Databáze českého amatérského divadla

Texty: VRCHOVSKÝ, Ladislav: Letošní Hanácký divadelní máj přinesl divákům pobavení i možnost zamyšlení. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 34 - 36.

Letošní Hanácký divadelní máj
přinesl divákům pobavení
i možnost zamyšlení

Ladislav Vrchovský

Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou patří k největším přehlídkám ochotnického divadla v České republice. Letošního ročníku, který proběhl ve dnech 2.–10. května, se zúčastnilo patnáct souborů, z nichž čtyři usilovaly o postup na rakovnickou Popelku a ostatní soutěžily o nominaci na Národní přehlídku venkovských souborů ve Vysokém nad Jizerou.
DS Na Štaci Němčice nad Hanou nastudoval komedii Raye Cooneyho 1 1=3 v režii Michala Sopucha. Inscenace utrpěla odstoupením herce v hlavní roli, záskok režiséra navíc zkomplikoval úraz týden před přehlídkou, a tak je třeba hlavně poděkovat němčickým ochotníkům za účast na přehlídce i za některé pěkné herecké výkony. Z těch lze vyzdvihnout práci Jana Dvořáka v roli detektiva seržanta Troughtona, postavu detektiva seržanta Poterhouse(ové) v podání Jitky Borovičkové a zejména výkon Jaroslava Lejnara v roli Stanleyho Gardnera.
Inscenace, která má hlavní nedostatky jednak ve scénografickém řešení, jednak ve výkladu i ztvárnění některých postav, přesto získala nejvyšší hodnocení v divácké soutěži.
Divadlo nad kinem Horní Moštěnice uvedlo hru Donalda Churchilla Chvilková slabost v režijním nastudování Rudolfa Mahrly. Hlavní role rozvedených manželů zde ztvárnili Alena Hošťálková a Slavomír Odložil, jejich dceru Jarmila Hošťálková. Diváci měli příležitost sledovat přímo premiéru inscenace. Churchillova hořká komedie nabízí velké herecké příležitosti především pro ústřední dvojici. Příběh ukazuje bývalý manželský pár v okamžiku, kdy se sejde, aby si rozdělil majetek. To není jednoduchá situace, je
nabita emocemi, sentimentem, agresí, ironií, může vyústit v tragédii i komedii.V podání
Divadla nad kinem však byla příliš akcentována právě jen sentimentalizující rovina hry.
Představení plynulo monotónně, bez emocí, které dynamizují život.
OS KDO – Krásenští divadelní ochotníci nabídli komedii Zdenka Hovorky Chlapi..., hlavně bez bab. Krásenští sáhli po textu, který námětem, zápletkami, peripetiemi, situacemi a postavami odkazuje na inspiraci táhnoucí se od časů antiky přes commedii dell´arte a lidové divadlo až po současné typy komedií. Jednou z podob tohoto proudu je dravé a dryáčnické divadlo, které se hrávalo na rynku, v šenku, na dvoře, ale i v regulérním divadelním prostoru. Inscenátoři dobře odhadli, že titul bude bavit je i diváky. Publikum však především reaguje na jistá slova a glosy, a ne na situace, do kterých se postavy svým jednáním zapletou. Místo vtažení vzniká odstup, pozorování zvnějšku a smích nad jednotlivostmi.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná si troufl na hru Per Olova Enquista V hodině rysa. Dramatickou předlohu, která na vypjatém okamžiku setkání vědecké pracovnice a farářky s duševně narušenou mladou vražedkyní rozvíjí složité pletivo otázek a náznaků odpovědí, týkajících se elementárních lidských hodnot (život, smrt, Bůh, vztahy k blízkým, vztah k sobě samému), dokázali Hvozdenští rozehrát do mnohovrstevnatého, komunikativního jevištního tvaru. A to především díky citlivému režijnímu uchopení Dušana Sitka a hereckému výkonu Kristiny Sitkové v roli Dívky. Její výkon nesporně patřil k vrcholům letošního HDM.
