Texty: AS 2002, č. 1, s. 21 - 22, JARACH.

Blanenská divadelní přehlídka

Soutěžní části přehlídky se zúčastnilo 5 souborů. Program přehlídky doplnil soubor Malé scény Zlín se svou inscenací Dům doni Alby, který si svou soutěžní účast vyjasnil až po několika upozorněních pořadatelů na regule přehlídky. Režisér Petr Nýdrle se rozhodl za soutěžní vystoupení považovat účast svého souboru na přehlídce v Kojetíně.
Přehlídka se vyznačovala žánrovou i tematickou pestrostí

ODNÍMÁNÍ doCENTŮ
Expoziční varhaní hudba, evokující v naprosté tmě středověkou přízračnost, do níž vstupují světelné klaunské nosy a za nimi se spolu s Morgernsternovými verši zabydlují ruce, nohy, těla, rekvizity. Temnota se zaplňuje přízraky jak fyzickými, tak metaforickými. Tímto způsobem začínala inscenace Docenti autorky Vlasty Špicnerové v provedení Divadelního spolku Brno z Veverské Bítýšky.
Pro srozumitelnost a pochopení této crazzy komedie absurditní polohy inscenace je třeba připomenout, že autorka odvinula svůj text ze situace vzniklé na vysokých školách po roce 1989, kdy museli někteří pedagogové vracet akademické tituly, které v době normalizace získali bez habilitačních prací. Byla to pro ně degradace jak společenská (morální degradaci podlehli již přijetím titulu tímto způsobem), tak i finanční. Tento fakt umožňuje režisérovi i souboru předvést a rozvést excelentní variaci strachu o čapkovskou „kuličku trusu“, a to v době, kdy docenti a jiné tituly se stávají trošku zašlými hodnotami. Dnes je na čele peletonu měšec a absence morálních hodnot.
Měšťácká láskyplná krutost a domácí šetrnost v kontrapunktu ke společenské chamtivosti – to jsou charakteristické rysy postav a jejich vztahů ať již na pouti pozemské, tak i v záhrobí. Snaha být někde „někým“ (třeba i v záhrobí), je tak intenzivní, že pudí postavy k tak usilovné honbě za touto chimérou, že je neuchrání ani to záhrobí. Duchové se za trest vrací do smrtelného těla, zpět do láskyplné krutosti velké války v malém, do reálného světa, kde je jejich majetek i postavení zcela zdevastováno. To vše se odehrává v dynamickém tempu s plastickými vyrovnanými hereckými výkony za použití vtipných rekvizit na jednoduché scéně, s minimem mobiliáře, využitým ke konečné fyzické demolici všeho a všech – ku prospěchu věci.
Již potřetí se tento kolektiv zúčastnil Blanenské dílny a pokaždé s úspěchem. Zjevný vývoj souboru z pohledu invence je organicky doplňován solidností v herecké profesi. Výrazná je propracovanost pohybu ve vztahu k hudbě, neopakované herecké kreace i kruté žerty, bohatost projevu v případě příběhově opakovaných situací – soubor předvedl etudy bohaté i v opakováních, neohrožené však opisováním ve svébytnosti.
Docenti zaujali nejen přehledným, byť absurdním dějem, ale i jeho scénickým obrazem a ztvárněním. Hru původně napsanou pro loutky se souboru podařilo převést na scénu s minimem mobiliáře
Porota vedená Zdenkem Čecháčkem tuto inscenaci nominovala k postupu na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč.
Divadelní spolek PRKNO Veverská Bítýška - Vlasta Špicnerová/Christian Morgenstern: Docenti. Režie: Pavel Vašíček, dramaturgie: Ladislav Kozlovský. Kontakt se záhrobím: www.prkno.sf.cz

