Texty: Plzeň-Skvrňany, RICHTER, Luděk: 19. Přelet nad loutkářským hnízdem... Šípková Růženka. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 29–32

Šípková Růženka plzeňského Divadla v Boudě potvrdila loutkovodičskou bravuru marionetářského souboru i jeho vynalézavost, jdoucí někdy až na úkor inscenované pohádky, jež se mezi mnoha vtípky (jakkoli vesměs dobře udělanými) v podstatě ztrácí. K dobru věci byla sice poněkud oslabena megerovitost princezny v samém závěru, ale základní vlastnosti obou hlavních hrdinů se, žel, nezměnily. Princ je i nadále přihlouplý ňouma, který nerozezná princeznu od krále a k osvobozujícímu polibku jej musí dostrkat Kašpárek a princezna je i nadále rozmazlená megera (po mamince?), kterou zajímá jenom to, jaké dostane dárky. Čímž je zpochybněno deklarované hlavní téma (kde je ta láska, jež překoná i zlou sudbu?) a s ním i poslání pohádky vůči dětem. Takřka nesnesitelně dlouhé zůstávají přestavby, nadto každá v jiném stylu: nejlepší je ta, v níž na otevřené scéně projíždějí panely, za nimiž dojde k proměně, následně musíme nekonečné minuty sledovat pochodujícího vojáka, poté poslouchat výkřiky zeza opony či natahované chrápání.