Databáze českého amatérského divadla

Texty: POUZA, Ludvík: Výborným hercem byl hostinský Balák. Klatovský deník, 22. 9. 2009

Chudenice - Městečko Chudenice ve své minulosti žilo opravdu bohatým kulturním a společenským životem. Svůj podíl na tom měli i místní ochotníci.
Ochotnické divadlo totiž k historii Chudenic neodmyslitelně patří. Jeho slávu dnes už připomínají jen staré plakáty a pár fotografií. Věděli jste třeba, že už v roce 1866 měli v Chudenicích vzdělávací zpěvácký spolek Šumavan, který byl znám pěveckými vystoupeními s recitacemi, ale i bohatým divadelním programem? Tehdy prý členové Šumavanu hráli například hry Posvícení v Malčicích, Damoklův meč, Lupácivagabunus a nebo Fidlovačku.

V roce 1924 založil chudenický hostinský Bedřich Balák ochotnický spolek „Tyl“, který zkoušel a hrál v sále jeho hostince. Na doby ochotnického divadla v městečku pod Bolfánkem proto vzpomíná Anna Horáková, která byla sama několik let členkou souboru.
Hrálo se převážně o svátcích

„Divadelní spolek Tyl dával každý rok několik představení. Většinou se hrálo o různých svátcích, jako byly například Velikonoce nebo Vánoce. Lidé v obci už na tyto svátky vždy netrpělivě čekali a těšili se, co ochotníci zase uvedou hezkého. Tenkrát to byla jiná doba. Nebyla televize, nebylo skoro ani rádio. Lidé se chtěli bavit a divadlo bylo vždycky velkou událostí. Také návštěvy našich představení byly veliké. Soubor Tyl založil hostinský Balák. Byl to výtečný herec a hudebník. Uměl zpívat a hrát na několik hudebních nástrojů. Já s ochotníky vystupovala někdy ve čtyřicátých letech. Tehdy hrávali třeba Josef Soukup, Josef Kubec, Ludmila Bláhová, Anna Švojgrová, Růžena Riedlová, Marie Tykvartová, Josef Vrba, Vojtěch Švehla, Jindřich Toman, samozřejmě pan Balák a jeho žena a další. Většinou na našem repertoáru byly různé operetky a komedie s písničkami,“ vzpomíná na dávné doby skoro před sedmdesáti lety Horáková .

„Tyl“ hrál převážně v sále principála Baláka. Tam bylo jeviště, kulisy a veškeré zázemí pro herce i herečky. Soubor měl dokonce i vlastní orchestr, který byl hodně známý a vyhlášený.

„Já do spolku přišla někdy kolem roku 1940. To mi bylo devatenáct let. Předtím jsem hrála několik malých rolí v divadelním spolku Sokola Chudenice. I ten totiž měl bohatou divadelní činnost. Pan Balák mě viděl v jednom z představení, to jsem hrála Haničku v Lucerně. Po představení za mnou přišel a nabídl mi, abych hrála v jeho souboru. Já souhlasila. S panem Balákem jsem pak několikrát hrála ve dvojici. To byl vždycky veliký zážitek On byl ohromnej a mně dával na jevišti takovou tu jistotu, že to všechno dobře dopadne,“ pokračuje Horáková .
Nepříjemnost zůsobila i nápověda

Soubor Tyl nehrál jen doma. Často se kulisy naložily na nákladní auto a jelo se do některé z okolních vsí. Často soubor zajížděl třeba do Ptenína, odkud byl kapelník Kožíšek, který se souborem spolupracoval.

„Každé divadlo bylo veliká legrace. Dělali jsme si i různé naschvály. Občas se samozřejmě přihodilo několik nepříjemných věcí, na které jsme potom dlouho vesele vzpomínali. Tu někdo zapomněl text, jindy zase někdo zapomněl přijít na scénu. To už prostě v divadle bývá. Tenkrát se hrálo ještě s nápovědou v dřevěné boudě pod jevištěm. Nápovědu nám dělala paní Kocandová. Vždycky vzala scénář a zalezla do budky pod prkna. Tehdy byly scénáře jen v listech, žádné pevné knížky jako dneska. Jednou se stalo, že paní Kocandové nějakým způsobem spadl scénář na zem a přeházely se listy. V tu chvíli se ale jeden z herců ocitl v posledním tažení, jelikož zapomněl text. Obrátil se k nápovědě pro pomoc, a ejhle, místo paní Kocandové viděl pouze její zadek. Ta totiž na zemi sbírala listy scénáře a dávala je znovu dohromady. Musel tedy improvizovat. Jak to tenkrát dohrál, to už si nepamatuji,“ směje se zážitkům bývalá herečka.
Poslední byla Mamselle Nitouche

A co že se to tenkrát dávalo za divadelní kusy? Pod svatou horou, Muzikantská Liduška, Lojzička, Oblaka, Moudrá ševcová, Marjánka, Krajánku vrať se, Děvčátko z pouti, Kikiriki, Za humny je veselo a další.

„Jedno představení se zkoušelo tak dva až tři měsíce. Na zkoušky jsme se všichni hodně těšili. Když se totiž dozkoušelo, sedlo se v hospodě u stolu a pilo se, zpívalo. Principál Balák sedl za piano a už se jelo. Strašně ráda na ty doby vzpomínám. S divadlem jsem skončila na konci čtyřicátých let, kdy mi zemřel otec a já měla jiné starosti. Je ale dochováno, že posledním představením souboru Tyl byla hra Mamselle Nitouche, operetka o čtyřech jednáních. Spolek ukončil činnost v roce 1953. Za těch 29 let své činnosti odehráli jeho herci 162 představení,“ dodala Anna Horáková .

Do roku 1953 hrával divadlo i Sokol. Pak se hrávalo ještě v šedesátých letech i později pod osvětovou besedou. Sportovci pak ještě v roce 1984 a 1985 sehráli představení Princezna Pampeliška a Lucerna s velkým úspěchem a za hojného počtu diváků.
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':


(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.