, kytara, harmonika). Jevištní nadsázka a radost z divadla. Vše shrnuto dohromady vytváří příjemné představení plné humoru a smíchu. I když je princip jejich práce známý, stojí za to o tuto partu výborných lidí vidět znovu.
Cena Ivaně Čevelové za loutkoherecký výkon v roli Marjándl. Cena Tomáši Zelenému za všestranný přínos inscenaci Rodina Morousů. 1. místo s doporučením na 51. LCH 2002.
Lektorský sbor pracoval ve složení MUDr. Miloš Blaha, Mirko Matoušek a Jaroslav Dejl. Letošní 36. třebíčské loutkářské jaro mělo velice solidní úroveň. Příjemným zjištěním byla nebývalá účast mladých loutkářů. O diváky také nebyla nouze. A peníze na přehlídku se přece nakonec nějaké našly. Podtrženo a sečteno - Kéž by se tento stav udržel i do let příštích.
Jaroslav Dejl