Texty: AS 2002, č. 1, s. 3 - 5, Martina Mašková.

Tak se nám ochladilo....

...jak už to v podzimní době bývá. Po roce jsme se opět sešli ve Valašském Meziříčí, abychom společně absolvovali další, tentokrát již 37. ročník MORAVSKÉHO FESTIVALU POEZIE. Festival, který si nehledě na vrtochy podzimního počasí (i letos nás Valmez vyprovázel pořádnou nadílkou sněhu) zachoval svoji neopakovatelnou atmosféru.
Letošní rok byl pro mne tak trochu výjimečný a tak trochu poprvé (i když někteří členové tiskového střediska už mi přiřadili DKP), protože jsem měla funkci. Když jsem přijímala nabídku dělat tajemnici poroty, vůbec jsem netušila, co to se mnou provede. Po úvodu pana předsedy organizačního výboru Jiřího Demla se mi sevřel žaludek a svou trému bych okamžitě vyměnila za trémou recitátorskou. Začátek I. kola jsem sledovala ještě poněkud nesoustředěná, ale těšila jsem se na výkony předrecitátorů, laureáty MFP Janu Machalíkovou a Dušana Utinka. Jak napsal Aleš Vrzák ve Zpravodaji MFP - oba se důsledně drželi pravidla, že v předrecitacích porotci nasazují známku a jsou rádi, když je výkon okolo čísla pět. Oba tento úkol vzali za svůj a splnili beze zbytku (tolik A.V.).
Hned v úvodu I. kategorie mě příjemně naladil Ondřej Jiráček s montáží básní z almanachu Vítrholc, kterou se mu podařilo poměrně dobře vystavět. Zajímavá byla Lenka Dzadíková z Prešova, ale rozhodně až ve druhém kole s básní Erika Grocha Súkromné hodiny smútku. Získala Cenu Jiřího Brolla udělovanou za nejlepší výkon jednomu z nejmladších účastníků MFP. Anežka Kubátová pro mne „úplně úžasně“ vyprávěla Píseň z jižních Čech Ilji Hurníka. Ve svém výrazu a způsobu vyprávění byla naprosto přesná. Poezie ve druhém kole jí už tolik neseděla. Anežka získala Cenu 17. listopadu. Pak následovala smršť slovenských recitačních osobností - Zuzana Šimová, mnohem sugestivnější a výraznější ve druhém kole, přednesla báseň Jozefa Mokoša Praskanie krvi (2. místo), Martina Csillaghová si nádherně pohrála s povídkou Daniila Charmse Otec a dcéra, excelentní byl odchod z jeviště s decentním úšklebkem glosujícím závěr povídky (3. místo), a na závěr veliké překvapení - Peter Hort. Pro první kolo si vybral montáž básní slovenských autorů „Vlasť“, kde zakomponoval mimo jiné úryvky z básní Jána Štrassera a Kamila Peteraje. Verše, o kterých jsem ještě před jeho příchodem na jeviště byla přesvědčená, že jsou už pomalu „vyšlé z módy“ (aktuální pro mě byly asi před patnácti lety), zakomponoval tak trefně, že jsem na svoje předchozí dojmy zcela rezignovala. Pro druhé kolo si vybral opět montáž, ale tentokrát z jediné sbírky - Minútové básne Kamila Peteraje. Tady jsem mu trochu vyčítala část s Mr. Military-m, ale výsledek byl opět skvělý. Peter Hort zvítězil v 1. kategorii.