Divadelní společnost Kozlovice přivezla komedii Antonína Procházky Ještě jednou, profesore. Autor v textu podle potřeby mísí prvky konverzační a situační komedie. Pro zobrazení partnerských vztahů, jejich naplnění či nenaplnění, jejich potřeb či utajených snů, tentokrát sáhl po prostředí světa vysoké literatury a světa virtuálního bytí, které v jistý okamžik do sebe nechá prosáknout, načež vypukne krize v rovině osobní i společenské. To vše se děje v žánru frašky, a pro zesílení účinku jsou zde zapojeny i primárními pudy, jako je přijímání a vyměšování potravy a rozmnožování (nutno podotknout, že vůbec ne prvoplánově, ale jemně významově), které nečekaně ovlivní vyznění osudu hrdiny. Při inscenování textu Ještě jednou, profesore se divadelníci z Kozlovic bohužel více spolehli na účinek vtipných replik jako takových než na dramatické osoby, které těmito replikami v dané situaci a za daných okolností mají jednat.
Divadelní soubor při ZUŠ Plumlov připravil hru Zdeňka Podskalského Žena v trysku století. Text napsaný v osmdesátých letech minulého století pro přední herce Divadla na Vinohradech však není pro účel práce s žáky Základní umělecké školy vhodnou předlohou.
Poněkud plytký obsah nemusí být v tomto případě překážkou pro vytvoření divadelní inscenace vysokých kvalit, slouží-li jako předloha pro hereckou práci vysoce vyzrálých hereckých osobností. Předpokladem takového úspěchu však je bohatá životní i divadelní zkušenost. Pro děti, navštěvující v adolescentním věku uměleckou školu, je však důležitější než práce na jevištním tvaru, práce nad seznamováním se s vlastní osobností, a to jak po lidské, tak po interpretační stránce. Nic takového bohužel inscenace nepřinesla.
DS Kulturního střediska Velká Bystřice uvedl titul Georges Feydeau, Eugene Labiche Nebožka panina matka, Následky prvního manželství. Obě inscenované jednoaktovky patří do zlatého arzenálu žánru frašky, neboť se v úsměvné nadsázce dotýkají stále platných lidských vztahů a emočních vzruchů. Představení Velkobystřických na jednu stranu vykazovalo jasný záměr výběrem textů, shodným výtvarným řešením scénického prostoru, zvolenými kostýmy, hudební a zvukovou složkou a jednoduchým, účelným svícením. Na stranu druhou zároveň vykazovalo nepochopitelný rozkmit mezi respektováním žánru a jeho jevištním provedením, a také bezradnost ve výstavbě některých situací i v realizaci postav.
Divadelní spolek Prádelna Rosice přivezl autorskou hru jedné z účinkujících, Jarky Eliášové, O líné vodnici a zlé mořské babici. V textu Jarky Eliášové však není jasné, kde je zlo a kde dobro, kde pravda a kde lež, co je pěkné a co je ošklivé (to poslední souvisí následně i s provedením). A pak se stane, že děti pomáhají jak zlé čarodějnici, tak líné vodnici, a nevědí, s kým se mohou ztotožnit. Nárok na pohádku je naplněn pouze v postavách pohádkových bytostí, čarovný a magický svět pohádek však zůstává mimo jeviště. V herectví převládá spíše z televize známé šaškování než hravost provokující dětskou obraznost a fantazii, opouští se role mluvního vzoru, ba dokonce i vzoru morálního. Děti v hledišti jsou „použity“ pro dosažení prvoplánové spolupráce herců s diváky, ale z reakcí na dětem položené otázky se dále zúročují jen ty odpovědi, které se hodí z hlediska dalšího, předem stanoveného průběhu děje.To není vůči dětem v hledišti spravedlivé.
