Texty: AS 2002, č. 2, s. 33, Jiřina Lhotská.

30. ročník mělnické přehlídky „Divadlo dětem“

Již 30. ročník přehlídky „Divadlo dětem“ se konal v Mělníku po sedm nedělních odpolední. Pořadatelé Masarykův kulturní dům a soubor Nové divadlo v Mělníku připravily kromě standardně kvalitních podmínek pro uspořádání této přehlídky i další aktivity pro děti. Ty své zážitky z jednotlivých představení mohly výtvarně ztvárnit a zúčastnit se tak soutěže „Děti kreslí divadlo“ a závěrečné slosování dětských „abonentek“ proběhlo po ukončení přehlídky na dětském divadelním karnevalu. Z původně přihlášených sedmi divadelních souborů se dva (Malé divadlo AZ scéna Zdice a Komorní studio Áčko Benešov) omluvily pro nemoc a místo nich zařadili pořadatelé představení profesionálních souborů. Pět zhlédnutých divadelních představení spojovalo mnohé. Především ne příliš kvalitní a objevná dramaturgie, která vsadila většinou na tituly a autory na amatérských i profesionálních jevištích sice „ověřené a prověřené“, píšící své příběhy často rutinovaně, ale s rezignací na obraz životní pravdivosti. Opravdové plnohodnotné postavy a dramatické konflikty jsou nahrazovány plytkými a povrchními dialogy, které trpí verbalismem a neposkytují hercům dostatek možností pro jednání. Bylo tomu tak i v případě uvedení pohádky V. Nováka a S. Oubrama O Honzovi a víle Verunce v podání Divadelního souboru Klicpera Sadská, stejně jako v pohádce S. Lichého Jak měl Rumcajs Cipíska, se kterou se představil Divadelní soubor Hálek při MěKS Nymburk. V obou případech byl největší devízou herecký potenciál souborů. Když ale není co, o čem a proč hrát, zůstává i kvalitní herecký projev utopen v banálním příběhu a nevěrohodné motivaci. I Pekelný mariáš O. Slabého v podání souboru Vojan z Libice nad Cidlinou dal především prostor zkušeným hercům, jako je J. Hlávka, J. Vondruška, M. Hlávková a H. Vondrušková. Škoda, že režisér nevěnoval větší pozornost situacím, ve kterých vystupovali mladí začínající herci. Rozdíl mezi těmi prvními a druhými byl víc než patrný. I absence pevného režijního vedení, budující důsledně a divadelně jednotlivé situace, byla příznačná pro většinu uvedených inscenací. Poznamenala i uvedení pohádky, zpracovávající příběh o třech zlatých vlasech Děda Vševěda Plaváček v podání domácího souboru Nové divadlo. Kolektiv autorů čerpal z původní předlohy Fr. Pavlíčka a režisér vybudoval představení na jednoduché, funkční, účelné a nápadité scéně. Kladem představení byly opět herecké výkony, a především potřeba režiséra a celého souboru sloužit v první řadě textu a tématu. V představení, které bylo uvedeno na přehlídce, byla ne zcela šťastně stěžejní postava krále alternována režisérem představení a klíčová postava nedokázala divákovi přesvědčivě sdělit jednotlivé motivy, na základě kterých pak jednala.
Představením, kde naopak byla zřejmá silná ruka režiséra, byla inscenace Jílkovy pohádky Šípková Růženka, kterou do Mělníka přivezl soubor 1. Neratovická divadelní. Režisér se ale spolehl spíš na formu a symbolický text zatěžkal dekorativními prvky ve výtvarné, hudební i herecké složce a představení jinak s mnoha působivými místy znepřehlednil.
Na národní přehlídku POPELKA porota ve složení František Černický, Juliana Jedličková a Jiřina Lhotská nenominovala žádné představení. Doporučila pak k postupu tři soubory. Na prvním místě mělnické Nové divadlo, na druhém libický Vojan a na místě třetím soubor 1. Neratovická divadelní.
Jiřina Lhotská