Texty: AS 2002, č. 1, s. 24, Petr Pešek.

MARIE HEJRALOVÁ:
„Mý meno je v dobrejch rukouch
a doufám, že tak zůstane i další časy.“

„Dávno již tomu, co na úzké, horské silnici k Větrovu vedoucí, postával nevelký vůz s koníky. Pod skromnou a častokráte spravovanou plachtou, která herce před nepohodou se tísnící...“.Větou trochu podobnou knižnímu povídání o Zapadlých vlastencích, bych mohl uvést svoje oživlé vzpomínky na ty skvělé chvíle, které jsem prožil ve svých nejkrásnějších letech uprostřed krásných a dobrých přátel. Mezi nimi významné místo zaujímá Marie Hejralová, která se údajně 7. března dožívá sedmdesátipěti let. „Údajně“ píši proto, že se mi nechce věřit.Věřit neúprosnému počítači času, který nás prohnal dobou zanechávající na nás malé i velké šrámy. Přemýšlím, kdypak jsem se to vlastně poprvé potkal s Mařenkou Hejralovou? Bylo to až koncem let šedesátých, nebo mnohem a mnohem dříve? Byla to jen setkání tušená budoucností, nebo opravdová? Ne. Nepotkal jsem ji dříve, než to Krakonoš dopustil. A to bylo až v roce l969. Ale již tenkrát jsem o Marii ledacos věděl. Dokonce z malé a nedokonalé televizní obrazovky, kde jsem ji zahlédl v jakémsi „zpravodajském šotu“ o vysockém divadle, které tehdy slavilo významné výročí. Opravdově jsem se s Marií Hejralovou setkal a poznal krátce po tom, co jsem jako novopečený pracovník okresní instituce přemýšlel, jaký provést ohromující nástup. A vymyslel! Před setkáním s divadelníky vysockého Krakonoše, sám romantik, byl jsem varován před hnízdem „romantiků“, (sám staromilec) varován před Hejralovými „staromilci“ na starých tradicích lpícími. Nespletl jsem to a seznámil se opravdu s těmi pravými. Jistě Marie pamatuješ na ty „overtury“ předcházející konečnému „koncertu“ pod názvem Národní přehlídka vesnických divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Na začátky soutěže hereckých monologů pod názvem Cyranův kord, která byla malou zkouškou na budoucí přehlídky. Na účinkování a sestavování nejrůznějších mluvených i zpívaných pásem a programů. Na nepřeberné chvíle povídání v divadle i u vás doma při „kafišti“. Někdy jsem ten romantismus a nadšení přehnal až do výšin „nebeských“. Ty jsi nás dokázala velice rychle vrátit do reality. Někdy se nám to líbilo i méně. S tebou jsem se dotýkal věcí a odkazů z divadelní historie, která dýchala ve Vysokém ze všeho. Měl jsem prostě štěstí, že jsem se potkal s Marií i ve slavném přípravném výboru přehlídky, kde byla se svým Josefem od samého počátku. A jaká to byla výchova mezi kastroly na půdě divadla, kde jsi vyvářela zázračná „kerkonošská“ jídla, která nám tolik chutnala. Zvláště po probdělé noci. Ten začátek s kočovným vozem v úvodu tohoto malého vzpomínání nebyl zvolen jen náhodně. Dodnes mám před očima malou oslavu, kterou mi přátelé z Vysokého připravili k osobnímu významnému výročí: třicátiny a nucený odchod z kultury (jak bývalo tehdy zvykem). Z Vysokého v kostýmech jel vůz s herci, koňmi a obrovským hrncem tvarohové pochoutky, kterou připravila a hlídala Mařenka. Přátelské radosti navzdory tehdy našemu smutku i strachu. Před osmi lety napsala Marie Hejralová text do Krakonošovy vizity (za Krakonoše): „A tak sedím spokojeně. Vím, že mý meno je v dobrejch rukouch a doufám, že tak zůstane i další časy.“ Zůstane. Psala jsi to za Krakonoše. Já to píši a stvrzuji za všechny.
Petr Pešek