Morkovští ochotníci se na letošním festivalu představili svým nastudováním hry Jaroslava Vostrého Tři v tom. Hra je „rozvíjená podle principů commedie dell´ arte“, jak Morkovští velmi správně připomínají v programu a jak se jejich poučenost promítla i do samotné inscenace (režie Tomáš Ledvina). Publikum mohlo sledovat představení plné humoru, třebas místy i velmi hrubozrnného, nikdy však nepřekračujícího hranice vkusu a podbízení se divákovi (občasné zabalancování na hraně nakonec vždy naštěstí sklouzalo na tu správnou stranu), humoru vycházejícího z vyložení situací a nepsychologizující, ale chápající nadsázky herectví typů. Představení mladého souboru bylo velmi příjemným překvapením a zejména příslibem do budoucna.
Tylovo divadlo Újezd u Brna nastudovalo hru Thortona Wildera Naše městečko. Hra se proslavila obsahem, jehož základem je upozornění na jednu z hlavních zkušeností lidstva: co jednou člověk vysloví, nelze vzít zpět, každé naše slovo a každý náš čin s sebou nese důsledek a všichni žijeme jen jednou, zemřeme a není možné vrátit se zpět, prožít svůj život znova. Proto lze žít jen v pravdě, být si vědom odpovědnosti za své činy a zároveň zohlednit fakt, že tady nejsme sami a svými životy ovlivňujeme životy ostatních.
V úvodu představení dojde k vyzvání jednoho z diváků ke spolupráci s herci na jevišti. Po malé chvíli se ovšem ukáže, že jde o kamufláž, nejde o diváka, jde o člena
souboru.V samotném začátku inscenace, vyzývající k pravdě, tak stojí lež. Inscenace dále začíná příchodem herců na scénu zpěvu lidové písně v podání ženské části souboru. Je to moment velkého příslibu: vždyť lidová píseň je koncentrací moudrosti lidstva a estetické krásy.V průběhu představení se ženský sbor ozve ještě několikrát.Vždy je to hezké, ne vždycky je to však z pohledu obsahu písně použito v souladu s dějovými okamžiky konkrétní chvíle.
Zkušenost z dlouholetého působení souboru přesto přináší zejména ve druhé půli představení silný emocionální zážitek divákům, kteří vydrží a neodejdou kvůli příliš dlouhé a poněkud nezáživné první půli. Slušně jsou vytvořené postavy paní Webové v podání Vladimíry Sedláčkové, Emily Webové, kterou hraje Kateřina Mezuláníková, a Gerge Gibbse v podání Radka Mezuláníka.
DS Bombičky při ZUŠ V. Ambrose Prostějov kolektivně zdramatizoval Tři sestry a jeden prsten JanaWericha. Inscenace způsobem uchopení tématu Werichovy pohádky následně projektovaným do dramatizace, výběru výrazových prostředků a jevištní realizace jiskřila divadelností a plnila smysl dramatické výchovy. Výprava, kostýmy, text, písničky, nářečí, stylizace postav a loutek, to vše v prvém plánu směřovalo k zobrazení situace člověka v tlaku daných okolností, ať už si je sám svým jednáním způsobil, nebo byl do nich vmanévrován. Druhý plán, jehož gruntem je nadhled, tedy princip jemného humoru, byl naplňován v postoji interpretů k zobrazovaným postavám, tudíž měl – pokud vše vycházelo, jak mělo – hodnotu osobnostní výpovědi. Pohled na ženský a mužský svět a na způsoby, jimiž každé pohlaví řeší problémy, nabídnuté v prozaické předloze panem Werichem, režisérka Hanka Kotyzová a její Bombičky dotahují, naplňují metaforickou zkratkou a zpředmětňováním obrazů či pojmů.
