Texty: CÍSAŘ, Jan: Jeden celý a dvě poloviny dne v Písku - Ve dvě na hruškách II. Amatérská scéna 2009, č. 3, s. 20 - 23.

Pohádka je potom přímo prototypem prolínaní fikce a skutečnosti. Nadpřirozené a zázračné je pro ni přirozenou součástí skutečného světa, jejž v tomto spojení poměřuje v rozměrech obecných elementárních životních pravd a etických hodnot, zejména v konfliktu dobra a zla. Loutkové divadlo předmětností svého materiálu a jeho ohromnou proměnlivostí je na tomto poli doma. Někdo – tak se jmenuje dvoučlenný souboru jednoho herce ze ZUŠ F.A. Šporka v Jaroměři, za jehož činností nestojí samozřejmě nikdo jiný než Jarka Holasová – to dotvrzuje inscenací Ve dvě na hruškách II. Tvrdí o ní – dosti přiléhavě – že na této bázi „boří hranice mezi fyzičnem a metafyzičnem“. Námětem je jeden ze známých „putujících pohádkových motivů“ o smrti, která přelstěna lidmi nemůže plnit svou funkci, a proto se přestalo umírat. Tento motiv je ovšem touto inscenací zpracován v globálních souvislostech, neboť všechno se děje na velkém modelu zeměkoule – včetně té lidské aktivity, která globus doslova svými produkty zaplaví. Tak se zrodí na pohádkové fikci nápaditě, vtipně, půvabně téma tohoto našeho světa, jejž lidé uvedli v nepořádek a jemuž vezmou jeho přirozený řád.