Texty: Uherský Brod, Společenský klub - Cymbelín, kritika v čas. Týden (převzato ze Švelíkovy práce)

Shakespearův „Cymbelin“ na jevišti uh.-brodském. Po mnohých denně konaných a do noci trvajících zkouškách octl se Shakespearův Cymbelin 4. a 5. února na malém našem jevišti. Divili jsme se předně, jak dovedli, proměniti a přispůsobiti nedokonalé jeviště ději vůbec a zvláště ději tak těžkému. Pro technické a nemalé obtíže se tato Shakespearova tragedie málo hrává a provedení i na větších scénách bývá vždy odvážným činem. Proto byl také vyslán p. B. Stojan předem do Brna, aby tam ve velkém divadle něco odkoukal v závěsech a přeměnách. (Snad ani záhy zesnulý umělec Fr. Zavřel, režiser berlínské činohry nebyl by vymyslil účelnějšího scénování.) Také přes to, že musily býti v básni udělány pořádné škrty, nebylo to hře samé na škodu. Deklamace byla celkem plynná, ač u některých mohla plynouti důrazněji, scházela jim divadelní povýšenost hlasová. U Římanů postrádali jsme jim vlastního sebevědomí, které vůči cizincům vždy projevovali a scházel také obvyklý způsob pozdraviti úklonem a zdvihnouti pravou ruku. Pan dirig. Berčík obsadil úlohy šťastně a dobře, jak
mohl, aby přiléhaly k povaze a k temperamentu ochotníků. Jeho Leonatus odpovídal zcela duchu, jejž Shakespeare do něho vložil; jeho hra jako na kothurnu čněla ze souhry ostatních. Sl. Rennerova hrála jako vždy jindy ve všech úlohách, v nichž jsme ji už viděli. Její Imogena byla pravdivý obraz ženské něhy, z níž vyplývaly její láska a věrnost manželská. Pletichářská, závistivá a intrikářská královna byla dobře sehrána a hlavně zjevem velmi přiléhavá, avšak sl. Kramerová, byla by více získala, kdyby tu tajemnou zlobu a zášť projevila nejen slovem, ale i celým gestem. Jako „nový“ herec představil se obecenstvu p. Hlobil v úloze Clotenově. Nenucené a rázné pohyby jeho i mimika ukázaly hned, že je na jevišti jako doma a že bude dobrým hercem, ovšem v úlohách jiných, než mu byla přidělena. Zdá se mi, že je asi komik, jeho Cloten byla také jediná úloha, která mu aspoň trochu „padla“. Není možno při účasti tolika hrajících osob ceniti vše, co podali dobrého ve výkonech sl. Růžičková, pp. Bardonek st. Jako Cymbelin, Bardonek Ol. jako Jáchym, Zeman v úloze Písaniově, Stojan M. a Paleček, Veselý, Hana, Pouč, Vařecha, Kramer a ostatní. U všech oceniti dlužno velikou oběť, a že nelekajíce se námahy, spojenými silami provedli to, do čeho se ochotně uvázali. Mnozí s velkými pochybami a proto se značnou zvědavostí šli na představení; doznali však, že se jim to líbilo. A naše obecenstvo, jež naplnilo hlediště po oba dny, také odměnilo ochotníky svatou trpělivostí, vytrvalým a odevzdaným posezením až do konce hry „trebars bolo po polnôci“.
Hauerland (Týden , 1922, č. 6)