Texty: TEJKL, Josef: FUCKING STORY ANEB ANETA ZPÍVÁ KRÁSNĚ. Divadelní Hromada 2006, podzim.

FUCKING STORY ANEB ANETA ZPÍVÁ KRÁSNĚ
Nemohu odolat poté, co sleduji z povzdálí nerovný souboj Venclíkova textu, druhdy známého pod názvem Vrať mi to pyžamo - a režiséra Saši Gregara. Abych si nepřisolil ještě jedno aneb.
Neboť 10. listopadu jsem zhlédl v plně obsazeném Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí Sašovu inscenaci FUCKING STORY! aneb Hrníčky po babičce nelze rozbíjet beztrestně aneb Počasí na zabití, ozdobenou účastí autorovou.
Mé pocity jsou velmi smíšené. V každém případě se mi zdálo, že Saša Gregar se zarputile snaží již notně vyvanuté předloze transplantovat životně důležité orgány - a on se ten vetchý organismus novému životu brání.
Režisérovo okouzlení současnými technickými možnostmi audiovizuálními je doslova obžerné. A nelze popřít, že v detailu těmito médii vládne takřka mistrovsky. Avšak zdá se, že podobně jako revoluce požírá své děti, režisérovy technické fígle požírají inscenaci a její případné sdělení.
Vzpomeňme někdejší inscenace téhož kusu ve Skutči /Proseči, Luži/, jež pod taktovkou Svatopluka Vobejdy byla nepříliš dokonalou, leč v jistém slova smyslu hurónskou zábavou. V Ústí nad Orlicí Saša Gregar tlačí na pilu, hodně se hřmí, hodně papouškuje, mnoho temných podkresů a lesku, herci přehrávají a zvlášť kontrolor Josef trhá kulisy, respektive postel - ale Venclík s Gregarem se překvapivě míjejí, oba party jako by paralelně proběhnou a skoro si neřeknou nashledanou, nebýt krásného Anetina zpěvu do děkovačky.
A tím, že divák tleská jak na Ein kessel Buntes, bych se též nedal zmást. Sašo, uber.
Josef Tejkl