Divadelní soubor Rájec-Jestřebí přivezl hru Pavla Němce Amant. Jde o komedii vystavěnou na jednom z klasických typů komediální zápletky: dvěma zamilovaným je bráněno v jejich vztahu (zde její matkou), tak vymyslí lest, lež (v tomto případě převlek za „amanta“, který se líbí matce). Do této lži se však stále více zamotávají, a aby nebyli vyzrazeni, jsou vrháni do stále bláznivějších situací, když „amanti“ přijdou na návštěvu současně. Nakonec ale vše nutně končí dobře, „amant“ zjistí, že je otcem dceřina nápadníka a navíc, že vlastně celou dobu miloval její matku. Bohužel komediálnost v představení souboru z Rájce začala už od počátku váznout, a tak lze ocenit jen herecký výkon Františka Alexe v roli Policisty.
Divadélko Na Peróně se v Němčicích představilo pohádkou Romana Chlupa O kouzelníkovi a princeznách. Autor sám inscenaci režíruje a hraje i postavu krále, podílejícího se svou nevýrazností a popleteností na rozmazlení a svéhlavosti vlastní dcery. Nevýraznost a popletenost se však staly jedněmi z charakteristik celé pohádky. Od počátku je sice jasné, že problémem je rozmazlená princezna, ale jaké síly dobra a zla o ni usilují a které postavy tyto síly ve hře reprezentují, už ne. Vrcholem zmatku a degradace žánru pohádky je pak snaha potrestat samotného kouzelníka, který je odveden na zámek, nesmí už čarovat a bude pracovat v kuchyni. Toto řešení až příliš připomíná nešťastné „reformování“ pohádek v období socialistického realismu.
Divadelní soubor Hanácká scéna při MěKS Kojetín přijel do Němčic nad Hanou s inscenací hry Járy Cimrmana Dlouhý, Široký a Krátkozraký. To samo o sobě se projevilo jako nepřekonatelná překážka v získání úspěchu u diváků. Režijní dvojice Hana Hásová a Jakub Šírek, úspěšná u převedení filmu M. Formana Hoří, má panenko do jevištního tvaru v podání DS Smotaná hadice Křenovice, si totiž neuvědomila základ úspěchu své prvotiny. Ten spočíval ve volbě předlohy umožňující ztotožnění herců s postavami. Poetika Divadla Járy Cimrmana je ovšem natolik spojena s osobnostmi Smojlaka a Svěráka (a dalších členů souboru), že v tomto případě autentičnosti postav na jevišti téměř nelze v provedení jiného divadla dosáhnout. Inscenace trpí laxností herců, kteří pouze předvádějí to, co se v textu píše, bez většího osobního zaujetí (výjimkou je Jan Kramář v roli Bystrozrakého, ale i v jeho případě herec často sklouzává k povrchnosti).
Ořechovské divadlo Ořechov přivezlo na Hanácký divadelní máj bláznivý vaudeville Vlastimila Pešky Babička v trenkách. Peška je nejen autorem textu, ale i hudby k inscenaci, choreografie a scény. Ořechovské divadlo právě díky spolupráci s ním získalo, vypracovalo si a udržuje na stále vyšší úrovni osobitou poetiku. Inscenace mají nezaměnitelný styl, takže když se řekne Ořechov, každý, kdo je jednou viděl, ví, co ho jako diváka čeká. Je to vkusná, kreativní zábava okořeněná patřičným humorem místy intelektuálního, místy zemitého charakteru. V inscenaci hry Babička v trenkách soubor nezklamal, očekávání bylo naplněno. Navíc představení nabízí vskutku vynikající herecké výkony, kterým dominuje Helena Pešková v roli Stely.
Odborná porota XXIII. ročníku Hanáckého divadelního máje ve složení Vladimír Zajíc, Aleš Bergman a Ladislav Vrchovský doporučila na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim ve Vysokém nad Jizerou na 2. místě inscenaci Tři v tom divadelního souboru Morkovští ochotníci, na 1. místě inscenaci V hodině rysa Kroužku divadelních ochotníků Hvozdná, a nominovala inscenaci Babička v trenkách Ořechovského divadla.
Na národní přehlídku činoherního divadla pro děti Popelka Rakovník pak nominovala inscenaci Tři sestry a prsten Divadelního spolku Bombičky při ZUŠ V. Ambrose Prostějov.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':