Texty: STROTZER, Milan: Subjektivní glosa inspirovaná DDdnes. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 20.

Subjektivní glosa
inspirovaná DDdnes

Milan Strotzer

Už to zní jako fráze, když si budu pochvalovat, jak široké spektrum inscenací bylo k vidění na Divadelním Děčíně 2009, ale bylo tomu tak, zejména z hlediska rozmanitosti žánrové a barvitosti použitých stylů. Dokonce mi v tom spektru nevadil ani českotřebovský Chlestakov, i když bych tohoto nepříliš povedeného zástupce hudebního divadla lehce oželel a uvítal na jeho místě např. mimořádně zdařilou commedii dell´arte, Krále jelenem souboru z Lázní Toušeň, která se do Děčína nedostala.
Tuto glosu nepíši jen pro oslavu děčínské divadelní palety co do žánrů a stylů, ale proto, že mne zaujala různorodost jiného druhu. Vedle ponorů do světa jedinců, osobnostních témat, problémů v partnerských vztazích atp. se objevilo několik výrazných pokusů reflektovat aktuální realitu společenskou, ba i politickou. Dělo se tak pro mne nejvýrazněji v Obrech dona Quijota Václava Klapky a českolipského souboru, v Mrożkově absurdní grotesce Šťastná událost Divadla bez střechy z Vyškova, v Hrabalových-Nývltových Tanečních hodinách pro pokročilé v provedení Rádobydivadla Klapý a konečně, byť z jiného úhlu pohledu, v inscenaci hry S. Šaltjanise Jáson, kterou uvedl v české premiéře soubor Právě začínáme z Horních Počernic. V těchto případech se vpravdě ťalo do živého. Nemyslím si, oproti jiným, že politikum na divadle nemá co pohledávat. Přicházejí období, kdy se na divadelní scénu vloudí ať chceme nebo ne. Myslím, že takový čas nastal. A tak jsem chtěl zveřejnit svůj subjektivní vjem z úcty k práci výše zmíněných a podtrhnout to, že se ve všech případech stalo na půdě renomovaných souborů – tvůrců, u nichž nejde o náhodné či pragmatické volby titulů k inscenování, nýbrž o cílevědomé usilování vyslovit se divadlem k tomu, co je zlobí, trápí, štve...
Je mi líto, že nic z toho nemáme možnost uvidět v hlavím programu Jiráskova Hronova, neboť žádná z těchto inscenací nedošla potřebného doporučení děčínské poroty. Vnímám to jako nesporný omezující faktor pro utváření programu hronovského festivalu. Rád bych totiž užil úvodní frázi této glosy i po letošním Hronově. Nic nesoudím, co bylo dobře nebo špatně vyjeví čas. Tuším jen, že poděbradský FEMAD letos po mnoha letech znovu ponese oprávněný podtitulek Salon odmítnutých.