Klasická parodie
Brdečkův Limonádový Joe aneb Koňská opera, hra s bohatou jevištní i filmovou tradicí, díky šlapanickým ochotnickým hercům znovuobjevená pro další generace příznivců. Inscenována ve stylu westernové parodie má v tomto provedení blízko i k perzifláži červené knihovny (mimochodem dnes tak frekventovaně vydávané).
Záměrem režie je vytvořit pestrý obraz „divokého západu“. V některých rolích se jí daří předvést zajímavě stylizované figury, v jiných – vedlejších rolích – je méně vyrovnaná, nicméně soubor předvádí vyrovnanou týmovou práci.
Scénografie nabídla režisérovi Zdeňku Helbichovi dva hrací prostory – jeviště a předscénu v úrovni hlediště, což umožňuje rychlé střídání prostředí hry a rovněž trvalé umístění hudební skupiny. Inscenace pracuje s prvky otevřeného divadla. Diváci sedí u kavárenských stolů a ve scénách s větším počtem účinkujících se hraje s přímou akcí na obecenstvo.
Z protagonistů se nejlépe herecky i pěvecky daří Petru Hlouškovi v hlavní roli, výtečně mu sekundují obě hlavní ženské představitelky Iveta Helbichová v roli Tornádo Lou (zároveň se suverénním pěveckým výkonem) a Hana Krčmová v roli Winifred.
Režisér si přizval ke spolupráci choreografky Marcelu Zrzovou a Helenu Vašíčkovou pro tance a bojové scény. Jejich spolupráce je patrná například ve vystoupeních kvarteta tanečnic a ke slušné úrovni představení přispívají i sborové scény.
Hudba, živě interpretovaná skupinou HOTNTOT, dotváří atmosféru a je důležitým realizačním prvkem. Inscenátoři posunuli Brdečkův parodický pohled do světa akčních filmů, a po vzoru středověké Španělské tragedie, se všichni účinkující navzájem postřílejí.
Porota doporučila inscenaci k postupu a představiteli Limonádového Joého Petrovi Hlouškovi dala cenu za herecký výkon
Šlapanické ochotnické divadlo - Jiří Brdečka: LIMONÁDOVÝ JOE aneb KOŇSKÁ OPERA.
Režie: Zdeněk Helbich, úprava: Jiří Richter, Zdeněk Helbich a Petr Hloušek, hudba: Jan Rychlík a Vlastimil Hála, orchestr: HOTNTOT.

Concerto grosso
Zahajovacím představením byla inscenace připravená domácím souborem Blanenské divadlo, kdy autorem scénáře s použitím textů Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka, Ivana Vyskočila, P.H. Camiho, Jana Rejžka a textů vlastních byl Jiří Polášek. Ten se ujal i režie a scénografie.
Blanenské divadlo se svou scénickou kabaretní mozaikou nazvanou Soirée aneb Concerto Grosso, se opakovaně pokouší uchopit poetiku malých scén z jejich zlatého a bohatého období. Autor a režisér vsadil na jevištně prověřené melodie, převážně semaforské, s jejichž interpretací má blanenský soubor dlouholeté zkušenosti a ověřenou oblibu u svého obecenstva.
Ke spojování jednotlivých čísel „Concerta“ použil scénárista Jiří Polášek drobné aforistické texty Jiřího Suchého, které postupně vkládá do úst jednotlivým hercům, členům pěveckého sboru, bez nějakého zjevného důrazu na pořadí interpretujícího. Aranžmá tak organicky přechází od písní ke scénkám a zpět.
Hlavní postavu na jevišti tvoří buď pěvecký sólista, pěvecký sbor a nebo protagonisté jednotlivých scének. Spojováky v podání pamětníků velké slávy Semaforu nedovolily vybudování dalšího plánu inscenace, který by nahradil bohatou vrstevnatost podtextu textů, která se během času částečně vytratila.
Scénky v některých okamžicích svou stylizací utlačují metaforu. Písně technicky dobře zvládnuté korespondují s postmodernistickou scénou snadně evokující atmosféru šedesátých let. Soubor předvedl retro semaforských písniček bez šarží, s grácií, vkusem i přirozeností jim vlastní.
Nutno přiznat, že se i letos oběma protagonistům souboru Ireně a Vladimíru Vrtělovým dařilo, především v působivém písničkovém projevu, za nímž poněkud pokulhávaly scénické skeče.
Výjimku tvořila absurditka P. H. Camiho Kleštěnec z pralesa, jejíž text poskytoval všem třem účinkujícím vděčné herecké příležitosti.
Odborná porota ocenila i hudební nastudování a scénickou výpravu, korespondující se scénkami i písničkovými texty. Porota doporučila inscenaci k postupu na druhém místě a oběma protagonistům dala cenu za herecké výkony.
Blanenské divadlo: Soirée aneb Concerto grosso.
Scénář: Jiří Polášek s použitím textů Jiřího Suchého, Miroslava Horníčka, Ivana Vyskočila, P.H. Camiho, Jana Rejžka a vlastních, hudba Jiří Šlitr, Ferdinand Havlík, Miloš Libra, režie a scéna: Jiří Polášek, instrumentace a hudební nastudování: Miloš Libra.

