Texty: Uherský Brod, LS Sokola, Prodaná nevěsta 1940 (autor textu R. Švehlík)

Premiéra Prodané nevěsty se uskutečnila 19. června 1940 o dvacáté hodině. Přípravy se zúčastnilo 40 sester a bratří. Bylo provedeno úctyhodných 11 představení, ve kterých účinkovalo 22 loutkářů. Repríz mohlo být více, ale jejich uskutečnění zabránila nesmyslná vyhláška o školních vycházkách.
Režie se ujal Rudolf Tomica, který je také autorem scény (společně s Ot. Veselým). Hudba se využila reprodukovaná z desek His Master’s Voice. Tento zvukový snímek vznikl pod vedením O. Odstrčila za doprovodu orchestru Národního divadla. A tak mohli diváci uslyšet hlasy našich předních operních umělců: Krušina – Jan Konstantin, Ludmila – Marie Pixová, Háta – Marta Krásová, Kecal – Emil Pollert a další.
Provedení Prodané nevěsty na naší scéně vyvolalo příznivé posudky nejen v sokolském Zpravodaji, ale také v Luhačovickém zpravodaji, tři zprávy a 1 reportáž s obrázky v Moravské orlici, zprávu v odborném časopise Loutková scéna a referát Dr. Jana Malíka v rozhlase. Inscenace byla hodnocena jako velmi významný a mimořádný počin, technicky náročný a přitom podnětný pokus tohoto druhu u nás.
Inscenace Prodané nevěsty jen potvrdila nové trendy českého ochotnického loutkářství:
1. Nutnost kvalitní dramaturgie, která se nebude opírat pouze o často naivní hry pro děti.
2. Kvalitní loutkové divadlo je založeno především na precizní technice.

Musíme si uvědomit, že opera Bedřicha Smetany je založena na komparsech a v tomto ohledu se na scéně vyskytovalo až 18 loutek najednou. Davové scény byly řešeny přesným plánem. Preciznost, s jakou brodští loutkáři pracovali, se plně projevila při tanečních číslech. V Moravské orlici se dočteme: „Tančily dva páry furiant, tanečník se dvěma tanečnicemi a varietní loutky pro produkci komediantů. Možno říci, že v tom měli brodští větší kumštýře než na kterékoli naší scéně živé. Baletka nevynechala ani tanec špičkový, ani „špagát“, Indián házel dvěma tomahavky, žonglér přehazoval deštník z rukou na nohy a obráceně, jiný dělal přemety a muzikanti stojky. Souhra loutek s hudbou v áriích byla již jednodušší, ale vyžadovala jen u jednotlivých loutkovodičů znalost nejen libreta, ale i melodií a recitativů.“