Texty: ELBERS, Joke: Ostrovské soukání. Amatérská scéna 2009, č. 4, s. 50 - 51.

Ostrovské soukání

Joke Elbers
přeložila Walburza Mikešová

Ostrovské soukání je festival organizovaný vedoucí divadelního souboru HOP – HOP Irenou Konývkovou, pořádaný každé dva roky dětmi a pro děti, v roce 2009 se konal již 7. ročník ve dnech 29. dubna až 3. května. Téma festivalu bylo Hrdina očima dítěte. Zúčastnilyse ho soubory z Kolumbie, Anglie, Německa, Itálie, Švýcarska a soubory z různých koutů České republiky.
Zahájení přehlídky se odehrálo za účasti několika představitelů města Ostrova a Karlovarského kraje. Projevy v češtině i angličtině byly prokládány barvitým představením hudebníků ostrovské ZUŠ za doprovodu bubnů, akrobatických scén a s nadsázkou improvizovaných příběhů různých hrdinů, zvláště pak Červené karkulky.
Během rozborových seminářů za účasti vedoucích souborů se mluvilo především o tom, jak soubory pracují, jaké mají divadelní zázemí, kde pracují, o zkušenostech vedoucích souborů a jejich divadelním vzdělání. Například kolumbijská divadelní škola pracuje s tématem herec života život je velmi důležitý a divadlo je život. Filozofií tohoto souboru je, že není špatného představení. Vše na jevišti tvoří děti, které v něm účinkují, jejich životní zkušenost se stává velkou součástí samotného příběhu, který samy vytvářejí. Režisér má jen funkci jakéhosi průvodce. Představení Michaela Endeho Momo bylo založeno na textu, kostýmech a parukách; jednotlivé scény byly rozsáhlé a mnohdy jim chyběla autentičnost.
Soubor HOP – HOP se představil s inscenací Dar ohnivého ptáka. Krásné obrazy dokreslené vyborným osvětlením a živou muzikou, s čistým a jednoduchým příběhem, takže divák byl schopen porozumět i přes jazykovou bariéru.
Vedoucí souboru z Aše použila styl commedia dell’arte s dětmi, které si tuto práci velice oblíbily. To bylo na představení Dva nepraví cikáni čitelné, pracovalo s živou muzikou, písněmi, jednoduchými kostýmy, výpravou a maskami. I přesto, že hra byla založena hodně na textu, diváci rozuměli zápletce příběhu.
Soubor z Brna, středisko volného času Lužánky, pracuje předevšim s adaptovanými dětskými příběhy a jejich tématy. Představení bylo o sourozencích, kteří ztratili rodiče a najednou se ocitají sami. Vypráví, jak se tito dva sirotci snaží najít pomoc u druhých, ale bohužel na konci zjišťují, že musí sami najít v sobě sílu bojovat a postarat se jeden o druhého.
TPZ, Theatre Peadagogisches Zentrum, z Brixenu z jižního Tyrolska zahrálo velice vtipnou volnou adaptaci Shakesperova Romea a Julie. Skupina turistů a průvodce procházejí Veronou a vstupují do jednotlivych scén slavné tragédie, kde občas hrají důležitou roli. Soubor chtěl především uchopit příběh Romea a Julie s nadsázkou a pokusil se o originální zpracování, což se mu povedlo. Mírný chaos na jevišti v představeních TPZ se již stal jakousi jejich ochrannou známkou (ani v nejmenším to nemíním pohrdavě a hanlivě).
Anglický soubor z Wolverhamptonu byl veden režisérkou také původně z Ostrova, bývalou žákyní Ireny Konývkové Hanou Cerhovou-Shell. Ta adaptovala originální rozsáhlou vikingskou báseň Beowulf Kena Pickeringa a Keitha Colea Beo do konečné verze představení. Tato slavná báseň byla rovněž zpracována ve filmu s Anthony Hopkinsem a Angelinou Jolie. Tvorba souboru se zakládá na spolupráci ve skupině, na budování sociálních dovedností a vzájemné důvěry. Inscenace Beowulf byla docela drsná, plná individualit. Ukázalo se, že skupina pracuje v tomto složení krátkou dobu. Na druhou stranu jsme měli příjemný zážitek ze živosti, nadšení a obětavosti mladých herců.
Rodinné Album bylo kvalitní představení režírované Lucií Veličkovou. Tentokrat zvolila knihu Miloše Macourka, kterou sama adaptovala do jevištní podoby. Děj se odehrává očima hlavního hrdiny; máme možnost vidět fota z rodinného alba, kde se všichni usmívají a jsou šťastní a bezstarostní. Postupným odhalováním příběhu se dovídáme, že vše není tak usměvavé a bezstarostné, jak se na první pohled zdálo.
Soubory z Německa a Švýcarska spolupracovaly na hře nazvané Modrovous. Jednoduchá scéna, mluvené slovo v němčině, angličtině i češtině, výborná hudební složka, poetická atmosféra, pomalé scény střídající se se scénami akčními… tím vším bylo představeníi Modrovouse protkáno a vybalancováno.
V neposlední řadě zmiňuji další dvě představení souboru HOP – HOP z Ostrova. Tento soubor ukázal mnohostrannost jednotlivých skupin pod vedením zkušené a mnohostranné režisérky Ireny Konývkové. Inscenování experimentalní poezie V bludišti mého srdce bylo založeno na hře se slovy a pohybem, plné absurdity, dynamického temporytmu, hudby a neskutečné energičnosti.
Ruby a Garnet zahrály dvě 13 ti leté dívky, ze tří čtvrtin v angličtině. Hlavní postavy jsou sestry-dvojčata, která se snaží vyrovnat se ztrátou matky. Dvojčata jsou povahou odlišná, ale přesto nedokážou být jedna bez druhé. Představitelkám se podařilo vytvořit krásné představení plné něhy, které dojalo nejednoho diváka.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat Ireně Konývkové a organizačnímu týmu Soukání za uspořádání zajímavého, umělecky hodnotného a inspirativního festivalu.