Filmový muzikál na divadelní scéně
Režisérka Ludmila Lepšíková se svým početným divadelním souborem ze Zábřehu na Moravě si pro letošní sezónu vybrala filmovou muzikálovou adaptaci komedie Jaroslava Vrchlického Noc na Karlštejně. Tento fakt ovlivnil zákonitě i formu inscenace a divák se neubránil opakovanému srovnávání hudebních čísel s filmovou verzí a často přemýšlel, zda zpívá skutečně Matuška a další populární zpěváci, nebo představitelé rolí na jevišti – zpívali lidé ze Záhřebu. Filmový střih si může ledacos dovolit, přenos na jeviště však způsobí, že se celek rozpadá na řadu scének, s nimiž je nutno si technicky poradit.
Inscenace řeší problém odkrytými přestavbami, odlišenými pouze světlem. V řadě případů je přerušení toku děje tímto způsobem zbytečné. V kulisové scéně vystupuje početný soubor, v němž vedle ostřílených harcovníků vystupuje i herecké mládí. S potěšením lze říci, že právě ono svým přirozeným projevem našlo mezi diváky značné sympatie.
Divadelní soubor Město Zábřeh - Jaroslav Vrchlický: Noc na Karlštejně / rozmarný muzikál. Režie: Ludmila Lepšíková.

Divadelní sitcom
Divadelní sitcom autora Antonína Procházky, čerpající v zápletkových situacích v absurditách a hodnotovém systému socialistické společnosti, je postaven na vidině získání valutového dědictví prostřednictvím kapitalistické tetičky. Tuto základní situaci doplňuje souběžný motiv nespokojenosti hlavních postav v manželství (dva páry), rozvinutý do komických situací, vzniklých recesní výměnou partnerů a jejich konfrontací se zaběhlými zvyklostmi a povinnostmi. Konflikty a problémy se množí a jejich sled se zrychluje. To staví inscenátory před úkol usnadnit hercům rychlé změny prostředí. Režisér a scénograf Dušan Grombiřík v realizaci scény tento problém vystihl a vytvořil tři divadelní hrací prostory, dva s téměř identickými panelákovými byty. Třetí neutrální prostor prolínající do obou prostředí nebyl dostatečně na blanenské scéně využit, i když by to inscenaci umožnilo urychlit pomocí světel dějový spád a zvýšit napětí.
Interpreti zvládli mnohovrstevnaté zápletky prostředky situační komedie, zvláště v druhé části představení, kdy je již zápletka naznačena, a herci se mohou plně věnovat vyhrání absurdních situací, které v současnosti získávají nové, též absurdní, významy. Herci vybavili své postavy charakteristickými znaky, které užívali s decentností. To jim umožnilo, vyhnout se karikatuře (mateřsky starostlivá MUDr. Dostálová v podání Viťky Mojžíšové velice dobře používá poučku, že láska prochází žaludkem, lehce zmatená intelektuálka Petry Kulčárové zaměstnává svou mysl vyššími cíli s roztomilostí, mužské protějšky se pak profilují ve stejném duchu postupně, jak jim scénář předepisuje). Postavy mají proto reálný rozměr a divák s povděkem přijímá laskavý humor komedie, nesoudí, ale baví se.
Porota ocenila herecký výkon Vlasty Tomanové v roli tetičky Luisy.
Divadelní soubor Svatopluk - Antonín Procházka: Klíče na neděli.
Režie a scénografie: Dušan Grombiřík, hudební mix: René Obrovský.

Přehlídka, která se po různých peripetiích vrátila do Blanska. si získává oblibu u obecenstva, výrazné finanční a neformální osobní podpory se jí dostává ze strany městského zastupitelstva, reprezentovaného starostou Miloslavem Kalou a místostarostkou Jaroslavou Královou, která navštívila všechna představení.
Poděkovat chceme také řediteli přehlídky Jaroslavu Jeřábkovi, který si přehlídku oblíbil a pomalu se i smiřuje se zvláštnostmi a zvyklostmi lidu divadelního. Děkujeme.
-JARACH-