Texty: FELZMANN, Rudolf: …sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 28 - 29.

…sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu

Rudolf Felzmann

Oblastní přehlídka západočeských venkovských divadelních souborů nese název Žlutické divadelní léto a letos ve dnech 5. až 7. června 2009 se konal už 38. ročník. Do Žlutic tentokrát přijelo sedm souborů se šesti inscenacemi.
Nejprve se představil hostitelský soubor Žlutičan, který uvedl komedii z autorské dílny Jaromíra Břehového Kačenky. Jak už jsme u tohoto osvědčeného žlutického dramatika zvyklí, jeho hry oplývají výbornými dialogy plnými humoru, sarkasmu a nápaditých slovních hříček. Příběh pěvecko-instrumentálního dívčího tria, jež klame už označením, neboť se jedná o ženy spíše zralého věku, se odehrává v zákulisí sálu s oslavou zaměstnankyň jakéhosi podniku s majitelem ze zahraničí. Hlavním tématem jsou malé podvůdky se smlouvami za účinkování, které však přerůstají do korupčních malérů okořeněných totálním uměleckým úpadkem i trapnou erotikou až do trpkého konce. Je škoda, že autor svůj text nerealizoval s patřičným režijním důrazem na pointaci situací a s většími nároky na charakterizační odlišení jednotlivých postav. Inscenace zůstala značně daleko za nadějemi, jež vzbuzovala dramatická předloha.
Dětskému publiku byla určena Pohádka z košíku, na níž kooperovaly dva soubory: M M Hranice a Podividlo ažaž Aš. Režisér a hlavní protagonista Vratislav Mikan tentokrát sáhl po předloze Luďka Horkého (námět J. Chalupa), jež vyhovuje jeho mnohokrát prověřeným inscenačním postupům. Úryvky pohádkových motivů jsou spíše záminkou k rozehrávání dětské představivosti, která je umocněna drobnými úkoly, jež plní (a ve Žluticích s náramnou chutí!) sami malí diváci. Přistoupíme-li na tuto formu leporela, jež pouze využívá divadelních prvků, aniž by budovala dramatický oblouk, pak nám snad bude jedině vadit nedotaženost ve výtvarné složce.
Spolek divadelních ochotníků z Radnic nabídl klasiku. Shawův Pygmalion je sice jevištně dosti frekventovanou komedií, ale vyžaduje jasný režijní výklad, především v postavě Lízy Doolittlové a jejího vztahu k učiteli Higginsovi: proměna holky z ulice v dámu velkého světa není jen vnější kostýmovou záležitostí, ale především klade důraz na vnitřní proměnu sebevědomé ženy. Nevýraznost této proměny pak byla v pozvolně rozvíjeném ději málo podpořena ostatními postavami hry s výjimkou otce Doolittla, kterého se smyslem pro detail slova i gesta hrál sám režisér René Keller.
Čarokrásná ševcová, erotická fraška Federika Garcíi Lorky DS MKZ Kaznějov v úpravě režisérky Aleny Svobodové může být považována za dramaturgický objev i velký příslib. Textová úprava zajímavě zdůrazňuje úlohu sboru městských drben. Ty nemohou pochopit překrásnou ženu, která – ač obletována všemi muži – zachovává věrnost manželovi, byť ten bláhově utekl před její vášní. Zajímavé by bylo téma nekonvenční ženy v prudérní společnosti, ale to se ztrácelo na značně nepřehledné simultánní scéně v pouhých náznacích vášní jak milostných, tak zlobně závistivých. Pak také byla nechtěně potlačena hudební stránka (jakési stručné písňové glosy), jež mohla vnést potřebný dramatický vzruch i citovou šíři.
Občas býváme zaskočeni přemírou tzv. bulváru v repertoáru ochotníků, ale protestujeme pouze ve chvíli, kdy se jedná buď o nekvalitní textovou předlohu, nebo když inscenátoři nenaplní požadavky žánru. Ve Žluticích jsme viděli dva bulvární tituly (byť velice odlišné dobou vzniku, tématem i žánrem), a přesto jsme oba soubory mohli pochválit.
Soubor MKZ z Horšovského Týna uvedl Manželství na druhou osvědčeného francouzského klasika Georgese Feydeaua. Tento vaudeville patří do raných děl autora (napsal jej spolu s M. Desvalliérsem) a zachází poněkud volněji s motivy, ale nepostrádá onu okouzlující bláznivost v propletenci manželů, nevěst, tchyní i milenců. Režisér Václav Kuneš upravil text a domyslel některé motivy, ale především přesně stanovil styl charakteristiky postav a gradování jednotlivých situací. Představitele celé galerie postav vede k přesnosti v použití hereckých prostředků, k výrazné charakterizační zkratce i rozehrání působivých mizanscén. Soubor se mu za toto úsilí odměňuje řadou kreací v bohaté škále hereckých prostředků a v obdivuhodné souhře. Nelze pominout jednoduché a vkusné vyřešení scény, a především pečlivě zvolenou a přesně charakterizující kostýmní složku i náležitý hudební doprovod. Tato inscenace byla nominována na národní přehlídku venkovských souborů Krakonošův podzim 2009.
Natěrač Donalda Churchilla je víceméně erotickou fraškou z lepších kruhů naší současnosti, avšak soubor MLASK z Manětína zvolil cestu lehké nadsázky až sebeironie. Především Lenka Šimůnková si v hlavní ženské postavě po celou hru udržuje výrazný nadhled nad svou postavou, a to nejen ve slovním sdělení, ale i v gestické charakterizaci. Škoda, že dva další protagonisté v druhé polovině komedie chvílemi podléhají vnějškovité komičnosti a ze stylizace přecházejí k všeobecné komice. Přesto lze o inscenaci Manětínských mluvit jako o zdařilém pokusu o zábavné divadlo, neboť se divákům nabízí hodinka inteligentních komediálních nápadů, aniž by byla překročena míra vkusu, ač se hraje o manželské nevěře a sexu.
První červnový víkend ve Žluticích sice propršel, ale sluncem nám byla laskavost a péče hostitelů ze Žlutičanu, k nimž patří i starosta města. Dramaturgie přehlídky potěšila. Herci dělali, co mohli. Jen kdyby ještě přitvrdily ruce režisérů!