Texty: STROTZER, Milan: 20 let Hudradla. Amatérská scéna 2002, č. 1, s. 25 - 26.

20 LET HUDRADLA
aneb Kapitola ze života českého amatérského divadla
a dramatické výchovy dětí

Když jsem před několika dny obdržel od Divadla Hudradlo – studia tvořivé dramatiky ze Zlivi pozvání na 23. února 2002 na jeho oslavu 20. výročí založení souboru, byl jsem potěšen a zaskočen zároveň. Potěšen z pozvání jako takového i z programu oslav, v němž na prvním místě bylo něžné probuzení následované procházkou po městě a příjemným posezením, coby předehrou k odpolední a večerní části. Ta slibovala nahlédnutí do historie souboru prostřednictvím výstavy kronik, fotografií a suvenýrů souboru, ale také videokroniky s průřezy záznamů z táborů, akcí a vystoupení. Tato historická exkurze byla vzápětí prolnuta do nejživější současnosti, jmenovitě do ukázek z rozpracovaných inscenací Emil a detektivové (3. oddílu Hudradla) a Ifigenie (4. oddílu). V programu nechyběl prostor pro volnou zábavu, diskuse, besedy a příjemné posezení. Vše bylo završeno společenským večerem s tancem a hudbou.
Zaskočen jsem byl proto, že milé pozvání nemohu pro jiné, méně radostné okolnosti přijmout, zejména mě však zaskočilo to kulaté číslo 20 u dětského divadelního kolektivu. Ach ano, vím, čas letí. A ačkoliv vím, jakobych to výročí nechtěl Hudradlu věřit, sáhl jsem maně po programové brožuře FEMADu, v níž je rekapitulováno jeho 25 ročníků, abych se přesvědčil. Vždyť Terku, na kterou se výrazně pamatuji a která patřila k mým prvním setkáním s Hudradlem, dávali právě na FEMADu a nemůže to být tak dávno. Zjistil jsem, že je to dávněji, než se mi zdá. Bylo to první vystoupení Hudradla na libickém FEMADu a psal se tehdy rok 1988. Listoval jsem dál a spočítal všechny uvedené inscenace souboru na tomto prestižním festivalu. Bylo jich do roku 2000, kdy byl pro soubor naposledy FEMAD přístupný, celkem třináct. Žádný jiný soubor této frekvence nedosáhl, takže Hudradlo zde drží rekord. Následují ho svitavské Céčko, hradecký Drak, ústecké (Felzmannovo) Malé divadlo, vodňanská (Zborníkova) Šupina, liberecké Naivní divadlo, pražské (Schejbalovo) Anebdivadlo a rakovnický soubor Tyl. Hezká společnost, není-liž pravda. Skutečnost, že FEMAD byl výběrovou přehlídkou nejzajímavějších inscenací (do roku 1989 vůbec a poté divadla pro děti), a také, že většina inscenací zde uvedených slavila úspěchy na Jiráskově Hronově, je bezprecedentním vysvědčením kvality práce zlivského souboru, po celá ta léta vedeného Miroslavem Slavíkem.
Listoval jsem programovými brožurami a připomínal si zážitky z hudradláckých představení a divil se, jak to mohl všechno Mirek Slavík se svými svěřenci stihnout. A to neznám úplné začátky souboru. Mé povědomí o díle začíná inscenací Bercius (1984) a pokračuje touto neskutečnou řadou: Pohádka o loupežnické tvrzi Bouchalce (1985), Mangá (1986), Moudrost a štěstí (1987), Terka (1988), Brémští muzikanti a Pohádka o rybáři a rybce (1989), Blbina a Pohádka o zemičce Zvoničce (1990), Kirree (1991), Indické pohádky (1992), Pohádka o ptačí válce (1993), Hra na kuličky (1994), Létající dědeček (1995), Ledový zámek a O prolhaném prodavači novin Bohouškovi (1996), O černém beránku a bílém vlkovi a Píšťalka (1997), Stopět na jedno rozčilení a Doupě (1998), Věci a Druhá píšťalka (1999), Dárečci a Princezna na hrášku (2000), Slavík a Vrabec s ustřiženým jazykem (2001), Emil a detektivové a Ifigenie (2002). Tento výčet pro toho, kdo Hudradlo kdy viděl, nepotřebuje komentáře. Tomu, kdo se s ním nikdy nesetkal, unikla docela podstatná kapitola ze života českého amatérského divadla a rovnocenně z dramatické výchovy dětí.
Milan Strotzer