Texty: Jasanka Kajmanová (Lenka N.): Měli jsme hrát road-movie o pojízdné knihovně. AS 2009, č. 5

Měli jsme hrát road-movie o pojízdné knihovně

Rozhovor s protagonisty úspěšné inscenace Rubikon připravila Jasanka Kajmanová

Na krajské přehlídce v Jihlavě získali přímý postup na Mladou scénu a doporučení na Šrámkův Písek a z Mladé scény si přivezli doporučení na Jiráskův Hronov a ocenění „za nadějný paprsek autorského divadla do hlavolamu současného světa“ díky inscenaci Rubikon. Působí v jihlavském souboru Hobit, ale tak trochu se trhli a vytvořili jen Bit: Luboš Brabenec (autor předlohy), Jan Čermák a Vítek Malý, ti si se mnou povídali.

Pánové, původně jste působili v souboru Hobit Jihlava (ved. Zdeněk Krásenský), vaše čtveřice se nyní jmenuje Bit. Rozhovor s vámi v přehlídkovém zpravodaji „Mladá na malý“ nesl titul Kam zmizelo Ho. Ale kam vlastně zmizelo?
Vítek: Zůstalo v Jihlavě.
Luboš: Ho zůstalo holkám.
Vítek: Holkám.
Jan: Jo, jo HO jako holky.
Vítek: Nebo hoLKÁM?
Jan: Ho, to vypadá, jako když lkáš.
Vítek: Bit of Hobit.
Takže jste se netrhli, ale rozdělili na chlapy a baby? Poznali jste se spolu v Hobitu?
Vítek: Poznali jsme se na škole…, ale poznávali jsme se v Hobitu.
Jan: Oddělili jsme se, ale v Hobitu hrajeme pořád.
Luboš: Jo.
Vítek: Tak, tak.
Co říkal na Rubikon váš vedoucí z Hobitu Zdeněk Krásenský?
Luboš: Líbil se mu. Moc.
Jan: Byl z něho nadšený.
Jak vlastně došlo na RUBIKON? Kde se vzal prvotní nápad a odkud je volant?
Jan: Od Edy, blázna do aut.
Vítek: Škoda 100. Víťa vymyslel námět road-movie a scénu.
Luboš: Měli jsme hrát road-movie o pojízdné knihovně.
Jan: Pak se to pořád nějak měnilo až přišel Luboš s tím, že dva bratři pojedou na mistrovství ve skládání Rubikovy kostky.
Luboš: Původně jsem chtěl napsat hru o šachistech a pak jsem to radši změnil na Rubikovku.
Můžu jednu jen na Luboše?
Vítek: Ne.
Luboš: Dobře.
Vítek: Jasně, ale možná do toho budeme kecat.
Viděla jsem loni tvoje jméno pod předlohou k inscenaci, kterou jsi napsal pro Hobit, vytvořil jsi toho víc?
Luboš: Napsal jsem jen dva texty pro divadlo – Houby a Rubikon.
Do textu Rubikon jste ale zasahovali všichni…
Luboš: Jo, hlavně jsme Rubikon společně krátili.
Jan: Základ napsal Luboš a my jsme si to pak trochu upravovali.
Vítek: Musel nás hodně krotit.
Když na jevišti improvizujete, zkoušíte pak vtěsnat improvizace, které se povedly, do pevného tvaru?
Luboš: Jo, spoustu věcí přidáváme.
Vítek: Nechápu co přidáváme, ale asi jo.
Jan: Velká část vtipů, co tam jsou, vycházejí z improvizací na zkouškách.
Luboš: Tak půlka vtipů.
Vítek: Druhá půlka se říká až v šatně, a proto lidi nikdy žádný vtip nepochopí, protože je ho jen půlka...
Čím je pro vás divadlo?
Luboš: Způsobem, jak komunikovat s lidmi.
Jan: Rád se bavím. Mě to baví… takže zábavou.
Vítek: Pro mě možnost zahrát si na něco, co si asi v reálu nesplním (např. mistrovství světa ve skládání Rubikovy kostky) a navíc se u toho vyblbnem.
Jak byste popsali rozdíl mezi činností v Hobitu a Bitu?
Vítek: Asi o hodně větší „anarchie“ v Bitu.
Luboš: V Hobitu jsme se snažili hrát hrozně přesně, moc se neimprovizovalo.
Jan: Abych pravdu řekl, tak zkoušky Bitu vypadají hrozně. Luboš je z toho na nervy.
Luboš: A divíš se?
Vítek: Je fakt, že jsme na něj příliš hrubý občas. Do očí bych mu to neřekl, ale když ho nevidim... On je zase tak extrémně hyperkorektní, že jsme něco jako opačné póly a ty, jak známo, se přitahují. Ve výsledku nám parta výborně funguje.
Jaká byla Mladá scéna v Ústí?
Jan: Skvělá.
Vítek: Nezapomenutelná!
Luboš: Výborná, super atmosféra i organizace.
Vítek: Jo.
Jan: Přesně.
Co jste říkali na diskuze (na Mladé scéně) vedené studenty JAMU?
Jan: Přiznáme to kluci? Nebo spíš, Víťo... Byli jsme jen na tý naší a pak na poslední.
Luboš: Byl jsem na všech. Diskuze byly zajímavý, ale taky moc dlouhý. Taky bylo blbý, že se moc lidí těch diskuzí aktivně neúčastnilo. Ale ten nápad s asociacema na začátku se mi hodně líbil.
A vaše asociace na Rubikon?
Jan: Luboš, kostka.
Luboš: Bratři, Maďarsko, hledání, kytary, hlavolam...
Co plánujete v životě?
Jan: Nějak jím proplout, někam se dostat, něco vykonat...
Luboš: Snažit se vycházet dobře s ostatními lidmi a pomáhat jim.
Vítek: Plánuju jet ještě taky do Prachovských skal. Chci se v životě bavit – jakkoliv, když mě to bude bavit.
Luboš: Já půjdu asi na psychologii a sociologii do Brna.
Ve vašem představení jedete mimo jiné rozprášit otcův popel, přemýšleli jste někdy o tom, jestli chcete být rozprášeni?
Vítek: Jo, ale nechci. Chci být pohřben na měsíci nebo ještě dál...
Jan: A celej nebo v urně?
Vítek: Půlkou na přivrácený a půlkou na odvrácený straně s pohřbem na měsíc za svitu luny.
Luboši, píšeš teď něco nového?
Luboš: Ne, ale mám pár námětů. Možná další věc bude o tasemnicích, ale spíš ne...
Vítek a Jan: Máme vlastní náměty a budeme jako naoko zkoušet Lubošovu další hru a pak ho překvapíme na jevišti, aby nemohl utéct!
Nechybí vám HO? Nechybí vám HOLKY?
Vítek: Díky hře Rubikon jich stále přibývá.
Jan: V divadle ne.
Luboš: V souboru? Asi ne...
Vítek: Dřív jsme chodili my za holkami a teď chodí ony za námi. Vždy na nás čekají venku a vynahradí nám to.