Texty: SCHEJBALOVÁ, Pavlína: Loutkové divadlo v regionech v sezóně 2008/2009 - Pražský Tajtrlík, Praha-Hostivař. Amatérská scéna 2009, č. 4, s. 38 - 44.

Pražský Tajtrlík, Praha-Hostivař (5. ročník, 3.–5. 4. 2009)

Podle paní Pavly Kordové přehlídka s tradičně výborným zázemím a letos, vesměs velmi kvalitními představeními. „Většina souborů přijíždí na tuto přehlídku každý rok a musím říct, že co mohu posoudit, každý soubor udělal za uplynulý rok velký kus práce a kvalitativně poskočil dopředu. Letos jsme měli těžké rozhodování. Pokud by šlo o mne, nominovala bych více představení. Takto jsme dali nominaci a čtyři doporučení, ale mohu prozradit, že letos v jiných částech republiky nebyly tak úspěšné přehlídky a tak i doporučená představení bude možné na celostátní přehlídce v Chrudimi vidět v hlavním programu. Ostatním jsme doporučili, aby se přihlásili do doprovodného programu, který probíhá v Chrudimi souběžně s hlavním.“ V Chrudimi se tedy můžete těšit na představení souboru Tate Iyumni z Prahy: Krvavé koleno. „S jistou nadsázkou by se chtělo napsat – téměř dokonalá souhra všeho. Lehce hororový příběh (s dobrým pokusem o hlubší ideu), který diváka od počátku udržuje v napětí, invenční, náladotvorná a hezká výprava (včetně loutek), vynikající práce se světlem, dobré, až výborné herecké výkony, velmi dobrá práce s hudbou a se zvukem, dobře zvolený rozměr a zacílení na diváka (pro děti od 12 let), nápaditá a přitom netlačící se do popředí režie… Je to zkrátka dobře odvedená práce.“
První doporučení získal soubor Klika z Prahy s představením Liduška aneb příběh pražské siroty. ,,Staropražské písničky umně poskládané v dojemný, až sentimentální příběh o Lidušce, které uhynula maminka sebevraždou, ona pak vychována láskyplně v bordelu, lehkými ženami hýčkána jako dcera, která nebude sledovat jejich osud… Loutkové divadlo, čtyřčlenný orchestr, zpěváci. Taková trošku, chtělo by se říci rodinná, ale pak spíše hospodská či až kabaretní atmosféra. Už úvodní scéna napoví, že to, co se tak vážně zpívá, ve skutečnosti tak vážné nebude. Je to podařená, smyslná, místy filigránská inscenace. Dramaturgický, mírně nedotažený potenciál. Ale kabaret, který se krom všech svých dovedností, a výborného humoru, ještě trefí do současnosti, se stává kabaretem výsostným.“
Další doporučení získal soubor Na holou Hořovice s inscenací hry Ludvíka „Říhy“ Řeřichy (s použitím textu A. Jarryho) Komedianti aneb Všichni jsme Ubu. „Zde máte možnost vidět Krále Ubu jako rodinné pimprlové divadlo. Celé představení má svižný rytmus.Výrazné herectví střídá muzika se zpěvy. Divadlo na divadle, kde se jako by mimoděk objeví chvilky zastavení a lidského setkání. Je pravda, že inscenace měla na přehlídce premiéru a vše ještě ani zdaleka nesedělo na „svém místě“, ne všechno bylo srozumitelné a dešifrovatelné, ale bylo zřejmé, že téma soubor má, ví, o čem chce mluvit, a zcela jistě ještě na inscenaci zapracuje.“
„Dejvický soubor Spřáhlo je parta mladých lidí s takřka žádnými divadelními zkušenostmi. Přesto vytvořil zajímavé představení zejména po výtvarné a loutkářské stránce. Třetí doporučení získala jejich inscenace Lakomá Barka. Porota si samozřejmě uvědomuje, že tento mladý a začínající soubor může chrudimská přehlídka poněkud „zaskočit“, ale na druhou stranu bylo jejich představení natolik zajímavé a po výtvarné stránce opravdu inspirativní, že by bylo škoda se o prezentaci na celostátní přehlídce alespoň nepokusit.
Čtvrté doporučení získaly děti paní Věry Dřevíkovské ze ZUŠ Hostivař z Prahy. Josef Lada, Věra Dřevíkovská: O statečné princezně. „Spojovacím článkem byla jednoduchost, přehlednost a radost ze hry. Soubor složený z deseti dětí ve věku 6–12 let. Spodové jednoduché loutky bez ovládání ručiček. Jednoduchá scéna, kdy se přehozením placatého výtvarného znaku přes paraván (např. kotel v pekle) změní místo dění. Tomu odpovídá i stylizace dialogů, omezených jen na to nejnutnější, aby děj mohl pokračovat. Ten byl velkou zkratkou známé pohádky naruby Josefa Lady o princezně, která šla vysvobodit Honzu z pekla. Zkratka to byla tak velká, že by se inscenace dala označit až za minimalistickou. Byla to ale od vedoucí zřejmě velmi dobrá volba – děti rozuměli své hře.“