Texty: AS 2002, č. 2, s. 37 - 38, Daniela Weissová.

Královéhradecká loutkářská přehlídka je vždycky smršť

Přehlídka amatérských loutkářských souborů Královéhradeckého kraje se uskutečnila v Hradci Králové 5. - 7.4.2002. Pořadateli byly Středisko kulturních služeb Impuls, Divadlo Jesličky ZUŠ Na Střezině a VSVD. Porotě předsedal Luděk Richter, jejími členy byli Daniela Weissová, Jaroslav Ipser a Jan Merta.
Hradecká přehlídka je vždycky smršť. Nejinak tomu bylo i letos. Celkem jsme viděli 16 představení. Přehlídka měla tradičně vysokou úroveň a rozhodování poroty nebylo vůbec lehké. O nominaci a představeních do širšího výběru se zmíním dále, tak tedy stručně o všem ostatním.
Princezna na hrášku ZUŠ Na Střezině Hradec Králové - kreace jedné herečky ve variaci na známou pohádku. Zajímavý nápad - vyhnaná putující královna vypráví svůj příběh (vítězná princezna je zlá). Loutková scéna ze Smiřic přivezla Kačátko - kdysi velmi často dávanou hru. Zde hrají děti, které se snaží zapojit i publikum. Děti jsou sice šikovné, ale hra (s prominutím) tak „blbá“, že se bez úprav snad ani nedá hrát. Dětská část souboru však teprve vznikla, takže to byla vlastně jakási zkouška. Příjemným překvapením byl posun, kterého dosáhli mladí herci z chlumeckého souboru ZUŠ Tak co?. Zahráli Kuřátko Tinka (maňásci) s elánem a chutí. Cenné je, že je to tentokrát vlastní práce dětí, dokonce ve vlastní režii. Od nich jsme viděli ještě jedno představení O lakomé Barce, kde jsme rovněž ocenili, jak velice se zúročila dobrá pedagogická práce. Soubor dostal cenu za výrazný posun v tvorbě. Viděli jsme i klasiku. Libáňský soubor Martínek přivezl Začarovaný les (kukátko a marionety, playback). No, co na to říci. Asi nic. ZUŠ Vysoké Mýto soubor Fakariáti zahrál svou verzi slavného románu nazvanou Náš Don Quijote. Šikovní mladí lidé, dobré nápady, ale ve třiceti minutách lze asi jen těžko zvládnout takový záběr - téma se ztratilo. Záchvat ZUŠ Na Střezině a jejich Naděžda. Loutkový horor. Zajímavě voděné javajky, tajemná atmosféra, a tak jedna cena - za výtvarné pojetí loutek a práci s nimi. Toto představení jsme doporučili na Faustování. Opět hradecké Jesličky - Tygr, kráva, cesta a Mirka. Indická pohádka hrána jednou herečkou, i zde cena. Za herecký výkon Mirce Venclové a doporučení na Faustování. Soubor My tři ZUŠ Žamberk se představil inscenací Čtvero. Krásný vztah mezi dětmi a jejich paní učitelkou naprosto jasně čitelný v křehkém a poetickém představeníčku s krásnými písničkami. No, Olinka Strnadová zkrátka umí. Děti dostaly cenu za herecké výkony. Dramatická školička Svitavy - Bruncvíkové, přivezla Drobné etudy. Stručně řečeno - rakvičkárny a gag. Jejich první práce s loutkou (maňásek) a jejich vlastní tvorba (výtvarno i scénář), což jsme pochválili, ale ještě hodně práce. A jako poslední jsme viděli opět Jesličky a Carmen. Velká podívaná, krásné dívky, tanec a zpěv, snad všechny typy loutek,... ale téma?
No a teď už k výsledkům. Přímou nominaci na Loutkářskou Chrudim porota udělila regulérně přihlášené návštěvě ze severu, souboru DdDd ZUŠ Děčín s režisérkou Janou Štrbovou a její inscenaci se společným názvem Bylo nebylo…, sestávající ze dvou částí: z rumunské lidové pohádky Jak kvůli vajíčku a Hebe, hebe, hebere, hru, kterou podle pohádky bří Grimmů napsala M. Mašatová. Výborná živá muzika a zpěv. Výborná scénografie. Šikovné děti.Téma... no zkrátka divadlo se vším všudy. Dvě pohádky jsou uváděny a spojeny písničkou a společnou scénografií. A přesto, že je každá odjinud, nijak to nevadí. Výborně jsou načasovány gagy, dobře se hraje s loutkami. Působivě se využívá i stínohry. Soubor vedle přímé nominace (čemuž ani nemohli uvěřit) získal i cenu za inscenaci.
Doporučení do širšího výběru do programu Loutkářeské Chrudimi získalo představení Můj kocouří deník od Jiřího Koláře v úpravě Olgy Strnadové. Uvedl ho soubor Očka ZUŠ Žamberk v režii Olgy Strnadové. Několik epizod Z deníku kocoura Modroočka ve skvělé scénografii. Model zahrady s domkem, kde se nám vždy ukáže místo dalšího dějství, které je pak v reálu na praktikáblu. Kocourkovo poznávání světa, vztahů i bolesti a strachu je provázeno krásnými písničkami. Děti jsou výborné a dobře hrají i s loutkami. Jediný asi větší problém představení je, že vlastně hned první epizoda je emotivně tak silná, že ostatní ji jaksi nemohou dohnat a vzniká tak trochu dojem, že představení zvolna padá. Přesto však stojí za vidění. Proto vedle ceny za scénografii a hudbu pro Olgu Strnadovou a souboru za loutkohereckou práci bylo představení doporučeno do širšího výběru.
Dalšího doporučení na Loutkářskou Chrudim se dostalo představení Oslík od Jiřího Jelínka a souboru DNO Hradec Králové. Překvapivá parafráze na biblické téma. Kolektivní režie. Černý humor, vtip... zkrátka DNO. Dozvíme se o splněném přání oslíka. Ten má za přítele vola... a jednou takhle pomohou dvěma pocestným ... a na paní přišly porodní bolesti. Ne, pointa se nesmí prozradit, tak si počkejte na Chrudim. Jinak výborná je i muzika. Soubor získal cenu za osobité pojetí inscenace. Tentýž soubor pak porota doporučuje na LCH jako inspirativní s představením Revue.Neskutečná sranda, ale i běhání mrázku po zádech, lehké dojetí... a opět výborná muzika a zpěv. Přesněji to lze jen obtížně popsat. DNO je čím dál lepší a za toto představení získali zvláštní cenu za inscenaci. Obě představení pak byla doporučena na Faustování. Máte se na co těšit.
A konečně třetí doporučení připadlo představení Slon od Antonína Mareše v úpravě Petra Mohra a Blanky a Karla Šefrnových a souboru „C“ Svitavy. Režii měl Karel Šefrna. Příběh o indickém slonovi, který aby nemusel v džungli pracovat, nechal se chytit a odvést do Evropy. No, nepolepšil si, a tak nakonec umře, ale jeho kůže dojde klidu v indické zemi. Příběh ztvárněný poetikou tak typickou pro Céčko, včetně nádherných písniček a výborné scénografie. Inscenace má ještě několik nejasností, ale práce svitavských nikdy nekončí, takže je snad uvidíme na Chrudimi. Karel Šefrna dostal cenu za hudbu k inscenaci a Jindra Pevný za scénografii. Představení rovněž doporučujeme na Faustování.
Daniela Weissová