Texty: RICHTER, Luděk: 19. Přelet nad loutkářským hnízdem... - Za každým rohem Jeskyňka. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 29 - 32.

Turnovští Čmukaři okouzlili svou inscenací Za každým rohem Jeskyňka letošní Chrudim i Hronov a také na Přeletu předvedli svůj dobrý standard. Jenže divadlo je kobyla ošidná či vznešeněji řečeno součin mnoha aspektů a okolností daného okamžiku, a tak se může jedna a tatáž inscenace představení od představení lišit dle nálady herců, publika, velikosti prostoru a desítek dalších okolností. Na Přeletu hráli Čmukaři ve velkém prostoru, byla zde řada malých dětí, diváci povětšinou nebyli sousedští fandové, kteří již dopředu tuší, co od Čmukařů čekat, vstupní jelenovo pokývání hlavou se nepodařilo přesně načasovat a usadit a tak hned na začátku se nezdařilo navázat kontakt a získat divákovu důvěru. A najednou se jako pod zvětšovacím sklem objevily slabinky, které inscenace má. Nejen náběhy k šaržírování v některých rolích či nelogičnost ústupu Jeskyněk v okamžiku, kdy zjistí, že děti nejsou doma (proč by odcházely, jsou li ve skutečnosti pojišťovacími agentkami?), ale hlavně příliš lineární stavba celku, v němž se jen aditivně přidávají nové a nové epizody, aniž se rozvíjí a řeší nastolený problém (domnělé úsilí vlka, ježibaby a především Jeskyněk zmocnit se dětí, o němž záhy zjistíme, že problémem není) a tím se ztrácí tah inscenace a zadělává na nevýrazný závěr (tentokrát bylo jelenovo „A to je konec“ opravdu zapotřebí). Do pozadí se tak dostaly klady inscenace, k nimž patří brilantní zvládání řady rolí oběma dámami a osobitý humor projevovaný v autorském textu i inscenačním provedení. I díky nim však patřila inscenace navzdory slabší kondici k tomu nejlepšímu, co Přelet nabídl.