Texty: GREGAR, Alexandr: Sněhový Brněnec pošesté. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 32 - 33.

Sněhový Brněnec pošesté

Alexandr Gregar

Hluboko v moravském území leží jedna z posledních obcí Pardubického kraje, Brněnec. Vlastně Brněnec Moravská Chrastová, malé souměstí, které se koncem dubna proměňuje na Sněhový Brněnec, hostitele krajské přehlídky venkovských divadelních souborů v Pardubickém kraji. Letos p šesté ve dnech 24.–26. 4. 2009 vystoupilo před porotou (Prof. František Laurin, předseda, Alexandr Gregar a Jaromír Vosecký) a vždy zaplněným hledištěm celkem pět souborů. Jejich inscenace přinesly, jak už to bývá, škálu titulů různého žánru i značné rozdíly v kvalitě inscenací.
Hned první soubor nabídl titul pro dětského diváka. DS Heřman Osvětové besedy z Heřmanova Městce z textů Jana Vodňanského vytvořil vlastní autorskou inscenaci Něco z Jana vytvoříme… možná i pohádku. Dovednosti herců spočívají především ve skvělé komunikaci s dětským publikem, radostné jevištní jednání se nakažlivě přenášelo do hlediště a dokonce samotné herce občas zaskočilo. Jen k pohádkám jsme se moc nedostali jejich interpretace byla nakonec o mnoho chudší než (verbální) bavičství protagonistů. Ale dětské publikum bylo nadšené! Taková produkce je možná v budoucnu přivede do divadla jako vděčné diváky.
Ochotníci z Městečka Trnávka mají mezi venkovskými soubory renomé (i ve Vysokém nad Jizerou). A Drdovy Dalskabáty jsou stále jadrnou hrou s krásným obrazným jazykem a upřímnou lidskostí a v tomto duchu inscenace z Městečka Trnávka realizovala text a nabídla i celou řadu dobrých hereckých výkonů. Dokonce bychom v ní našli i hlubší významy, cenu lidské sounáležitosti a pospolitosti, navíc i v jistém (neprvoplánovém) aktuálním vyznění, především v dikci postav.
Nepříliš zkušený, zato velmi mladý soubor Ledříček z Klášterce nad Orlicí přivezl do Brněnce Shafferovu Černou komedii. Text divadelně náročný, herecky obtížný, úkol sysifovský. Postavy (navíc v duchu frašky) musí dynamicky řešit situaci a realizovat ji v rovině, která se odehrává „jakoby ve tmě, kdy je jednání postav ostatním neviditelné“. Soubor (a jeho ambiciózní mladý režisér) nemá zatím dostatek režijních a hereckých zkušeností, dovedností, prostředků ani fantazie. Ovšem vážné úsilí souboru poprat se i s takovým náročným úkolem bylo sympatické, stejně jako mladý soubor.
V malé obci Horních Ředicích poblíž Holic se ochotnické divadlo naposledy hrálo před 55 lety. V Brněnci vystoupil obrozený místní soubor, který divadelní činnost vzkřísil v roce 2007, navíc způsobem osobitým: má svoji autorku IvonuTruncovou, která pro něj už podruhé připravila text. Pod názvem Hopsa hejsa do života hráli tentokrát o krizi manželství středních let. Text je řadou volně vyprávěných scének, bez větších dramatických situací, občas ozvláštňovaný nejrůznějšími (a nesourodými) divadelními prostředky, přímým kontaktem postav s hledištěm, zvukovou ilustrací, proloženou písní. Inscenace ale dala příležitost značnému množství členů souboru zaujatých divadlem, což má nepochybně smysl nejen v Horních Ředicích.
A konečně pátý soubor JEN TAK z Chvaletic tvoří také skupina divadelníků, kteří na sebe velmi dobře slyší, kteří pracují vědomě a s jasným divadelním názorem. Dokládá to i jejich inscenace Glaserovy a Šubrtové dramatizace textu Jaroslava Havlíčka Muž sedmi sester. Téma cynického jednání skupiny mladíků hledajících smysl uspokojení a adrenalinu v surovosti a manipulaci s lidmi je účinným a aktuálním obrazem vyprázdněného života. Chvaletičtí hrají ve vypjaté komediální rovině s velmi plastickým odstíněním charakterů, jejich herecké dovednosti jsou působivé. I když by nebylo na škodu bohatší rozehrání partnerské zpětné vazby, také menší přímočarost dialogů by posílila překvapivější vývoj jednotlivých situací. Ale viděli jsme inscenaci krátce po premiéře, leccos z ní ještě může talentovaný režisér Ivan Loněk vytěžit. V každém případě bylo představení ve všech směrech nesporným vrcholem přehlídky. Řada výkonů na přehlídce byla odměněna čestným uznáním a cenami, chvaletické divadlo JEN TAK získalo cenu za inscenaci Muž sedmi sester a nominaci na letošní Krakonošův divadelní podzim.
A nakonec: v Brněnci se souborům hrálo moc pěkně. Byť se mu říká Sněhový, tak sluníčko pálilo ostošest (a dokonce se v sále ještě fest topilo). Ovšem sladké kremrole, místní specialita plněná bílkovým sněhem, byly k dispozici v každé denní době a v nepředstavitelném množství. Podobně brněnecké publikum, které jak odpoledne, tak večer do divadla pilně chodilo, bez ohledu na krásné počasí. Svým živým ohlasem a potlesky, mnohokrát na otevřené scéně, vytvořilo vystupujícím úžasné podmínky. Místní soubor Vojan ví jak na to, ví jak diváka přilákat. Jednak je sám dobrým reprezentantem amatérského divadla (byť letos nehrál vzpomínali jsme na jeho loňskou Maryšu), jednak umí divadelní zážitky nabídnout, např. předplatným, diváckou soutěží a vůbec pěkným zacházením. Porota rovněž ocenila i Miladu Pavlasovou, která je duší a motorem tohoto brněneckého zázraku. V červenci bude mít navíc kulaté životní jubilem, k němuž předem gratulujeme.