Texty: RICHTER, Luděk: 19. Přelet nad loutkářským hnízdem... - Království. Amatérská scéna 2009, č. 6, s. 29 - 32.

To Anička Duchoňová ve spolupráci s Petrem Polem (respektive soubor Vyrob si své letadýlko Praha) v inscenaci Království barevností ani množstvím prostředků neskrblí. Pitoreskní příběh o holčičce, která touží dostat se pod zem, odkud přicházejí rostliny, hraje s protagonistou hudební skupiny Jablkoň Michalem Němcem. Kdo viděl její La Kantýnu, bude vědět, oč jde: velmi barevné, tentokrát až rozkošňoučké loutky kladných hrdinů, zejména květinek, řada zajímavých, byť ne zcela funkčních nápadů, jako je klobouk trávník na hlavě, jímž se ony květinky prostrkují, lehce přioděná herečka, hojný hudební doprovod. Nemohu se však zbavit nepříjemného pocitu kýče a koketního mrckování a místy až lascivnosti nejen v projevu herečky, ale i v jednotlivých dějových motivech. Nevím, zda jsou děti fascinovány předváděným vysemeňováním se květinek nebo návodem, jak svést čmeláka; já při tom mám poněkud trapný pocit exhibice, jež se hranicemi vkusu příliš nezabývá. Mnohým se to může líbit, ale od toho je kýč kýčem, aby se líbil. Nijak zvlášť se nedbá ani na logiku příběhu, postav či prostoru, takže si divák může lámat hlavu, jaký smysl má to, že se některé podzemní scény odehrávají v okénku osmihranné krabice, jiné v zcela otevřené krabici a další zcela mimo ni, kdo jsou oba vypravěči, když jeden z nich se představí jako inspicient volající na scénu postavy, ale vzápětí jedná jako tatínek, nebo jak spolu souvisejí jednotlivé motivy této rádobypoetické féerie. Víra, že možné je cokoli a lze rezignovat na jakoukoli logiku a dělat si, co chci, je rozšířená, ale nejsem si jist, zda i oprávněná.