Texty: POUZA, Ludvík: Výborným hercem byl hostinský Balák. Klatovský deník, 22. 9. 2009

Chudenice - Městečko Chudenice ve své minulosti žilo opravdu bohatým kulturním a společenským životem. Svůj podíl na tom měli i místní ochotníci.
Ochotnické divadlo totiž k historii Chudenic neodmyslitelně patří. Jeho slávu dnes už připomínají jen staré plakáty a pár fotografií. Věděli jste třeba, že už v roce 1866 měli v Chudenicích vzdělávací zpěvácký spolek Šumavan, který byl znám pěveckými vystoupeními s recitacemi, ale i bohatým divadelním programem? Tehdy prý členové Šumavanu hráli například hry Posvícení v Malčicích, Damoklův meč, Lupácivagabunus a nebo Fidlovačku.

V roce 1924 založil chudenický hostinský Bedřich Balák ochotnický spolek „Tyl“, který zkoušel a hrál v sále jeho hostince. Na doby ochotnického divadla v městečku pod Bolfánkem proto vzpomíná Anna Horáková, která byla sama několik let členkou souboru.
Hrálo se převážně o svátcích

„Divadelní spolek Tyl dával každý rok několik představení. Většinou se hrálo o různých svátcích, jako byly například Velikonoce nebo Vánoce. Lidé v obci už na tyto svátky vždy netrpělivě čekali a těšili se, co ochotníci zase uvedou hezkého. Tenkrát to byla jiná doba. Nebyla televize, nebylo skoro ani rádio. Lidé se chtěli bavit a divadlo bylo vždycky velkou událostí. Také návštěvy našich představení byly veliké. Soubor Tyl založil hostinský Balák. Byl to výtečný herec a hudebník. Uměl zpívat a hrát na několik hudebních nástrojů. Já s ochotníky vystupovala někdy ve čtyřicátých letech. Tehdy hrávali třeba Josef Soukup, Josef Kubec, Ludmila Bláhová, Anna Švojgrová, Růžena Riedlová, Marie Tykvartová, Josef Vrba, Vojtěch Švehla, Jindřich Toman, samozřejmě pan Balák a jeho žena a další. Většinou na našem repertoáru byly různé operetky a komedie s písničkami,“ vzpomíná na dávné doby skoro před sedmdesáti lety Horáková .

„Tyl“ hrál převážně v sále principála Baláka. Tam bylo jeviště, kulisy a veškeré zázemí pro herce i herečky. Soubor měl dokonce i vlastní orchestr, který byl hodně známý a vyhlášený.

„Já do spolku přišla někdy kolem roku 1940. To mi bylo devatenáct let. Předtím jsem hrála několik malých rolí v divadelním spolku Sokola Chudenice. I ten totiž měl bohatou divadelní činnost. Pan Balák mě viděl v jednom z představení, to jsem hrála Haničku v Lucerně. Po představení za mnou přišel a nabídl mi, abych hrála v jeho souboru. Já souhlasila. S panem Balákem jsem pak několikrát hrála ve dvojici. To byl vždycky veliký zážitek On byl ohromnej a mně dával na jevišti takovou tu jistotu, že to všechno dobře dopadne,“ pokračuje Horáková .
Nepříjemnost způsobila i nápověda

Soubor Tyl nehrál jen doma. Často se kulisy naložily na nákladní auto a jelo se do některé z okolních vsí. Často soubor zajížděl třeba do Ptenína, odkud byl kapelník Kožíšek, který se souborem spolupracoval.

„Každé divadlo bylo veliká legrace. Dělali jsme si i různé naschvály. Občas se samozřejmě přihodilo několik nepříjemných věcí, na které jsme potom dlouho vesele vzpomínali. Tu někdo zapomněl text, jindy zase někdo zapomněl přijít na scénu. To už prostě v divadle bývá. Tenkrát se hrálo ještě s nápovědou v dřevěné boudě pod jevištěm. Nápovědu nám dělala paní Kocandová. Vždycky vzala scénář a zalezla do budky pod prkna. Tehdy byly scénáře jen v listech, žádné pevné knížky jako dneska. Jednou se stalo, že paní Kocandové nějakým způsobem spadl scénář na zem a přeházely se listy. V tu chvíli se ale jeden z herců ocitl v posledním tažení, jelikož zapomněl text. Obrátil se k nápovědě pro pomoc, a ejhle, místo paní Kocandové viděl pouze její zadek. Ta totiž na zemi sbírala listy scénáře a dávala je znovu dohromady. Musel tedy improvizovat. Jak to tenkrát dohrál, to už si nepamatuji,“ směje se zážitkům bývalá herečka.
Poslední byla Mamselle Nitouche

A co že se to tenkrát dávalo za divadelní kusy? Pod svatou horou, Muzikantská Liduška, Lojzička, Oblaka, Moudrá ševcová, Marjánka, Krajánku vrať se, Děvčátko z pouti, Kikiriki, Za humny je veselo a další.

„Jedno představení se zkoušelo tak dva až tři měsíce. Na zkoušky jsme se všichni hodně těšili. Když se totiž dozkoušelo, sedlo se v hospodě u stolu a pilo se, zpívalo. Principál Balák sedl za piano a už se jelo. Strašně ráda na ty doby vzpomínám. S divadlem jsem skončila na konci čtyřicátých let, kdy mi zemřel otec a já měla jiné starosti. Je ale dochováno, že posledním představením souboru Tyl byla hra Mamselle Nitouche, operetka o čtyřech jednáních. Spolek ukončil činnost v roce 1953. Za těch 29 let své činnosti odehráli jeho herci 162 představení,“ dodala Anna Horáková .

Do roku 1953 hrával divadlo i Sokol. Pak se hrávalo ještě v šedesátých letech i později pod osvětovou besedou. Sportovci pak ještě v roce 1984 a 1985 sehráli představení Princezna Pampeliška a Lucerna s velkým úspěchem a za hojného počtu diváků.