Druhá kategorie byla pro mne jaksi „serióznější“. Zjistila jsem, že (asi už vzhledem k věku) se mi více líbí klidný a vyzrálý přednes - tady se vyskytuje minimální nebo téměř žádné procento vyslovených „omylů“ v dramaturgii či interpretaci. A zde již měli navrch čeští recitátoři. Vítězem Radimem Šípem jsem byla přímo nadšená. Byl to opravdu jeho nejlepší Valmez. Svým výkonem potvrdil vysokou interpretační úroveň z letošního Wolkrova Prostějova. V prvním kole jsem s ním snad i dýchala, ve druhém kole s Ginsbergem (Samoobsluha v Kalifornii) to už ani nebylo zapotřebí. Ještě jednou, Radime, dík. Anna Šafránková (tady mě opravdu udivilo, že už i ročníky 80, 81 jsou ve 2. kategorii) podala v obou kolech slušný výkon. I když Královna lesa Jiřího Koláře jí slušela kapánek lépe - umístila se jako druhá. Třetí příčku (už to začíná trochu připomínat to několikrát na festivalu zmiňované krasobruslení - porotci udělují známky 1 - 10, nejvyšší a nejnižší se škrtá) obsadila Milada Záthurecká z Martina - sugestivnější ve druhém kole, v přednesu F.G. Lorcy - Plač za Ignaciom Sánchezom Mejíasom.
Tak. A už jsem zvědavá, co přinese další ročník.
Kromě interpretační soutěže probíhá na MFP i soutěž autorská, která (bohužel) jde tak trochu mimo mne. O její úrovni vždy nejvíce vyčtu z tváře předsedy poroty Pavla Chalupy. Letos se mi zdál tak nějak spokojený, z čehož usuzuji, že se autorům opravdu dařilo. Jenom mě ještě napadlo, že těm psavcům trochu závidím. My recitátoři totiž nemůžeme přednášet do šuplíku...
Rotující předseda poroty literární soutěže, překladatel a editor Pavel Chalupa, mně mimo jiné nad sklenkou valašské slivovice řekl: „Nejvíc se nám líbily duchovně erotické povídky jedenadvacetileté plzeňské studentky Terezy Jandové a čtyřdílná básnická skladba čtyřicetiletého autora, občanským povoláním hrobník, Jana Kohouta z Hracholusk u Rakovníka, která nese název Pokojot. Zatímco Tereze Jandové vyšla kniha Krásné bolesti ve festivalové edici už loni, Kohoutův Pokojot spatří světlo světa přesně za rok, u příležitosti 38. Moravského festivalu poezie. Myslím si, že Pokojot má šanci stát se na nepřehledném poetickém trhu bestsellerem, neboť pozoruhodným způsobem, mísením těch nejpokleslejších i vysoce literárních jazykových prostředků, konfrontuje vyšší princip božství s nejnižšími projevy naší duchovní kultury a pakultury. Nedáme si ještě slivovici?“
Výsledky literární soutěže:
Próza:
1. Tereza Jandová (Plzeň): soubor povídek Iluminace, Léna, Léna Apoléna, Svita na okraj, Žába.
2. Juraj Piško (Trenčín): povídka Zkratky.
3. Lukáš Krivošík (Prievidza): povídka Deník plukovníka Bertiera.
Poezie:
1. Jan Kohout (Hracholusky): poema Pokojot.
2. David Růžička (Praha): básnická sbírka Z Adamova deníku.
3. Eva Pariláková (Humenné): sbírka lyrických miniatur Pohyby.
Čestná uznání: Zuzana Fabiánová (Štrba) a Petr Bukovjan (Rožnov pod Radhoštěm).

Na závěr snad jenom malou zábavnou příhodu. Porotce z Bratislavy Jozef Fabuš nechával kolovat pohled pro básníka a dlouholetého porotce MFP pana Jána Buzássyho. Podpisy rozdělil na dvě části - českou a slovenskou. Dlouho jsem váhala. Nakonec jsem ho musela požádat, aby mi vytvořil další. Pomezí. Tak se snad sejdeme opět příští rok. A opět na „pomezí“.
Martina Mašková
Pozn. red.: Autorka, rozená Kodríková, patřila k nejlepším slovenským recitátorům. Dnes žije v Praze a recituje česky a slovensky.