Texty: AS 2002, č. 2, s. 16 - 17, František Střípek.

Postřehy z 5. přehlídky ochotnického divadla Jizerské oblasti

V Tylově divadle v Lomnici nad Popelkou se ve dnech 1. a 2. března 2002 vystřídalo 7 souborů. Porota posuzovala 3 tituly klasického repertoáru, 2 hry současné, 1 autorské představení a 1 představení divadla poezie. 5 titulů se odehrálo v klasickém divadelním kukátkovém prostoru, 2 byly inscenovány na poloviční aréně s diváky usazenými na jevišti.
Přehlídce dominovalo představení DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou. Goldoniho Sluhu dvou pánů inscenoval profesionální režisér Milan Schejbal (jediná profesionální režijní spolupráce na přehlídce) na výrazné leč nefunkční scéně Jaroslava Bartáka. Vtíravé hnědé kulisy zmenšily hrací prostor, nevyužita zůstala vyzývavá kosočtvercová okénka. Otočné dveře sice fungovaly, nicméně se zastavovaly v náhodných pozicích a strhávaly s sebou i nahoře umístěný nápis určující interiérové či exteriérové prostředí. Diváci byli pak vyrušováni dodatečnými korekcemi rukou či tyčí ze zákulisí. Veškerým nedostatkům dal však zapomenout skutečný koncert vysockých herců. Truffaldina obvykle hrávají drobní, rtuťovití herci, takže obsazení rozložitého Jiřího Pošepného do této role bylo překvapivé, jeho výkon však byl vynikající. Fyzicky náročný part zvládl s obdivuhodnou bravurou, velkým temperamentem a smyslem pro humor. Získal si sympatie publika, které ho odměňovalo potlesky na otevřené scéně. Nebylo to však představení jednoho dominujícího sólisty, nýbrž dobře fungující orchestr, kde zejména dámy - Pavlína Morávková, Petra Ďoubalíková a Lucie Nesvadbová byly výborné. Rád bych ještě zmínil stylotvornou hudbu Dalibora Gondíka, která hře dodávala patřičný vtip a temperament. Milan Schejbal si rozumí s Goldonim a vysočtí herci si rozumějí s Milanem Schejbalem. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na silný divadelní zážitek z roku 1979, kdy tehdy začínající soubor Anebdivadlo inscenoval Sluhu dvou pánů na zámku Hrubý Rohozec. Oním nezapomenutelným Truffaldinem byl tehdy právě Milan Schejbal.
Domácí soubor J.K. Tyl uvedl na přehlídce Čapkovu Věc Makropulos. Tato hra se vždy nasazuje na repertoár, disponuje-li divadlo výbornou zralou herečkou. Renata Tomešová rozhodně mimořádné předpoklady má. Dobře vypadá, má znělý hlas, je přesvědčivá ve vypjatých scénách. Byla schopna vystupňovat závěrečnou emotivní scénu k velikému citovému výlevu se skutečnými slzami! Ostatní herce lze pochválit za pečlivou práci s krásnou Čapkovou češtinou. Je vidět, že se péči o jevištní řeč v Lomnici nad Popelkou věnují. Ještě bych rád dodal, že scénografie Vladimíra Mařana byla nejlepší na přehlídce. Její jednoduchost a vzdušnost dávala hercům dostatek prostoru i možnost, aby vynikly výrazné kostýmy i mimořádně krásný nábytek.
Silnou hereckou osobností disponuje i DS Vojan Hrádek nad Nisou. V Aleně Součkové má skutečnou oporu, která dobře zvládá i obtížný tragikomický part Kláry z Hubačovy hry Dům na nebesích. Dobrého partnera měla zejména v Janu Sladkém, který byl rovněž režisérem inscenace. Představení to bylo sympatické, stejně milé jako jeho tvůrci. Jen scénické řešení bytu paní domácí v horním patře téměř znemožňovalo hercům jakýkoli pohyb a porušovalo hned několik zásad bezpečnosti práce. K úrazu naštěstí ten večer nedošlo.
Tibor Hájek, režisér představení Zlý duch Lumpacivagabundus od Johanna Nepomuka Nestroye využil možností předlohy a inscenoval titul ve stylu jarmarečního divadla. Divadlo v Roztocké Jilemnice tak má univerzální představení použitelné kdekoli v interiéru či exteriéru. V Lomnici nad Popelkou se trochu tísnili spolu s diváky na malé ploše jeviště, tento nedostatek ale zakryla hezká atmosféra podpořená živou hudbou a skutečným pivem. V Jilemnici se daří talentům - zejména ústřední pár Tomáš Václ a Daniela Myslivcová je velmi dobrý. Otevřené jarmareční divadlo umožnilo režisérovi průběžné koučování, ale odhalilo i občasnou nedisciplinovanost herců přihlížejících v pozadí.
Divadelní ochotnický spolek A. Marek Turnov asi pracuje v nejhorších podmínkách ze všech zúčastněných souborů. Nejen že není prakticky vůbec radnicí podporován za záslužnou kulturní práci pro město, jeho činnost je naopak torpédována “tržním” využitím historické divadelní budovy, která byla kdysi pro ochotníky postavena. Než aby platili nehorázné sumy za každou uskutečněnou zkoušku, připravují raději premiéru ve svých bytech. Jestli se brzy turnovští radní neprobudí, skončí tam neodvratně veškerá zájmová umělecká činnost. Obětaví divadelníci zatím v Turnově ještě žijí a pracují. Připravili současnou komedii Antonína Procházky S tvojí dcerou ne. Daří se jim srozumitelně vyložit příběh i jednotlivé situace. Zejména Jiří Koucký v roli Luboše dobře zvládá proměnu postavy a vyrovnává se s nástrahami trochu nešikovně řešené scény, kterou bylo nutné improvizovat z fundusu lomnického divadla, protože nebyly prostředky na dopravu dekorací.
Sympatický soubor D.A.R. Desná přijel s původním autorským textem. Hra o život je zajímavou alegorií i apokryfem. Prolíná se zde nelehký úděl ženy alkoholika s morálním soudem nebe a pekla. Je cítit, že autor Ivan Peschka zasvětil svůj život Bohu, je knězem a jeho hra vede k zamyšlení nad hodnotami lidské existence. Však také on sám věrohodně sehrál na scéně roli Boha.
Velmi zvláštní, magický zážitek přináší divákům představení semilského souboru Pódio. Divadelníci inscenují dvojverší či básnické bonmoty a aforismy - gregérie Raména Goméze de la Serny Co vykřikují věci. Režisér Zdeněk Lindner vymyslel minipříběh autora obletovaného inspirujícími múzami. Inspirace se občas valí, občas zaniká. 8 herců předvádí dvojverší ve stylizovaných pohybových kreacích. Škoda jen, že se jedná vesměs o sólové výstupy a chybí vynalézavější souhra černě oděného ansámblu. Ta se objevuje až v závěrečné etudě s mýdlem a zejména pak ve stylizovaných seskupeních při děkovačce. I tak je tento pokus chvályhodný. Básnický text byl proveden zajímavě, ryze divadelními prostředky.
V Lomnici nad Popelkou se o prvním březnovém víkendu dařilo divadlu. Město přehlídkou žilo, prakticky každé představení mělo pěknou diváckou kulisu.
František Skřípek